Meky

Nikdy jsem nebyl fanoušek Mekyho, znám pouze zčásti pár jeho nejznámějších písní, nicméně jsem si nechtěl nechat ujít portrét zpěváka, jemuž se podařilo prorazit i v zahraničí a za onoho času dokonce porazit Karla Gotta v anketě Zlatý slavík. Dokument nabízí vcelku velké množství archivních záběrů a důležitých momentů ze Žbirkova života, který měl své světlé, ale i stinné stránky. Postihnout v osmdesáti minutách několik desítek let dostatečným způsobem není jistě jednoduché a v případě Mekyho by se našlo několik až příliš zkratkovitých míst. Musím však uznat, že se mi i přesto dostalo informačně bohatého snímku, který měl vedle dokumentaristické linie i své humorné, ale i emocionálně silné momenty. (11.07.2020)

Vždycky se divím, kolik znám písniček. Když to srovnám s Karlem, tak je to podstatně slabší dokument, ALE přesto byl Meky taky charakter! Ještě větší šok je, když se vrátíte z kina z Karla a první zpráva co na vás doma vyskočí, že Meky podlehl zápalu plic, je to smutné je to život a nikdo tu nebudeme věčně. Klobouk před tvou tvorbou!!! Meky ať ti to zpívá v tom hudebním nebi tak jako tady! (11.11.2021)

Další z bezpočtu českých dokumentárních portrétů natočených s neskrývaným obdivem a úctou k natáčené osobnosti. Absence kritického odstupu přitom není nijak reflektována. Filmem prostupuje vděk režiséra za to, že jej Žbirka vpustil do svého soukromí. Na oplátku v něm víceméně chybí konfrontace, nesouhlasné názory či snaha lépe pochopit sporné a nepříjemné kapitoly životního příběhu dotyčného.___Meky je dynamickou a nostalgickou změtí nových a archivních záběrů, natáčených na různé formáty a doprovázených málokdy utichající hudbou. Poněkud uspěchaný a nesoustředěný film ze všeho nejvíc připomíná videoklip, pro nějž je prioritou neztratit rytmus, nikoli lépe pochopit člověka, o němž vypráví. Ležérní projev Mira Žbirky, který si za všech okolností zachovává nadhled a neztrácí humor, se tak odráží v celkovém pojetí. Film protagonistu ukazuje výhradně takového, jak se sám prezentuje, přijímá a stvrzuje jeho veřejnou image. Citlivější témata, jejichž rozebírání je Žbirkovi viditelně i slyšitelně nekomfortní („Zle sa mi o tom hovorí“), jsou vždy jen naťuknuta.___Detaily Žbirkovy mlčící tváře, opakované tak často, až pozbývají schopnosti sdělit nějakou emoci a začínají plnit čistě rytmizační funkci, filmu chybějící hloubku dodat nedovedou. Šimon Šafránek se živou kolážovitou formou sice vyhnul vybudování nevkusného filmového pomníku nicméně zůstává na povrchu a mýty o životě a kultuře v „konsolidované“ společnosti pozdního socialismu se bourat nesnaží.___Jde samozřejmě o zcela legitimní přístup, odrážející možná nejen pokoru režiséra vůči populárnímu hudebníkovi, ale také preference diváků. Na velikány socialistické a normalizační (pop)kultury chceme vzpomínat v rámci zavedených postkomunistických narativů o umlčovaných umělcích a restriktivním režimu, kde pro vyjednávání s mocí nezbývalo mnoho prostoru. Podřídit se a nevzdorovat bylo v pořádku. Takto zjednodušující a v něčem konejšivý, individuální morálku a zodpovědnost netematizující pohled na předchozí dekády možná nejlíp odpovídá tomu, jak chceme jako národ vzpomínat na nedávnou minulost. 50% (01.01.2021)

Výborný hudební dokument evropského střihu, natočenej moderním stylem. Mám vlastně jen jednu výtku- režisér očividně cílil na svoje oblíbené osmdesátky a tím pádem i na "osmdesátkovýho, elektronikou ovlivněného Mekyho" (a já ho radši v tom beatlovském kabátku), tudíž období Žbirky let devadesátých (kdy sice přestal koncertovat, ale pořád točil desky, odstřihl se od Laca Lučeniče a rozjel svojí novou etapu) i prvních let nového století jen tak letem světem proletí. Jinak ale zajímavý dokument, který Mekyho ukáže v několika podobách (leckdy i nečekaných), sice spíš pocitovka než informacemi nabitý film, ale to je venkoncem jedno. Ty se dají dohledat jinde. (09.11.2020)

Miro Žbirka působil v dokumentu příliš zamyšleně a unaveně, vzpomínání mu moc nešlo, určitě má mnohem víc o čem vyprávět. Jeho život jako by byl bez historek, bez emocí a těžko se tomu věří. Z hlediska průřezu tvorbou fajn, ale i tam se 21. století jen proletí. Snad vyjde nějaká podrobnější kniha o tak výjimečném skladateli, zpěvákovi, hudebníkovi...? Věřím, že je toho mnohem víc, čím by zaujal. (17.11.2021)