Ryba na suchu

Filmů s Vlastou Burianem jsem viděl hodně a většina z nich mě dokázala skvěle pobavit. Některé z jeho komedií jsou tím nejlepším z filmů pro pamětníky z období první republiky. Bohužel snímek Ryba na suchu patří k těm nejslabším. Těžko říct, proč tomu tak je. Možná se projevila obtížná doba natáčení - rok 1942, kdy zuřila válka. Přeci jen se naladit na veselohru bylo obtížné. Také se muselo zvolit neutrální téma a narážky na současný stav nebyly možné. Příběh je proto velmi jednoduchý, stejně tak jako napsané postavy a není až tak co hrát. Navíc samotný mistr Burián už není v plné síle. Není se ovšem čemu divit a za snahu všech tvůrců v nelehké době alespoň nějak pobavit národ, je všechny dokáži ocenit… tři hvězdy. (30.06.2021)

Nejkrásnější ze všech řemesel, má převozník u vesel... Doba byla nanejvýš zlá, důvodů k radosti čím dál méně a zdálo se, že vystrašený národ upadl do naprosté agonie. Z té jej měl pozvednout, jako už mnohokrát předtím i potom, milovaný král komiků Vlasta Burian. Jeho převozník a zachránce tonoucích, otec sličné dcerulinky a podivín každým coulem, svádí (marný) zápas o svou řeku, o zdroj obživy i potěšení, hledajíc při svém neúspěšném tažení proti poslům zkázy spásu v nedaleké hospůdce a skleničce něčeho ostřejšího. Obviňovat Slavínského a de facto i Buriana z jakékoli kolaborace by bylo ovšem nanejvýš troufalé, už proto, že scénář staví na zcela jiných principech, s nimiž politika neměla a nemá nic společného. Z historického hlediska se zajímavým a svým způsobem i kuriózním jeví herecké obsazení, v němž nalézáme budoucí operní pěvkyni, vynikající interpretku janáčkovského repertoáru, Marii Štrosovou-Steinerovou, pozdějšího komunistického podržtašku Petra Víta-Vejražku a také Annu Letenskou, jednu z fatálních obětí heydrichiády. Mizerná doba a ještě mizernější život, který ale navzdory svým tragickým okamžikům poskytoval alespoň v biografech jakýsi mlžný opar bezstarostné zábavy a zapomění, vděčnou posilující vzpruhu do dalších dní, zdobených jasně červenými plakáty se jmény popravených. Název Slavínského filmové veselohry bezděčně ilustruje dobu, v níž vznikl. Protektorát na suchu. (03.10.2008)

Je to celkem zábavné, ale musím říct, že tady byl přece jen zajímavější příběh, než jednotlivé gagy. Vlasta Burian skvěle drží charakter, který mu byl pro tento film vytvořen, což ale znamená, že není jako utržený ze řetězu a není to tak zábavné. Jeho opilecké tažení je asi nejvtipnější scénou, ale ani ta mě až tak neodrovnala. (07.02.2015)

Pro mne poněkud nudná a nezajímavá komedie s Vlastou Burianem. Burian je umírněný, nehraje ztřeštěnou postavu jako např. ve filmu Provdám svou ženu a to je možná důvod, proč mi Ryba na suchu nesedla. Mám Buriana velmi rád, ale tohle bylo trochu zklamání. Leč díky Rybě na suchu můžeme vidět Vlastu v docela netradiční roli. Zaujal mě ale pan Tichý, jak ho ztvárnil Václav Trégl a rvačka v hospodě. (14.01.2009)

Burianova sláva za okupace už trošku opadávala a ani v tomto filmu už Vlasta neoplývá humorem jemu vlastním v takové míře jako dříve. Film samotný byl pojat jako veselohra o boji nového se starým, o užitečnosti regulace říčního koryta proti sentimentalitě starého Ryby, který chce zachránit toho svého stého utopence. Zatímco tenkrát autoři jistě fandili mladému inženýrovi Pánkovi, dnes by mu ochranáři přírody i jwejich rozumní milovníci dali co proto. O zachování přírodních krás se v tomto filmu mnoho ani nemluví. (26.11.2020)