Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Miroslav VaicKamera:
Josef VanišHudba:
Jozef RevalloHrají:
Milan Kňažko, Filip Renč, Pavel Nový, Marcel Vašinka, Ivana Chýlková, Lenka Skopalová, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jana Vychodilová, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Dospívající mladík František Cepek (F. Renč) musí místo studií nastoupit za okupace jako pomocný dělník v továrně. Jedním z jeho kolegů je protřelý pětatřicátník s pestrou minulostí, zvaný Hrabě (M. Kňažko). Nesmělý František v něm najde chlapský vzor: Hrabě totiž okázale pohrdá prací a zcela samozřejmě koketuje s hezkými ženami. Kromě toho však s několika kumpány bezostyšně vykrádá vily a do svých kriminálních aktivit nenápadně zatahuje i nevinného Františka. Křehký mladík dostane od Hraběte přezdívku Papilio, podle motýla, preparovaného v jednom vykradeném domě. Sebevědomý Hrabě ovšem nezná svědomí a morálku. Papilio musí nutně jednoho dne prohlédnout… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
"Život je taková blbá hra, kterou člověk nesmí brát příliš vážně...." Milan Kňažko v té roli člověka bez svědomí a morálky je výborný. Dlouho jsem si říkal, že už jen kvůli jeho herectví (a lehce poetickému nádechu) dám filmu aspoň čtyři hvězdičky. Ale postupem času mě už ten příběh z doby protektorátu úplně nebavil. Neříkám, že ta závěrečná pointa nebyla úplně špatná, ale vlastně mě ta emancipace Papilia vůči svému "učiteli" moc ani nepřekvapilo. ()
Milan Kňažko jako hrabě , který je něco mezi básníkem, zlodějem, podvodníkem a svůdcem ale i učitelem života, ke kterému vzhlíží mladý Filip Renč , kterého zasvěcuje do tajů svádění a znalosti žen, čili je pro něj asi ten největší hrdina. Jenže story se odehrává za druhé světové války a to, že někdo umí svlíkat ženský ( nechci bonzovat, ale Chýlková a Skopalová .. ) ještě neznamená, že je hrdina. Zapomenutý film, který i přes svou obstarožnost není špatný. ()
Papilio: ,, Tys nemobilizoval?'' - Baron: Já? S tím svým nemocným srdcem?! '' --- Pro mne celkem překvapení. Renče nemám moc rád a to ani jako režiséra ani jako pubescentní hvězdičku socialistických filmů a uvítal bych, kdyby jej zde hrál někdo jiný. S tím ale nic nenadělám. Oproti tomu solitér Kňažko si roli vyloženě vychutnal. Jeho herectví mně bavilo a z jeho role zároveň mrazilo. Byl to klasický zástupce jedince, který aby přežil, udělá cokoliv, protože vlastní prospěch a vlastní přežití je tím hlavním motorem jeho života. A pokud nejde vyloženě o kejhák, je třeba pít život plnými doušky jako Baron. Ta válka v ,,Protentokrátu'' je tam jaksi v pozadí a ona zápletka v závěru, která celkem překvapivě skončí se mohla odehrát v jakémkoliv jiném režimu... Tento film je čistě psychologické drama. Škoda za toho Renče jinak bych šel možná i výš... Dávám tři lahve koňaku Remy Martin. * * * ()
Jsou to sice hlavně herecké orgie Kňažka, ale i celkově stojí Papilio za pozornost. Jiří Svoboda se v 80. letech našel a vytvořil celou řadu výborných věcí, Zánik samoty Berhof a Prokletí domu Hajnů pak společně s Papiliem patří mezi ty nejlepší z celé volné série bilancování minulosti. Svobodova chladná estetika jakoby přímo vyzývala k zobrazování emocí jako k motýlům ve vitrínkách. Z rolí vedlejších pak stojí za speciální vyzdvihnutí Kodetův dekadentní nácek, jaké uměl v této době skutečně jen on. #finaleplzen ()
Kňažko v úlohe alfasamca sa tu našiel, zaúča ešte aj mladého s pomocou vlastnej ženy a pridáva množstvo poučení do života. Nie vždy je hlavná postava taká dôležita, a tu by bez neho film nestál za nič. Aj tak len slabšie tri hviezdy. –––– K jeho největším nedostakům patřilo, že se neuměl narodit do lepší doby. –––– Když už musíme předstírat, že pracujeme, tak předstíráme s radostí! ()
Reklama