Režie:
Ladislav SmoljakHrají:
Jaroslav Weigel, Jan Kašpar, Ladislav Smoljak, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Robert BártaObsahy(1)
Příčinu silné obliby blanické pověsti v Čechách vidí Cimrman hlavně v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že " jsme tu v Evropě jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze západu na nás naléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, a i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežít." (oficiální text distributora)
(více)Recenze (199)
Nostalgicky jsem ovlivněn, protože tohle je jediná Cimrmanů hra, kterou jsem viděl naživo, ale i kdybych neviděl, hodnotil bych stejně. Je to prostě bomba. Už ten začátek, kdy nám zarecitují báseň jak hlasem Jaroslava Vojty, což je jeden z nejvtipnějších českých hlasů/přízvuků: "Ruce pryč, cizáku, zde domov tvůj není, z hory se ozývá zlověstné dunění." Chláma. Všichni jsou velmi vtipní. Za hry i za semináře. Není co dodat. ()
Snad všechno z plodného scénáristického pera dua Smoljak-Svěrák stalo se již, anebo se jenom stane, zlidověnou klasikou, která bude ještě velice dlouho, ne-li navždy (doufejme), parafrázovaná v slovním projevu nejedného fanouška DJC při pivku v hospodě, ale nejen tam.. Sám jsem, při svém vlastním výzkumu problematiky J.C. zjistil, že prakticky není životní situace, na kterou by nebylo možné aplikovat adekvátní výňatek z některého díla výšezmiňovaného tvůrčího dua parafrázující danou vzniklou situaci. Toto jenom dokazuje, že nejlepší hry píše sám život a že pánové Smoljak a Svěrák jsou jeho geniálními pozorovateli, kteří zvládají své životní zkušenosti bezbolestně, citlivo a s jakýmsi laskavým humorem přenést do svých krásných a vtipných her. Děkuji Vám, pánové.. Avšak bavíme li se o hodnocení jednotlivých snímků, kde ne každá hra splnila mé očekávání, tady dle mého názoru nesaháme k metám nejvyšším, jelikož osobně považuji hru Blaník, bavíme li se pořád v rovině fenomenálního potenciálu autorů, za pouhý lepší průměr v jejich kolekci her o proslulém českém Vídeňákovi.. ()
"Sbohem děti že to bylo hezké? Kam se hrabou Lojzovy Staré pověsti české… " Hezká a vtipná ta satirická hra vzniklá těsně před listopadem 1989 (uvedena ale až po sametové revoluci) určitě je. Dobu svého původu přitom vskutku nezapře (viz třeba hláška "Čekáme na zprávy zvenčí a pokyny zhora…"). A seminář o Járu Cimrmanovi historikovi se mi snad líbil ještě víc (viz zejména pasáž o tom, že všechna důležitá historická data mají jednu společnou vlastnost a to sice nezapamatovatelnost.). A co si z této hry odnáším o naší mýtické hoře Blaník především? Nu přeci, že to byla noclehárna...:😃 ()
My Slováci (vraj) máme svoju samostatnú horu - Sitno. Neuveriteľne vtipným spôsobom priblížené dejiny prehratých bitiek českého národa. Perfektne poskladaná scéna. V konečnom dôsledku DJC - keď ma ich predstavenie nadchlo viac, ako seminár. V tomto dieli bol pre mňa kráľom Ladislav Smoljak - čo výstup - to replika na popukanie (od smiechu). "Veverko .. tebe to bolí a chceš nás nasrat." "Veverko...já Tě mám rád". "Ale pane Smile, vždyť víte, že je to tu zakázaný!" "Ale né, já Tě mám rád jako chlap chlapa". "No právě!" A ak chcete vedieť, ako vzniklo pomenovanie Václavského námestia, tu je to "správne" vysvetlenie. ()
Kdo by neznal Divadlo Járy Cimrmana, skoro jako kdyby neznal u nás divadlo žádné. Tohle už stará česká klasika, kterou musí mít snad každý rád. Tvůrci Svěrák a Smoljak si tu střílí prakticky ze všeho inteligentním způsobem a vtáhnou tak diváka do děje dříve, než by stačil mrknout. Ač se jednotlivé díly liší kvalitou, vždycky je dobrá podívaná, co stojí za to. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (8)
- Jedná se o jedinou hru Járy Cimrmana, která měla premiéru v Divadle Solidarita. (mnaucz)
- Jedná se o poslední Cimrmanovu hru, která vyšla samostatně na LP. Hry „Záskok“, „Švestka“, „Afrika“, „České nebe“ a „Cimrman v říši hudby“ se desek dočkaly až 14. 10. 2016, když vyšla kompletní edice všech Cimrmanových her na 16 LP. Do té doby byly tyto hry pouze na CD. (mnaucz)
- Při psaní hry autoři již mysleli na Jana Kašpara a napsali pro něj roli Smila, který sedí za svým kamenem a nebylo přes něj vidět, že je Jan Kašpar na vozíku. Postava Smila však sama o sobě na vozíku není a jeho alternant Petr Brukner na vozíku být nemusel. Ani v semináři představitel Smila nevystoupí. (mnaucz)
Reklama