Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Elena Kodymová, modistka, dcera holiče z pražského předměstí, měla vážnou známost s Jiřím Kristenem, synem statkářky v Dubinkách. Proti jejich sňatku byla však matka Jiřího, paní Kristenová - žena, která lpěla na tradicích rodu a chtěla rozhodovati o osudu svých synů přes to, že měla smutné zkušenosti, neboť obě manželství jejího staršího syna Viléma byla nešťastná. Když však Jiří setrval na svém sňatku s Elenou, zaujala paní Kristenová takové stanovisko, že Jiří musel Dubinky opustit. Rozrušen, odjížděl z domova... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (26)

Zloděj kol 

všechny recenze uživatele

Opravdu - KLASIKA. Tenhle film dostal nálepku za všechny své kolegy s tematikou červené knihovny. To všeobecné opovržení pro mě bylo podnětem (nebo záminkou?) k opětovným zhlédnutím, takže dnes už umím film obstojně citovat. Není nutné příliš pitvat románek Maryny Radoměrské nebo Špelinovu režii (obojí nezklamalo, na druhé straně ani nepřekvapilo). Ačkoliv herecký ansámbl poměrně zvučných jmen chvíli připomíná oživlý les, semtam se objeví nesmysly v dialozích a film je napěchován patetickými a zbytečnými scénami, chtěl bych podotknout, že v době první republiky byly natočeny horší díla, a tento snímek je v rámci sentimentálních příběhů dokonce lehce nadprůměrný. Kdyby byly vynechány dramatické, životem lomcující scény a nahrazeny těmi, kdy se R. A. Dvorský seznamuje s Hanou Vítovou bylo by to o poznání sympatičtější. Ne snad, že by hráli tak dobře, ale báječně k sobě pasovali a ačkoliv se snaží být odtažití, ta jiskra tam občas přeletí. Třetí hvězdičku dávám za závěrečnou scénu, kdy R. A. Dvorský obejme Hanu Vítovou, ona mu řekne: "Pusťte!...Pusť!", a on odpoví: "Už nikdy!". Následně si Hana Vítová stoupne na špičky, aby ji R. A. Dvorský mohl políbit a oba šlapou na tabatěrku, která zapříčinila jejich setkání, a kterou poté co se R. A. Dvorský snažil scénu napodobit, Hana Vítová hodila na zem. Kdo dokáže odolat? Já ne! ()

LenkaAK 

všechny recenze uživatele

Snad jediná role R. A. Dvorského, ve které vystupuje jako hlavní hrdina. Charisma teda jako herec měl, ale v hudbě byl lepší. Pěkné romantické drama s neotřelou zápletkou, taková typická prvorepubliková oddychovka. V některých scénách se tedy neskutečně přehrává, hlavně Hana Vítová, ale to k tomu už tak nějak patří. Znám i knižní předlohu a děj je ve filmu zjednodušený. ()

