Angst essen Seele auf
Strach jesť duše
Fear Eats the Soul
Ali: Fear Eats the Soul
Ali: Fear Eats the Soul
Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Jürgen JürgesHrají:
Brigitte Mira, El Hedi ben Salem, Irm Hermann, Elma Karlowa, Anita Bucher, Gusti Kreissl, Doris Mattes, Margit Symo, Katharina Herberg, Lilo Pempeit (více)Obsahy(1)
Německá uklízečka zvaná Emmi se ukryla před deštěm do hospody, kde se seznámila s gastarbeiterem. Zatancovali si, a když viděla, že nemá žádný domov, pozvala ho k sobě... Příběh nechal Fassbinder nejprve vyprávět jednou postavou svého snímku "Americký voják" z roku 1970, teprve o tři roky později z něj udělal jeden ze svých dodnes nejslavnějších filmů. Nezaměnitelně fassbinderovská směs melodramatických prvků s až zarážející opravdovostí při líčení lidských povah a jejich sociálních determinací. (NFA)
(více)Recenze (72)
Z počátku mě snímek moc nezaujal, ale někdy v polovině to přišlo a film mne pohltil. Moc hezké, moc smutné, moc krátké... ()
Zajímavé, že ve stejné době kdy byl natočený tenhle film, v Polsku Krysztof Kieslowski napsal scénář k filmu Velké zvíře (který byl realizovaný až v roce 2000). A byť je Velké zvíře o vztahu východoevropského muže a velblouda, je tématem, náladou i poselstvím prakticky shodný s Fear eats the soul. Doporučuji oba. ()
Zajímavým způsobem zvládnutý film, z kterého čiší spousta emocí tak nějak na německý způsob. ()
Pro mně (spolu s Manželstvím Evy Braunové ) asi nejlepší Fassbinderův film... ()
Fassbinderov film Angst essen Seele auf je tak ako ďalšie jeho filmy z etapy melodrám inšpirovaný Douglasom Sirkom. Dočítala som sa, že to bolo konkrétne napríklad v scéne, kde syn upratovačky rozbije v amoku televíziu. Snímka bola natočená nízkorozpočtovo za 15 dní, čo je dôkaz, že režisér točil spontánne a jednal so štábom impulzívne. Myslím si, že to okrem základnej charakteristiky jeho melodrám – sledovanie procesu ako sa z protagonistu stane obeť - sú tu presahy aj s ďalším prúdom: vyrovnávanie sa s národnou históriou. To je tu zobrazené už minimálne poľským pôvodom vdovy a príbehom s ním spojeným. Od politiky sa odvíjajú ďalšie problémy v spoločnosti. Téma menšín, diskriminácia na základe jazyka a farby pleti. Neprijatie Maročana Aliho v každodennom živote je natočené realisticky a bez príkras. Keď má divák na chvíľu pocit, že je nešťastná a osamelá Emmi Kurowska hodná poľutovania, rýchlo sa to rozplynie. V konečnom dôsledku na mňa pôsobila hystericky, sebecky a nesympaticky, čo bolo zobrazené neprvoplánovo a vykreslené na konkrétnych situáciách. Taktiež sa mi zdá, že obete vo filme nie sú jediní nešťastní. Sú to aj všetci tí na druhej strane, ktorí nimi opovrhujú. Lebo terorizuje ten, kto je v prvom rade nespokojný sám so sebou. A vetu „Money spoils friendship,“ si zapisujem. Presne tak to vnímam, ale nevedela som to nikdy správne sformulovať. ()
Zaujímavý, ticho efektívny film Fassbindera. Jedná sa o nemecký remake filmu douglasa Sirjka "All That Heaven Allows". ()
Uvedeno ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1977/78. ()
Velmi přímočarý psychologicky-rasisticko-romantický kousek. Jak málo stačí pro výrobu kvalitního filmu, kde dva jedinci téměř neumí stejný jazyk a přesto je vše jasně čitelné a emoce vyskakují. Nedokáži si představit, natočit podobný kus v dnešní době např. mezi muslimem a křesťankou v Evropě. Nebo ano? ()
Postavy si nelze nezamilovat, samozřejmost a sebevědomí s nimiž budují své životy, pochybnost jež je dokáže rozplakat, jsou jako velké děti: svět jim leží u nohou, je hřištěm po němž jsou vláčeni svou normalizaci se vzpírající touhou. ____________________ Hlavní hrdinové pocházejí ze společenské periferie (postarší uklízečka a přistěhovalec-černoch-dělník), k jejich setkání dochází díky oboustrané touze překonat vyloučení, v periferním baru. Spojením mají dosáhnout návratu do většinové společnosti - překonat samotu a navrátit společenskou aktivitu (žena) a zbavit se (po 2 letech pobytu) statutu přistěhovalce. Výsledkem je však naprosté osamocení páru, i jejich minority se vůči nim vymezí. Fassbinder je však optimistou: ledy po nějakém čase začínají tát. Čas je prvek dynamizující společenskou normalitu, "lidé si prostě zvyknou." ()
..ale já prostě nesnáším filmy starší než z devadesátých let..nebejt toho, dostane to ode mě minimálně 4, už jen proto, že se mě podobná situaca hodně dotkla. Fakt k přemejšlení. ()
Zvláštní film, který se snaží divákům ukázat, že rasové rozdíly jsou vlastně malicherné, když jsou ve hře jiné společensky "podezřelé" odchylky. V tomto případě vztah starší (evidentně sexuálně neaktivní) ženy s o dost mladším (a sexuální aktivním) mužem. Formálně velice zajímavé, zejména civilní herecké výkony hlavních představitelů dominují celkovému vyznění filmu. 90% ()
Nijak (přes)příliš komplikovaná, zato naprosto jasná kritika, která výtečně charakterizuje na všech frontách a nešetří zde vůbec nikoho. 80% ()