Vítr v kapse

Rebelové v mezích zákona. Dnešní optikou je to slabota, ale pokud se vcítíme(nebo zavzpomínáme) do tehdejší doby a nálady, pak je to velmi příjemný film o rebelujících postpuberťácích, kteří si hledají svoje místo ve společnosti. Sní o dálavách, láskách, páchají revoluce lusknutím prstu. A nechtějí si připustit, že skončí v šedém průměru, uprostřed davu. A muziku k téhle atmosféře Michal David uměl, ať si si říká kdo chce co chce. (09.11.2012)

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/ (31.07.2010)

Dva nerozluční kamarádi na život a na smrt, jejich životní trampoty a protloukání životem od ničeho k ničemu, to je dílo Jaroslava Soukupa. Jedny z mála filmu na které se dá koukat. Téma které není tolik otřelé a u kterého se dá i zasmát. Nebýt tehdy dvojice Tofi/Vaculík nevím co by se točilo a čemu by jsme se pak smáli. (12.06.2008)

Duo Vaculík a Tofi mě dokážou pobavit v jakékoli době. I když atmosféra 80. l. nebyla příznivá, museli to kluci nějak přežít. Jejich vtípky, lotroviny a rádoby rebelie byly spontánní, stejně jako sny a touhy. Mysleli srdcem a to se mi na nich líbilo. Místy mi připadali jako nejlepší kamarádi, místy jako pouzí známí. Film si zaslouží vyšší hodnocení, protože si zde zahráli slušní herci a celkové ladění filmu bylo jako ze života. (20.08.2012)

Mám k tomuto filmu určité sympatie, i když vím, že se z filmařského hlediska nejedná o nějaký zázrak. Asi víte o čem mluvím, ale tento film je pro mě nadhodnocen díky době svého vzniku a mých vzpomínkách na doby, které tu již nejsou. Tím tu nijak nehalekám nad tím, že tu není komunismus, ale ruku na srdce, komu ty 80tý leta nevyvanou ven určité vzpomínky, které zkrátka jsou ukryty někde uvnitř :-) (07.01.2009)