Ztracené město

Kultivované drama s přitažlivou atmosférou, vzhledem k tragickým osudům většiny postav a Kuby jako takové ovšem zcela nepřípadně poněkud lhostejnou, mě oslovilo především tichým, ale naléhavým herectvím Andyho Garcii, s nímž jsem dosud neměl tu čest. Jeho kabaretiér prochází Havanou lehkým krokem, pozoruje a usouvztažňuje se a vše kolem něj zvučí souhlasným dialogem. Svět se mění v scénu a dílčí hudební sekvence přiléhají jako zvláštní tón zdejšího ovzduší. Nezapřu, že mě ta divadelnost, stylizovanost vzhledem k tématu trochu vadila a nepopírám ani, že jsem si nejednou vzpomněl na o málo starší snímek Juliana Schnabela Než se setmí, který sice zachycuje pozdější období, ale na rozdíl od Garcii nemuzealizuje a přiznává ošklivosti všechny její kazy. Protagonistovo sebezapíravé hraní udusilo úspěšně tu nejvlastnější emoci, která jej vyhání z vlasti i za cenu nejvyšší, tedy strach. Nezdá se, že by se na Kubě někdo něčeho bál. To Schnabelův film úzkostmi nešetří a vše je v něm také věrohodnější a ryzejší. Přesto si dovedu představit, že se do této Havany ještě někdy vrátím… (10.09.2024)

Andy Garcia měl pěkný plán a z velké části ho také splnil. Ukázal nám Kubu jako krásnou zemi, Havanu před padesáti lety jako nádherné postkoloniální kreolské město, a také vzorek vyšší kubánské společnosti té doby. A perfektně předvedl typické latinskoamerické problémy - diktatury, násilí, emigraci. Může být něco horšího, než Batistův režim? Ale může, ještě jsou tu Fidelovi a Guevarovi komunisté. A komunisté, ti dokázali vždycky všem naivním snílkům o rovnosti a bratrství nekompromisně a krutě otevřít oči, většinou nakonec překvapili i sami sebe, a to velmi bolestně. Škoda, že Garcia nedonutil nikoho k nějakému hereckému výkonu. Kromě jeho samotného, Murraye a Hoffmana všichni ostatní jen předříkávali naučený text jako snaživé děti základní školy. 65%. (06.04.2010)

Vůně doutníku, zpocených košil a kubánské ohnivosti je z tohoto filmu cítit na sto honů. Garcia se herecky i režijně překonal, asi proto, že si tímto filmem splnil sen návratu ke kořenům. Povedla se mu i hudba, která asi nebude moct soutěžit s Buena Vista Social Club, ale i tak zůstává hodně nadprůměrná. Začátek je snad až příliš rozvleklý a nevyvážený, ale od druhé 1/2 jde film víc pod povrch a zcela pohltí. Hodně tak připomíná velkolepé tragédie jako třeba "Gone with the Wind". (21.07.2006)

Začátek je jako z Mafiánů, ale nejsou to Mafiáni. Prostředek je jako z druhého Kmotra, ale není to Kmotr. Konec je jako z Tenkrát v Americe, ale není to Tenkrát v Americe. Co je to? No přece debut Andyho Garcii, o 20 let mladšího dvojníka Al Pacina. Upřímné vyznání lásky milované Kubě má sice vynikající hudbu a solidní herce, ve své podstatě je to ovšem nudný a značně klišovitý snímek, ve kterém i byl Murray působí značně nepatřičně. Zkrátit to o půl hodiny, byl bych ochoten se na to kouknout znovu, a nejen kvůli Che Guevarovi a mladému Fidelovi. (18.03.2010)

Pohodová práce na tabákových plantážích, mambo, pokuřování doutníků, poklidný rodinný život a to vše se najednou změnilo v "revolución o muerte" a "Cuba libre". Tak intenzivně "libre", že jí to vydrželo do dneška a Andyho Garcíu to očividně pořád hodně štve (samozřejmě není divu). Tahle látka pro něj byla neskutečně osobní a je to na výsledku vidět, v tom nejlepším slova smyslu. Přerod ze svobodné země v cosi, co z vašich nejbližších udělá mrtvoly nebo přisluhovače režimu, ponižující prohlídka na letišti, nucená emigrace, i za cenu ztráty kontaktu s milovanými osobami... V tomhle provedení nezbývá než soucítit a jako třešničku na dortu sledovat skvělého Billa Murraye a poslouchat úžasnou hudbu. (23.05.2007)