Reklama

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Silná dominantní matka je problém. Navíc je-li bohatá. Její syn Jiří si hodlá vzít chudou dívku, matka nesouhlasí. V kritické chvíli rozrušen hádkou se Jiří zabije v autě, zůstane po něm těhotná Elena. Bratr Jiřího si ji vezme aby zachránil čest rodu a splnil slib, který bratrovi dal na smrtelném loži. Matka- domina si ale dítě uzurpuje pro sebe, manžel se k Eleně nezná a je to celkově pro mladou matku stresující situace. Dál prozrazovat nechci, Dvorský překvapil hereckým výkonem, Marta Májová je opravdu noční můrou každého syna. Oceňuji též poněkud jiné pojetí scén i dialogů než bylo v té době běžné. 70% ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Symbol. Ikona. Legenda. Krb bez ohně, film, který proklely celé generace estétů, zakazovali ho ideologové, posmívali se mu filmoví historici. Proč vlastně? Maryna Radoměrská (vlastním jménem Marie Hůrková-Radoměrská, 1906 - 1993), literární superstar a jistě nejúspěšnější spisovatelka ženských románů první poloviny dvacátého století, situovala většinu svých děl do prostředí jí důvěrně známých a jen výjimečně se stávalo, že příběh nabýval veseloherních tendencí. Spíše naopak. Její romány se, narozdíl od pozdějších filmových adaptací, vyznačovaly nejen umně vypointovanými zápletkami, ale také společensky ožehavými problémy, plynoucích z neočekávaných událostí (předmětem jakési dějové rozbušky bývalo nejčastěji narození potomka, většinou nemanželského původu). Stejnojmenná filmová adaptace byla vyvrcholením obdobných tendencí v soudobé české kinematografii, navazujíc přitom bezprostředně na reklamní kampaň populárního ženského týdeníku Hvězda, otiskujícího román Radoměrské na pokračování takřka shodně s přípravami natáčení. Přestože vše spělo ke zdárnému konci, film se při své premiéře shledal jen s vlažným přijetím. Dagmar Mocná ve své odborné studii, věnované autorkám ženských románů, uvádí, že s Radoměrské fabulační dovedností prostě filmaři přes všechno úsilí nedokázali držet krok. Tam, kde spisovatelka byla teprve v polovině fabule, měli už téměř naplněn rozměr celovečerního filmu, a byli proto nuceni zápletku předčasně utnout. To ovšem nebyl pouze případ Špelinova snímku, podobným osudem je poznamenána také předchozí adaptace románu Radoměrské Světlo jeho očí (1936), která je zohyzděna naprosto nelogickým závěrem, náhle uzavírajícím slibně se rozvíjející love story obou hrdinů. Stejný producentský zásah se nevyhnul tedy ani Krbu bez ohně, kde scénárista přeskočil dějově nejvypjatější pasáže románu (v nichž mezi dvěma muži, soupeřícími o hlavní hrdinku, dojde dokonce ke rvačce a poranění jednoho z nich) a nahradil je poklidným happy endem, odehrávajícím se ve vlakovém kupé, kde za pomoci tunelu, včasně se na trati objevivšímu, a jeho tmy dojde ke srozumění rozvaděných partnerů. Scénáristický hybrid měl být v souladu s komerčními zájmy částečně nahrazen obsazením populárních filmových hvězd, důvěrně známým návštěvníkům biografů. Pro Hanu Vítovou, tehdy bezesporu nejobsazovanější českou herečku, se stala její Elén prokletím, z kterého se jí podařilo vyváznout až prostřednictvím poválečné Fričovy Pytlákovy schovanky, sofistikované parodie na filmový kýč oněch dob. Smrtelná vážnost, s níž byl snímek inscenován, se prokazatelně odráží nejen u Vítové, ale i v hereckých výkonech ostatních spoluhráčů, a to jak v hlavních (R. A. Dvorský, Májová), tak ve vedlejších (Schránil, Reymonová, Svobodová, Dohnal a další) rolích, díky čemuž si snímek vysloužil posměšné označení "studený gril". Soudobá kritika, jinak vcelku ukázněně respektující převahu komerčních filmů jako nezvratitelný fakt, tentokrát nepokrytě zuřila a celá záležitost byla následně projednávána Filmovým poradním sborem, v jehož středu zazněl dokonce návrh, aby byla na podobné filmy příště uvalena tzv. daň z nevkusu. Producenti, režiséři a koneckonců i sama Radoměrská, získávajíc touto spoluprací širokou oblibu v řadách čtenářek i návštěvnic biografů, si ovšem velice dobře uvědomovali cenu peněz a proto další ambiciózní projekt na sebe nenechal dlouho čekat. Inu jak známo, o zisk jde až na prvním místě. ()

Una111 

všechny recenze uživatele

Proč jsem se s tímhle filmem nepotkala trochu dříve? Snad proto, že si nese jakési znamení hanby, béčko vedle svého titulu, odsouzení a opovržení, s nímž se setkává červená knihovna, ta laciná literatura kdysi pro služky a i dnes pro lidi bez literárního vkusu a bez úrovně? - - - Asi netušíte, jakým byl pro mne ten film osvěžením! Když divák odhlédne od jednoduché a mírně naivní zápletky, může už jenom sčítat pozitiva: čestnost (slib umírajícímu bratrovi), mírnost a pokora nastávající ženy Jiřího (žádný feminismus), vtipnost Elenina otce (Theodor Pištěk), milé pokoukání na Hanu Vítovou, vzácné pokoukání na R.A Dvorského, dojemná ukolébavka a tři křížky, které matka dítěti udělá, a to nevhod počaté dítě (ani slovo o možném potratu), kolem kterého se celý děj točí a které nejenže smíří tchyni se snachou, ale změní i její náhled na okolí... a samozřejmě happy end. Já už mám totiž dost všech těch současných moderností!!! Před pěti dny zabili Alfieho Evanse... ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama