Krb bez ohně

Symbol. Ikona. Legenda. Krb bez ohně, film, který proklely celé generace estétů, zakazovali ho ideologové, posmívali se mu filmoví historici. Proč vlastně? Maryna Radoměrská (1906 – 1993), literární superstar a jistě jedna z nejúspěšnějších spisovatelek ženských románů první poloviny dvacátého století, zamýšlela příběh o lásce dvou navzájem si cizích lidí, kteří se stali manželi proti své vůli, úplně jinak. Scénáristické škrty, jimiž film utrpěl na celistvosti, zbytečně shazují skvěle vypointované okamžiky této netradiční romance, od formálního sňatku až po Eleninu hazardní hru s city chladnokrevného bankéře Kristena. Dagmar Mocná ve své odborné studii, věnované autorkám ženských románů, uvádí, že s Radoměrské fabulační dovedností prostě filmaři přes všechno úsilí nedokázali držet krok. Tam, kde spisovatelka byla teprve v polovině fabule, měli už téměř naplněn rozměr celovečerního filmu, a byli proto nuceni zápletku předčasně utnout. Buď jak buď, film si dodnes uchoval jiskru i nezanedbatelný přesah do současnosti: kolik nešťastných manželství a rozbitých vztahů se kolem nás pořád pohybuje. R. A. Dvorský charakterizoval, navzdory všem vyřčeným úšklebkům, svou poněkud nevděčnou roli zcela v intencích románu, jako odtažitého muže podléhajícího nečekaně prudké vášni. Pro Hanu Vítovou, tehdy bezesporu nejobsazovanější českou herečku, se stala její Elén prokletím, z kterého se jí podařilo vyváznout až prostřednictvím poválečné Fričovy Pytlákovy schovanky, sofistikované parodie na filmový kýč oněch dob. Soudobá kritika, jinak vcelku ukázněně respektující převahu komerčních filmů jako nezvratitelný fakt, tentokrát nepokrytě zuřila a celá záležitost byla následně projednávána Filmovým poradním sborem, v jehož středu zazněl dokonce návrh, aby byla na podobné filmy příště uvalena tzv. daň z nevkusu. Producenti, režiséři a koneckonců i sama Radoměrská, získávajíc touto spoluprací širokou oblibu v řadách čtenářek i návštěvnic biografů, si ovšem velice dobře uvědomovali cenu peněz a proto další ambiciózní projekt na sebe nenechal dlouho čekat. Inu, jak známo, o zisk jde až na prvním místě. (10.11.2008)

Nadmíru sentimentální film, ačkoliv jeho zápletka je zajímavá, dalo by se z něho udělat mnohem víc. Ohromná přeměna staré Kirstenové, to je bomba vskutku k neuvěření. Prostě a jednoduše - na film se dá dívat vcelku dobře, protože mu nechybí napětí, jakým způsobem dojde ke šťastnému rozuzlení, které se dalo čekat i od tak vážného dramatu, jakým film měl být... (25.08.2020)

Proč jsem se s tímhle filmem nepotkala trochu dříve? Snad proto, že si nese jakési znamení hanby, béčko vedle svého titulu, odsouzení a opovržení, s nímž se setkává červená knihovna, ta laciná literatura kdysi pro služky a i dnes pro lidi bez literárního vkusu a bez úrovně? - - - Asi netušíte, jakým byl pro mne ten film osvěžením! Když divák odhlédne od jednoduché a mírně naivní zápletky, může už jenom sčítat pozitiva: čestnost (slib umírajícímu bratrovi), mírnost a pokora nastávající ženy Jiřího (žádný feminismus), vtipnost Elenina otce (Theodor Pištěk), milé pokoukání na Hanu Vítovou, vzácné pokoukání na R.A Dvorského, dojemná ukolébavka a tři křížky, které matka dítěti udělá, a to nevhod počaté dítě (ani slovo o možném potratu), kolem kterého se celý děj točí a které nejenže smíří tchyni se snachou, ale změní i její náhled na okolí... a samozřejmě happy end. Já už mám totiž dost všech těch současných moderností!!! Před pěti dny zabili Alfieho Evanse... (03.05.2018)

Tak tento dojemný slaďák byl pokud vím nejoblíbenější film moji mamky. Herecky je to sice z dnešního pohledu katastrofa, ale v době premiéry si dámy určitě do kina braly kapesníčky. Že je film naivní to nevadí, protože právě proto staré snímky pamětníci vyhledávají. Je takový mile pohodový, tak i já se ráda znovu podívám. Mnohé dnešní televizní seriály jsou v porovnání s tímto filmem mnohem kýčovitější. A že v něm nechybí humor dokládá věta s níž se loučil bratranec Robert v závěru filmu : … a kdybyste jednou potřebovali peníze, pošlete mi. (09.01.2014)

Všichni máte pravdu, ten film je dnešníma očima neskutečně naivní, až hloupý. Ale herci nepřehrávají, to byl požadavek tehdejší doby, takové spíš divadelní výstupy. Jenže si uvědomte rok vzniku, nároky obecenstva a vyjde vám, že to byl trhák. Dnešníma očima je spousta tehdejších filmů brakem. Ale klišé a konspirace se léty vyvíjely, dnes máme větší požadavky. Viděli jsme více filmů, scénáristé jsou rafinovanější, ale je to také tím, že když tu jednou něco bylo, další autor už musí vymyslet něco více, aby to diváky táhlo.U těchto starých filmů se alespoň bavím, což o některých současných romantických dramatech říci nemohu. A myslím, že naše babičky by třeba Hodiny ani nepochopily. (16.05.2008)