Prervannaja pesňa
Interrupted Song
Prerušená pieseň
Obsahy(1)
Koprodukční československo-gruzínský film netají, že slovenští vojáci museli za druhé světové války bojovat po boku hitlerovských armád proti Sovětskému svazu, avšak mnozí z nich přebíhali k Rudé armádě, protože věděli, kde je jejich místo. Bez větších potíží si získali důvěru a pomáhali otevírat oči i svým dosud váhajícím druhům, které rovněž převedli na správnou stranu. Hrdina si tam našel dokonce životní lásku. Vznikla bezproblémová idyla o situaci na frontě, zcela se míjející se skutečnými poměry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Mnoho slovenských filmov o účasti vo vojne na strane Nemecka nemáme, viem ešte o Kapitánovi Dabačovi. Komunistom sa to darilo úspešne potláčať. Herecky tu dominuje J. Pántik , ostatní slovenskí herci až tak veľa priestoru nedostávajú. Film si toho na seba nabral dosť, dokonca i pancierový vlak a SNP, no niektoré scény si doslova pýtali rozvinúť napr. Československý prápor, ale i samotná téma účasti v bojoch proti Rusku, zbehovia...Scény so slovenskými vojakmi ma zaujali, hlavne v prvej tretine, zvyšok ale v podstate i celý film je skôr o priateľstve a láske ako o vojne. Sem tam zaznie skvelá pieseň - úvod v škole, alebo úplne skvelý pochodový spev " Keď vojačik narukoval" pred zajateckým táborom plných Nemcov. Bojové scény nie sú silnou stránkou filmu, ale nevadí to. Trochu ma sklamalo 10 sekundové vystúpenie V. Mullera v roli nemeckého dôstojníka. Bol skvelý a čakal som, že sa ešte ukáže. Naopak potešia a u srdca zahrejú i naoko obyčajné scény návštevy "Slováka" v gruzínskej rodine, kde ho prímu ako vlastného syna. Záver pri cintoríne i odkaz na neznámeho vojaka ma dojal. Možno trochu naivný, ale pekný slovenský film. Celý film sa dá pozrieť tu. 80%. ()
Síce koprodukčný film režíroval gruzínsky režisér, ale spracovanie a celkové vyznenie mi pripomína tradičné slovenské vojnové drámy tých rokov. Čiže (česko)slovenské vplyvy ako má film vyzerať, boli poriadne. Pántik ako hrdina sa vo filme osvedčil. Ostatní slovenskí i gruzínski herci mu skvele sekundovali a film z tohoto hladiska nevyznieva ani po rokoch trápne či naivne. Obsahuje viacero príjemných dojímavých scén, ale aj zaujímavé akčné scény (obrnený a sanitný vlak či scény so samopalnou streľbou). Do toho všetkého gruzínska exotika čierneho mora s palmami či vysokohorské prostredie. Možno záporáci mohli byť vykreslení ešte viac záporne, ale inak spokojnosť. Hodnotenie: 75% ()
„Zlá zelina nevyhnije“ pravil chlapisko Pántik. Tohle bude na dýl. Na to, že film vznikl roku 1960, je to naivní, přifintěná, idylická, polopatická paseka. O dvacet let dřív se u nás točily snímky brisknější, o hollywoodských válečných filmech té doby ani nemluvím, takže láteřím. Jazyková bezbariéra Slováků s Gruzínci je nejmíň. Propaganda samozřejmě zaplevelila většinu filmu a v kombinaci se hřmotnou hudbou se člověku rychle vybaví povinné, dopolední, školní promítání úděsných filmů tohoto žánru v kině Vítek v Hrabůvce v betonově šedivých osmdesátkách. Opruz, až na jedinou projekci, kdy nám omylem pustili francouzského Medvěda. To je přesně důvod, proč tyhle filmy nevyhledávám. No ale z čistě edukačních důvodů a protože Július Pántik, mrkla jsem na to. Ano, část filmu je sračka, na stranu druhou je ve filmu i cosi pěkného. Pántik s Gruzíncem jsou fajn, sdělení důležité, čili chápu nadšení některých diváků a nehodím ho přes palubu. Vím, že se rozumní Slováci hrdě hlásí k těm, kterým byl Slovenský štát proti srsti natolik, že se rozhodli bojovat. Bylo to důležité tehdy, je to důležité i dnes. Tento velkofilm vznikl ve špatné době, kdy se ale pod rudým praporem, srpem a kladivem točily i horší sračky, pal tedy čert četné příšerné kecy scénáristů. Vnímám příběh učitele, jednotlivce, na pozadí válečných dějin. Však kníry gruzínských žen přehlédnout nemohu. Nechci ani tušit, čím se pyšnily v podpaží či pod hrubými, nepranými sukněmi. K tématu Slováků na východní frontě. Moudrý pán mi kdysi řekl mnoho zajímavého. Třeba že první vydání Z Buzuluku do Prahy, to první, o kterém se nikde moc nedozvíme, ale pár lidí ho má , (jako první je označováno až to druhé, které už bylo plné propagandy, tu tam Ludvík osobně, nevkusně a naprosto zbytečně sám namastil později), nebylo vůbec špatné čtení. Tuto cestu, včetně Dukly absolvoval, zažil, z prvního vydání měl ryzí radost. To, že skončil v padesátých letech v politickém žaláři je věc druhá. A že skončil v politickém kriminále i po šedesátém osmém je věc třetí. V obou případech Bory a ano, i uranové doly. Takto nakládal komunistický režim se skutečnými hrdiny. Tento pán, národností Slovák, se nechal slyšet, že za války Němce a slovenské kolaboranty (mnohdy horší než nacisti) odmítal tak, že jedinou jeho osobní možností bylo přeběhnout k Rusům. Hned po válce pochopil, co za svoloč jejich vedení je. V momentě, kdy se Amíci museli povinně zastavit u Klatov, sklaplo mu, ale to už je jiný příběh. I k tomuto filmu je asi nutno přistupovat tehdejší optikou. Kecy allá starý kinotýdeník jsou fakt k smíchu, ale budiž, film vypráví o důležité etapě slovenských dějin. A ke knize? Kdyby ji Svoboda nepřečmáral, možná bychom ji v pohodě četli, jako zajímavé svědectví skutečné války, v níž umíraly řady statečných chlapů. Nezlehčovali bychom to, nesmáli bychom se, nezvraceli otrávení už u samotného názvu. Apropó, zavři oči a představ si dnešní hipsterské, veganské, testosteronu prosté, pobledlé princezničky s fairtrade biolatté před dizajnovými meknami s nula nula prd dioptriemi na držce, kterak jdou do vojny, bránit svoji zemi. :))))) Srandovní vize, že? No trochu špeku s cibulí, černým chlebem, normálně z mouky, plus stakan vodky by jim možná nalilo trochu krve do do slim gatí.. i když... () (méně) (více)
Mám rád tieto filmy napriek tomu, že sú idealistické a mnohé skutočnosti v nich chýbajú. Sú to také hrdinské filmy a navyše tento do seba zahrnul prvky, ktoré vystihujú povahu bojujúcich strán v niektorých veciach. Ako vojenský film to má svoje špecifiká, nie je to len o rečnení, ale ani iba o bezduchých bojoch, navyše mení prostredie, nie je dlhý a divákovi ponúka istú formu zážitku cez svoje profesionálne prevedenie. ()
Docela zábavný film z jedné strany, pro nás, co jsme jako děti byli těmihle filmy dostatečně zásobováni...Vzkaz pro místního starostu, přesněji pro ty, co ho chtějí vidět - film se bude promítat, zadarmo, stačí poprosit pana starostu Pinčla (dokáží to jeho nevoliči? Jeho voliči, to by mělo být samozřejmé, předloží mu to v neděli po hrubé mši v Popovské hospodě)...Film je to zajímavý, jak voják, dříve učitel, přejde frontu, v do níž šel jako klerofašista, ale na ní, když Rusáci vyhrají, a válka se zlomí, tak na druhou stranu. Tam mu nevěří, pochopitelně, a přece mu umožní, aby se s "nejlepší armádou světa", a pod vlivem Kapitána - Lékařky zase vracel pomalu na své rodné Slovensko. Děj je bržděný údajnou láskou bývalého fašisty a gruzijského Kápitána, Lékařky. ...Jinak řada zajímavých myšlenek, ale pozor - taky záludných, k manipulaci vedoucíh... Nebezpečný film pro diváky, začátečníky. Nenapodobovat! Hlavně bojové scény, a zacházení s granáty, a kulomety. ...Anebo napodobovat, a střílet s ostrými, a házet pravé, a potom budou média rády, a budou mít o čem psát! https://www.youtube.com/watch?v=7o1utNapiAc ()
Galerie (5)
Zajímavosti (3)
- Na koprodukcii sa podieľalo gruzínske štúdio Gruzia film Tbilisi. (Raccoon.city)
- Vo filme boli použité dva pôvodné obrnené vozne, ktoré počas SNP bojovali na povstaleckých frontách, ako súčasť obrnených vlakov. V súčasnosti je jeden umiestnený v areáli múzea SNP v Banskej Bystrici a jeden v areáli Železničných opravovní Zvolen. (andykovac)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Banskej Bystrici, Liptovskom Mikuláši a v Gruzínsku. (dyfur)
Reklama