Trojúhelník smutku

Nejlepší, nejchytřejší a nejzábavnější filmová satira od Parazita. Tak provokativní, chytrá, ale především funkční a komplexní satira nevzniká každý den. Trojúhelník smutku si svůj status jednoho z nejvíce chválených filmů letošního roku zaslouží už jen díky výjimečnému komentáři současné společnosti, který dokáže vyvolat smích i mráz. Parazit byl v době svého vydání označován za nejzábavnějšího vítěze Zlaté palmy od Pulp Fiction, právě Trojúhelník smutku s nimi může tvořit takový zlato-palmový trojlístek.... (05.10.2022)

Nekompromisný sociolog Ruben Östlund opět tepe do vrchních tříd společnosti, a to natolik zábavným způsobem, že i téměř dvouapůlhodinová stopáž rychle uteče. Není však jisté, jestli v divákovi poté ještě něco zásadního zůstane. Více zde. (03.07.2022)

Po shlédnutí úvodní, pomalu plynoucí a spíše nudné kapitoly jsem si nedovedl ani představit, že by to mohl být film pro mě. Druhá, nejdelší část je naštěstí výrazně lepší. Seznamujeme se zde s celou řadou absurdně bohatých Rusů v interakci s členy posádky, kteří jim nemohou nic odepřít, čímž vzniká mnoho komických situací a podívaná je to vskutku parádní. Ve třetím dějství však nastal opět velmi výrazný propad. Jde totiž o téma, velice často recyklované a vyznění filmu spíše uškodí, neboť v takovém podání nenabídne absolutně nic nového. Přitom je to ohromná škoda, jelikož lépe uchopený sociální experiment odehrávající se na opuštěném ostrově mohl být mohl být skutečně velkolepý. Bohužel se ve finální kapitole změní tempo, absence doposud skvělého humoru je také nepotěšující a zajímavost obsahu se rychle vytrácí spolu se vším dobrým. Snímek už se tak pouze soustřeďuje na sexuální vztah mladíčka s nejnesympatičtější postavou filmu a to nepovažuju za nejvhodnější nosný dějový pilíř celého úseku. Rozuzlení je pak vyloženě trapné (vůbec ne překvapivé) a tak jsem nadějné čtyři hvězdy  přehodnotil. (19.05.2023)

Není to úplně úplně stoprocentní, v poslední třetině trochu opadne tempo, námět celkově měl taky asi mnohem větší potenciál... ale je to prostě dobrý a je dobře, že to vyhrálo palmu. Analýza absurdity nastavení naší společnosti a virtuality důvodů, proč je někdo nahoře a jiný dole. (Možná kdyby Dumont natočil Línou zátoku, která je prakticky o tomtéž, takhle polopatisticky, měl by už taky doma palmu.) (15.09.2022)

Jednoznačný filmový hype roku. Blinkací scény mají sice až montypythonovský rozměr a Östlund asi také hledal Meaning of Life západní společnosti, nebo její elity, jak už jsem ale psal v komentáři Östlundova předchozího snímku Čtverec - Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes (potažmo evropské filmové ceny) není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel, soukromých tryskáčů i jachet a jede se nerušeně dál... PS: Film s rozpočtem 15 milionů dolarů, tedy cca 345 milionů korun, si utahuje z rozmařilého způsobu života horních deseti tisíc. Tak doufám, že Woody Harrelson létal z Ameriky na natáčení soukromým tryskáčem... :-) (12.12.2022)