To nic, drahá

O To nic, drahá se v poslední době píše hlavně v souvislosti s většími a menšími skandály na place, což je trochu škoda a nový film Olivie Wilde si to nezaslouží. Po vcelku chytrém komediálním dramatu s dementním českým názvem Šprtky to chtěj taky razantně změnila žánr a její novinka rozhodně dovede zaujmout na první pohled a poslech. Matthew Libatique umí navodit atmosféru padesátých let takových, jaké možná nikdy nebyly, ale jak je lidé přes filtr nostalgie chtějí vidět. John Powell zase udělal jeden ze svých vůbec nejlepších soundtracků a obrazově a hudebně není snímku co vytknout. Dovede být okouzlující a o pár vteřin později zase velmi znepokojující. Florence Pugh je v hlavní roli výtečná, stejně jako Chris Pine a vlastně se tu snaží všichni před i za kamerou. Jenže jim nohy podráží samotný příběh, který sice není vůbec špatný, bohužel s postupující stopáží se ukazuje, že Wilde nemá v ruce novou Truman Show, Dark City, Počátek nebo Matrix, ale jen solidní a funkční materiál, ze něhož dovede vymáčknout technicky brilantní film, jemuž však především v závěru chybí emoce, překvapení nebo nějaké hodnotnější sdělení. Výsledkem je dobrá podívaná. Výjimečná ovšem ne. Rozhodně ale budu rád, když bude v režisérské kariéře Olivia Wilde pokračovat. (20.09.2022)

Štýlové retro, úchvatné kostýmy, výborný soundtrack, majster Matthew Libatique za kamerou a iba 26-ročná Florence Pugh, ktorá svoje herecké kvality už naozaj nikomu dokazovať nemusí. Aj takto by sa dal v skratke opísať druhý celovečerný film Olivie Wilde Don’t Worry Darling. Pri týchto slovách to však nekončí... Alice (Florence Pugh) si spolu s manželom Jackom (Harry Styles) užíva idylický život na americkom predmestí. Dokonale napĺňa rolu vzornej manželky a za svoju poslušnosť, tvorbu tepla domova a najmä diskrétnosť, dostáva na oplátku život v bavlnke plný luxusu a veľkolepých večierkov. O záhadnom Projecte Victory, ktorého súčasťou je aj jej manžel, nevie nič bližšie. Keď sa však začnú diať isté záhadné veci, v Alice sa postupne otvára čoraz viac znepokojivých otázok...lenže pýtať sa nie je z jej pozície celkom povolené. Pri tvorbe mysteriózneho trileru ako inšpirácie režisérke údajne poslúžili snímky ako Počiatok (2010) a Truman Show (1998). Snáď najviac z neho cítiť Stepfordské paničky a pocitmi nekomfortna a štylizáciou do pastelových farieb miestami aj menej známy, no výborný kúsok Swallow (2019). Don’t Worry Darling ma chytil od prvej minúty. Pôsobivou atmosférou, dokonalým prostredím hraničiacim až s desivou sterilitou, ako aj hereckým obsadením. Florence fantastická, pozdvihnúť treba aj Chrisa Pinea, ktorý ako Frank, zakladateľ utopického projektu, dodáva každej scéne náležitú iskru. Harry Styles vyslovene neprekáža, no rozhodne by som v jeho role videla radšej pôvodného kandidáta - Shiu LaBeoufa. Ak by som mala hodnotiť prvú hodinu a pol, s hodnotením by som rozhodne išla vyššie. Za ňou však prichádza postupné odokrývanie informácii a servírovanie hlavnej idey, ktoré je podané vcelku nešťastne. Povrchne a spôsobom, ktorý zamedzuje dosiahnutiu patričnej katarzie. Práve táto záverečná pol hodinka pre mňa film až bolestivo rýchlo presunula z kolonky "nadštandardné" do "priemerné". Pretože už samotný vývoj deja divákovi jasne naznačuje, kam režisérka svojimi myšlienkami smeruje (kritika spoločnosti – postavenie žien, patriarchát...) a už iba prakticky dostáva to, čo aj tušil. Veľké myšlienky na Nolanovský štýl nečakajte, každopádne však Olivia Wilde ako režisérka nie je stratená a talent tam je. Film má po iných líniách čo ponúknuť a ja som si ho (až na to finále) príjemne užila. (08.11.2022)

Chaos je nepřítelem pokroku a v sebeovládání je krása, káže uhlazený Chris Pine (který je mimochodem rok od roku podobnější Jeffu Faheymu) ve své variaci na krále incelů Jordana Petersona. Antiutopický obrázek umělé společnosti ve stylu Stepfordských paniček se po necelé půlhodině začne povážlivě rozpadat, když si dosud spokojená ženuška Florence Pugh začne všímat podivností, jež se v tomhle středostavovském ráji odehrávají. Hranice mezi realitou a psychotickými halucinacemi se postupně stírá, a přestože film do konce spíše doklopýtá, rozhodně stojí za pozornost. Během sledování se totiž v určitých momentech sympaticky přibližuje znepokojivé atmosféře Uteč, Truman Show či bytovým hororům v čele s Hnusem. Postupem času je však stále jasnější, že režisérka Olivia Wilde společně se scenáristkou Katie Silberman chtějí předat sofistikovanější poselství, než jakého jsou reálně schopny – a tak snímek dál a dál vysvětluje a podkopává si nohy. Stejně jako předchozí dílo této dvojice Šprtky to chtěj taky se i To nic, drahá řadí k filmům, které svůj žánr (nyní tedy antiutopický thriller) nijak zásadně neproměňují, jsou však jeho zajímavým a audiovizuálně vtahujícím příspěvkem. (21.09.2022)

Kolikrát už jsme se v historii kinematografie setkali s tématem, kdy spokojený a klidný ráz života rozmetá zdánlivá maličkost, trivialita, po níž všechno skončí v troskách – a je lhostejné, zda jde o bohulibý čin nebo bohapustou manipulaci. Představitelka jedné z hlavních rolí a režisérka Olivia Wilde přiznala, že ji ovlivnily filmy „Truman Show“ a „Počátek“, bohužel slibně rozjetý příběh se po zásadním zlomu rozpadá jak kostra vytažená ze sarkofágu. Téma už jsme tu v mnoha podobách měli, v tomto případě je značně kostrbaté a čím více se noří do hloubky, tím na sebe nabírá nesmyslné jednání, nelogické činy a je až příliš znát, že existuje jen jediná varianta a jakékoli pochybnosti se neberou v úvahu. Napadne vás minimálně deset přirozených otázek a odpovědi na ně prostě nejsou, vůbec se neřeší, třebaže bez jejich zodpovězení hodně okolností ztrácí smysl. Také zázračný přerod postav je chaotický, takže snad jediné, co je dobře provedeno, je onen duch „šťastného místa Victory“ ve stylu předem daného programu. „To nic, drahá“ je klasickým příkladem nevyužitého, zabitého potenciálu. Pugh a Pine odvedli velmi dobrou práci, ale co je to platné, když se stále více noříme pod hladinu klišé, snadno odhadnutelných a nepravděpodobných situací, které by i v ději podobného ražení měly mít určitou logiku a řád. Stačilo by vynechat posledních dvacet minut a rázem by tu byl provokující a tajemný počin. Takhle zůstává pouze okázalý jako celé Victory. /20%/ (04.12.2022)

Film s neoriginalnim rodinym tematem  bude mit sve priznivce i odpurce. Je to kopie zapamatovatelnejsich filmu. Napul dopeceny akcni konec, na ktery cekate dve hodiny neni pro kazdeho. Ale zanecha ve vas otazky. Zacatek je slibny, ale pak jakoby film hledal, kudy se vydat. Je zde nekolik prekvapeni. Svet filmu je bohate designovany vcetne hudebniho doprovodu. Ke sledovani si vemte popcorn, aby to lepe ubihalo. (04.12.2022)