Trojúhelník smutku

Veľmi silný adept na film roku. "Triangle Of Sadness" je podľa mňa absolútne ukážkový príklad toho, ako sa má robiť satira. Vziať si niečo, čo poznáme a dať ten komediálny na level, kde by sa to dalo považovať za hranu absurdity. A najlepšie to celé ešte okoreniť postavami, ktoré to celé absolútne umocnia. Myslím si, že tá plavba jachtou bude niečo, na čo nikdy nikto nezabudne. Neviem ani čo napísať v tomto komentári, lebo mám tak trošku pocit, že čokoľvek k tomuto filmu komentovať by mohli byť spoilery. Niečo nám už povie trailer ... a k tomu iba dodám, že na tento film odporúčam mať čo najsilnejší žalúdok. Lebo sú tu momentky, ktoré skutočne budú testovať naše schopnosti zvládať vidieť niečo, čo by sme asi normálne vidieť nechceli. Každopádne to však prináša skvelú dávku komédie. Nech to vyznie akokoľvek. Woody Harrelson je tu opäť v role, pre ktorú bol absolútne stvorený a scénky medzi ním a Zlatkom Buricom sú absolútne perfektné. To je niečo, čo by som naživo určite prežiť nechcel. A potom ten starý pár a ich momentka: "Nie je to jeden z našich zlatko?" Ja som si toto užíval naplno. Za tých 149 minút som sa ani raz nenudil, nemal chuť odísť z kina ani nič podobné. Toto je absolútny filmový zážitok, aký sa tak často nevidí. Skvelá práca Ruben Östlund. Tam, kde ma "The Square" nenadchol, toto docielilo presný opak. Hodnotenie: A+ (19.10.2022)

Nepáčila sa mi prostredná časť filmu. Prvá polovica je skvelá, trefná, hilarious. Bazénová scéna patrí medzi najvtipnejšie, ktoré Östlund napísal. A potom príde hromadné grcanie, a ani nie, že by som bol nejak extra konzervatívny v otázke hraníc umeleckého vyjadrenia, ale keď už asi po pätnástich minútach zvracania pridali ešte sranie, tak nielen, že to nebolo vtipné porovnateľne s predošlým dejom, ešte sa mi z toho začal dvíhať žalúdok. A to nie je úplne dôvod, pre ktorý som do kina šiel. Östlund sa vyjadril, že tá scéna nemá hlbší zmysel, že to bol len taký vtipný nápad. No, možno mal ostať na papieri. Na chvíľu ma stratil úplne. Potom ma zase chytil, ale k úrovni päťhviezdičkovej prvej polovice (alebo ostatných Östlundových filmov) už nedosiahol. Tri a pol, a určite najslabší Östlund, to je bez debaty. Ps: Charlbi Dean je škoda. (24.10.2022)

Skvěle zkonstruovaný komentář naší společnosti, který má hromadu povedených point, k tomu je to užasně vtipné. Avšak na můj vkus, až moc do očí bijící a očividné, kdy se mi začali ty postavy strácet a viděl jsem jen snahu něco říct pomocí figurek. Ale nebylo to až tak zásadní, takže i přesto krásná pecka. (30.12.2022)

Nejlepší, nejchytřejší a nejzábavnější filmová satira od Parazita. Tak provokativní, chytrá, ale především funkční a komplexní satira nevzniká každý den. Trojúhelník smutku si svůj status jednoho z nejvíce chválených filmů letošního roku zaslouží už jen díky výjimečnému komentáři současné společnosti, který dokáže vyvolat smích i mráz. Parazit byl v době svého vydání označován za nejzábavnějšího vítěze Zlaté palmy od Pulp Fiction, právě Trojúhelník smutku s nimi může tvořit takový zlato-palmový trojlístek.... (05.10.2022)

První část mě chytla a připadala zdařilá, přestože svět modelingu mi je cizí a dívat se na polonahého modela mě nebralo (ale zachraňovala to vedle něj hezká a hlavně přirozená dívčina). Jenže v dalších (volně propojených) částech jakoby se z Trojúhelníku smutku stával pokaždé jiný film a čím déle trval, tím mi ona vychvalovaná satira připadala povrchnější a celý snímek stále víc jako cosi, co se na jedné straně snaží tvářit na hrozně chytrý art, ale současně se snaží i mainstreamově zalíbit co nejšiřší skupině diváků... a po skončení nějak tápu, čím mě měl tolik nadchnout, abych se mohl přidat k ódám na tak úžasnou záležitost, na níž jsem četl i slyšel v okolí hlášení o neskutečných salvách smíchu v kině nebo také o tom, že prý uvidíme „něco, co tu ještě nikdy nebylo“. Možná tím měl být onen dlouhý fekální humus na pozadí nekonečných pseudointelektuálních žvástů bohaté smetánky, který jsem si v duchu nazval La Dolce Vita meets Mr. Creosote from Monty Python's Meaning of Life, ale snad jediné, co na mě v této lodní části skvěle fungovalo, byl Woody Harrelson v menší roli kapitána. I přestože o nápadu zpestřit dlouhé sekvence fekálního humoru filozofováním o socialismu a kapitalismu si myslím své. :o) V poslední hodině sice film nabírá hlubšího smyslu a vypadne z něj dokonce survival, ale přesto, jak jsem spočátku čekal ještě slibné vyvrcholení, celé zpracování (pokud jde o napětí, atmosféru i celý průběh hraniční situace) mi připadalo až na jeden zajímavější aspekt ženy-kapitánky spíše tuctové, průměrné, s divně otevřeným koncem a všechny postavy nesympatické na to, abych někomu vůbec fandil. A já teď nevím, buď mi něco skrytého uniklo nebo jen některým divákům v současné konkurenci plné blockbusterů stačí tak málo a cosi trochu jiného, aby začali básnit o filmu roku či komedii desetiletí. Jak se tady často skloňují výrazy originální, nápadité, absurdní, nečekané... ano, ty výrazy mi ke klasické švédské komedii (např. od tvůrců jako Alfredson & Danielsson) obecně taky sedí. Tady jsem z toho, co se mi na švédských komediích vždy líbilo, nenašel prakticky nic. [45%] (18.01.2023)