E.T. - Mimozemšťan

-„Come“ -„Stay“: Emocionální jádro filmu ve dvou slovech. Také díky tomu, že neříká (a nevysvětluje) více než je třeba, zůstává E.T. společně s některými Truffautovými filmy jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak znovu v kostce prožít vlastní dětství. Spielbergův nejosobnější film (předměstí, rozvod, osamělost, úniky do světa, kterému dospělí nerozumí), fungující paralelně jako intimní rodinné drama i dechberoucí sci-fi (kdy jedna žánrová rovina podporuje tu druhou), převrací situaci známou z mnoha studenoválečných filmů stejného žánru (k nimž E.T. vizuálně odkazuje).___ Návštěvník z kosmu nepředstavuje nebezpečí, které by ohrožovalo tradiční americkou rodinu, ale naopak – v duchu optimismu reaganovské Ameriky – pomáhá neúplnou rodinu vybalancovat, když zaplňuje místo uvolněné otcem. Absence otcovské figury je v první polovině filmu chytře zdůrazněna tím, že žádnému dospělému muži nevidíme do tváře (vystřižené byla scéna s Harrisonem Fordem jako ředitelem školy, otočeným rovněž po celou dobu zády ke kameře). Přesto si díky nepřehlédnutelnému svazku klíčů jednoho muže, vyznačujícího se nakonec větší chápavostí než ostatní dospělí ve filmu, zapamatujeme (a zřejmě nás posléze nepřekvapí, že se jmenuje Keys).___ Keys prochází ve vztahu k Elliotovi stejnou proměnou jako E.T. – z hrozby se mění v poměrně vlídnou bytost. Stačí však, aby jej chlapec lépe poznal a překonal svůj strach z neznámého, vyplývající právě z nedostatečné informovanosti. Vzhledem k tomu, že Elliotova perspektiva filmu od začátku dominuje (a nedochází tudíž k žádnému povyšování se nad svět viděný dětskýma očima), ke stejnému vnímání Keysovi role ve vyprávění je veden i divák. Nejde o jediné nadčasové (a zřejmě stále relevantnější) sdělení filmu vyzývajícího k toleranci a hájícího právo každé bytosti na vlastní domov.___ E.T. tak v zásadě, jako podstatná část Spielbergových snímků, nemá klasického antagonistu. Vypráví zejména o střetu dvou světů (dětství a dospělosti, resp. víry a racionality), které se navzájem nechápou, ale zcela nekompatibilní nejsou. Velmi sugestivní „kolonizace“ Elliotova domova vědci v bílých skafandrech, je nevyhnutelnou vývojovou fázi na cestě od dětství do dospělosti. Domov, symbolizující dosud bezstarostné dětství, se musí proměnit stejně jako Elliot. Společně s hlavním hrdinou a za výrazné podpory Williamsova povznášejícího hudebního motivu, který pro mne bude navždy hudbou dětství, díky tomu znovu zažíváme dětské okouzlení neznámým, vlastní citové zrání i dojemné loučení s tím, co bylo mimo chápání dospělých. ___E.T. je pro mne důkazem, že ty nejlepší dětské filmy plně doceníte teprve jako dospělí. Teprve tehdy si zřejmě uvědomíte, že závěrečné slzy dojetí v dětství nebyly a ani nyní nejsou jen projevem vašeho potlačení nedůvěry a podlehnutí intenzivnímu hraní na city, ale i režisérova upřímného porozumění dětství a jeho vypravěčského mistrovství s přesně načasovanými gagy, body obratu, změnami tempa a pečlivým vedením pozornosti. Za pár let se o tom rád přesvědčím znovu. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Melies, anderson (10.02.2018) (méně) (více)