Meky

Davam 5,aj ked to urcite ma nejake chybycky krasy,ale plny pocet davam,lebo su tam zabery ktore doteraz neboli zverejnene,takze su pomerne cenne pre ludi z hudobnej brandze co v tych casoch tiez aktivne hrali,ako napr.aj ja,preto moje hodnotenie vacsina ludi mozno nepochopi,ale to male percento muzikantov co tu je mi asi velmi dobre rozumie. (26.12.2020)

Když v roce 2019 zemřel Gott, tak celé Československo truchlilo. V roce 2021 se situace opakuje, protože po odchodu mnoha hudebních velikánů byl právě Žbirka největší legendou. Paralel s Gottem je navíc pěkná řádka. Zářili v socialismu a dokázali uspět i po revoluci v kapitalismu. Jejich sláva sahala až za hranice. Vyhráli Zlatého slavíka i Bratislavskou lyru. Bavili diváky nejen svým zpěvem, ale i nakažlivým humorem. Oba skolilo vážné onemocnění a odešli předčasně, protože jinak by rozdávali radost na jevištích ještě roky. Dokument samotný je však průměrný. Šafránek sází na zběsilý střih a záběry na mlčící ikonu, ale bojí se kopnout do vosího hnízda. (13.11.2021)

Všetko na svete môže byť vždy trochu lepšie,ale niekedy treba nájsť priestor aj pre slabšie chvíľky v určitých momentoch a tie je tu možné spozorovať. Pán Miro Žbirka je však na správnom mieste vo svojom povolaní a je to poznať za tie roky vo všetkých krokoch mal správny smer na svoj úspech. A pre doplnenie už stačí pripojiť len textík s jeho jednej pesničky... "Nechcem spáliť most, most za láskou v nás. Vždy sa dá späť ísť, vždy keď príde čas. Tak skús: Nespáľme to krásne v nás" ....   Veľká škoda ,že už ten pán tu už nie je a obrovská škoda pre tento svet ... (02.01.2021)

Nikdy jsem nebyl fanoušek Mekyho, znám pouze zčásti pár jeho nejznámějších písní, nicméně jsem si nechtěl nechat ujít portrét zpěváka, jemuž se podařilo prorazit i v zahraničí a za onoho času dokonce porazit Karla Gotta v anketě Zlatý slavík. Dokument nabízí vcelku velké množství archivních záběrů a důležitých momentů ze Žbirkova života, který měl své světlé, ale i stinné stránky. Postihnout v osmdesáti minutách několik desítek let dostatečným způsobem není jistě jednoduché a v případě Mekyho by se našlo několik až příliš zkratkovitých míst. Musím však uznat, že se mi i přesto dostalo informačně bohatého snímku, který měl vedle dokumentaristické linie i své humorné, ale i emocionálně silné momenty. (11.07.2020)

Nevím jak ostatní, ale já jsem si tenhle životopisný snímek neskutečně užívala. Při jeho sledování mi naskočila spousta vzpomínek s hudbou spojených. Ačkoliv jsem nikdy nepatřila k velkým fanynkám Mekyho, tak musím uznat, že má na kontě plno nesmrtelných hitů, které si kdykoliv moc ráda poslechnu. Nejvíce se mi asi zamlouvalo jeho bigbítové období, jež se zhusta dralo na povrch v kapele Modus s úžasnou Marikou Gombitovou, která dle použitých záběrů za mlada působila na pódiu jako opravdová rocková rebelka. Její autonehodu si dodnes živě vybavím, takový to byl šok nejen pro mě, ale i pro většinu mých blízkých... V dokumentu sice trochu chybí kritický pohled, což mi však nebrání v kladném hodnocení, protože z něj vyzařuje obří množství pozitivní energie a taky je dost dobře sestříhaný. Pořád mi naskakuje jedna dávná moudrost „štěstí přeje připraveným”. A takovým člověkem Miro Žbirka přes všechny životní peripetie určitě vždy byl. Patří mu dík za tu radost, kterou svou hudbou dovede rozdávat. (75%) (20.01.2021)