Scény z manželského života

Po prvních dvou dílech jsem přemýšlela, jestli to nevzdám (je to přeci jen fakt emoční nářez), ale něco mě prostě přikovalo k sedačce. Bohatý scénář v kombinaci s naprosto minimalistickým prostředím a počtem herců mi tady učaroval. Některé části jsou až poetické. Jeden z nejrealističtěji pojatých vztahových příběhů, co jsem zatím viděla, navíc geniálně zahraný. Kde se nemluvilo, tam stačil jediný pohled, výraz, gesto, aby bylo divákovi jasné, co se děje uvnitř, a to mě fascinovalo. Díl 4. nejlepší, poslední šel za mě kapku níž, ale pořád skvělá podívaná. (01.11.2021)

Toľko zbytočných, otravných a trááááááááápnych kecov som nepočula asi nikdy. Bla bla bla bla bla bla bla bla......... Čúza si myslí, že v rámci emancipovanej feministiky NECHCE byť chovnou kravou, tak sa pre istotu zosobáši so židom, ktorého odkonvertuje. Má s ním jedno dieťa. A čaká s ním druhé, ale obaja sa po úplnej súzvučnej, ideálnej a láskyplnej zhode dohodnú, že pôjde na interupciu. A potom čúze preskočí, možno jej dôjde, že CHCE byť celý čas vydržiavaná chovná krava, a začne byť kurva. A chce odísť od muža aj s deckom a kurviť sa ďalej. Navyše, ak som správne zachytila, ten druhý je tiež Izraelčan či čo (jasné, keď režisér je nejaký Hagai, a ešte aj Levi). Nezaujíma ma koniec, dotiahla som to do štvrtého dielu. Viac nevládzem, prepáčte všetci nadšenci. Mimochodom, vynikajúce herecké výkony, to áno, ale radšej si pozrite Bergmanov film. Ten je tiež otravný ako stará mama klepajúca na dvere v spálni, ale aspoň pôvodný. Neviem prečo by som mala dopozerať americkú verziu, ktorá má s tou pôvodou prámálo spoločné. Bergmana mám rada aj ako spisovateľa, Spoveď je jedna z mojich najobľúbenejších kníh, ale k tomuto seriálu sa neprikláňam. (12.10.2021)

Letos nám vzniklo cosi decentního, co dokázalo promluvit asi mnoha lidem do suše. Ať už prožívají manželský život nebo ne. V mnoha úhlech pohledu silné příběhy s komplikovaností života, které tvůrci dokázali docela dobře podchytit. Uznávám, že mnohdy asi pro někoho nudné. Ale asi to je o nalezení rovnováhy. (23.12.2021)

Scény z manželského života vás donutí přemýšlet nad vztahy obecně i nad vaším vlastním vztahem. K sobě, k partnerovi, k dětem, rodině, ostatním lidem. Skoro vše se odehrává v jednom domě mezi dvěma lidmi, kteří nedokáží žít spolu, ale ani od sebe a to nejen kvůli tomu (ne)viditelnému poutu, jímž vás navždy spojí společný potomek. Těžko říct, zda s nimi budete sympatizovat, mně to třeba v případě Miry moc nešlo, protože jsem nechápala spoustu z toho, co dělala. Ale i to je na tom to plus. Líbí se mi, že se na to budete nejspíš v každé životní fázi dívat jinýma očima a pokaždé si z toho můžete vzít něco jinýho nebo se vidět v jiných scénách. Protože stejně jako se za ty čtyři roky změnili Mira a Jonathan, tak se měníme všichni. Víme. (02.11.2021)

Tato látka vyžaduje naprosto přesné a bezchybné herectví. Jessica Chastain je dokonalá, jásal jsem, když jsem se dozvěděl, že hraje v nové verzi Bergmanovy klasiky. U Oscara Isaaka jsem si tolik jistý nebyl, na druhou stranu jsou sehraní díky A most violent year. Mýlil jsem se v něm, podal rovněž přesvědčivý výkon. Sledování doporučuji ale bez jediného záchvěvu či náznaku únavy, je třeba se na seriál postavený na dialozích velmi soustředit. (26.01.2022)