Zaklínač: Pokrevní pouto

Svět Zaklínače vytvořený Andrzejem Sapkowskim patří mezi nejpopulárnější literární fiktivní světy, kdy jeho oblíbenost posilnila i videoherní série založená na příbězích Geralta z Rivie. Sériová adaptace od Netflixu s Henrym Cavillem poté zažila svůj úspěch, po čase byl ovšem cítit větší a větší odklon od zdrojového materiálu, kdy dle všeho hodlá tvůrčí tým být ve směřování seriálu ještě volnější. I proto seriál po 3. sérii opustí Henry Cavill a v roli Geralta z Rivie bude nahrazen Liamem Hemsworthem, dost možná bude právě toto hřebík do rakve seriálového Zaklínače, kdy se Netflix pochopitelně snaží potencionálně rozjet jednu ze svých nejúspěšnějších franšíz. Došlo tak už na animovaný film Zaklínač: Vlčí sen, kromě dalšího animovaného filmu se chystá i animovaný seriál a došlo i na seriálový prequel Zaklínač: Pokrevní pouto. Jenže Pokrevní pouto je v součtu spíše dalším klíčem k tomu, jak Netflix svého Zaklínače pohřbí.  Seriál odehrávající se 1200 let před narozením Geralta z Rivie již při své výrobě zažil řadu komplikací, kdy došlo ke snižování rozpočtu, z původně plánovaných šesti epizod byl seriál omezen na čtyři epizody a došlo i na přepisování i přetáčky, které mimo jiné do seriálu zakomponovali oblíbeného Marigolda v podání Joeyho Bateyho. A výsledek je poměrně bolestivý. Pokrevní pouto totiž působí jako velmi fádní fantasy, na které je při sledování jednoduše vidět, že se při realizaci této minisérie pokazilo, co mohlo. V kontextu aktuálních velmi kvalitních fantasy seriálů či alespoň slušných seriálů nemohlo Pokrevní pouto v této formě zvítězit, kdy tvůrci sice pracují s pořád dostatečně zajímavým světem, který je v jistých momentech pořád správně brutální, teprve tohle je ovšem signál neúspěchu. Kritici 2. série Zaklínače jí dluží omluvu, teprve tohle je pád do propasti. Michelle Yeoh je sice v roli elfky Scian dostatečně zajímavá a je nadále hereckou jistotou, její herecký doprovod v podobě Sophie Brown a Laurence O'Fuaraina ovšem od počátku působí herecky nepřesvědčivě a nezajímavě. Celá čtyřdílná minisérie se po zhlédnutí vlastně pravděpodobně rychle vymaže z paměti, protože se na ní těžce hledá cokoliv kdovíjak zajímavého. Celé je to natočené rutinním způsobem, které sice má nějakou úroveň a v jistých momentech své kouzlo zvládá vyvolat i samotná výprava, jinak je to ovšem celé spíše nevtahující, nezajímavé a v jistých momentech lacině působící.  Díky zmatenému vyprávění se snadno pozná, že se škrtal počet epizod, práce s ústředním příběhem tak díky tomu dvakrát nefunguje, kdy Pokrevní pouto ve výsledku působí jako minisérie, kterému chybí nějaká nosná dramaturgická konzultace, kdy to celé působí, že se nikdo nebyl ochoten podívat se na výsledek a říct si, že by možná bylo ideální to celé nějak poskládat, aby to alespoň dávalo smysl a šlo to celé přímo z bodu A do bodu B. Postavy jsou do velké míry ploché, vizuální efekty působí neskutečně odbytým způsobem a v součtu vlastně Pokrevní pouto nepůsobí jako něco, co se odehrává ve stejném světě jako klasický Zaklínač. Po vzoru Andrzeje Sapkowskiho není nutné se nachlastat, aby člověk poznal, že je cosi shnilého v tomto prequelu Zaklínačovo.    Dojení je přitom v rámci obchodního duchu vlastně zcela přirozenou záležitostí, přesto by základem měla být nějaká nosná myšlenka jak s nějakým prequelem/sequelem/spin-offem konkrétně pracovat. Dívat se v roce 2022 na nový seriál, který připomene časy Xeny či Hercula s Kevinem Sorbem (tyto seriály jsou ovšem alespoň zábavné), je přeci jen krapet pochybné. Tento výsledek nepůsobí jako kdovíjaká snaha nosně pracovat s rozšiřováním dostatečně oblíbeného světa, vůbec z toho není cítit žádná epika či návod k fascinaci nad představeným světem. Pokrevní pouto přitom zároveň není tak špatné, aby vyvolávalo alespoň nějaké emoce. Je to jen prostě šeď, která díky omezenému počtu epizod rychleji uteče a na tenhle mišmaš, kde v průběhu skutečně téměř nic nedává smysl a především si někdo očividně neujasnil ani práci s atmosférou či nějakými ústředními motivy, se snadno zapomene velmi rychle. Z Pokrevního pouta je totiž těžké zapamatovat si cokoliv s výjimkou jistoty jménem Michelle Yeoh.  Netflix by rád na Zaklínači vystavil velkou franšízu, po odchodu Henryho Cavilla je ovšem Pokrevní pouto dalším velkým kůlem, který i tentokrát možná mine životní funkce, přeci jen se ovšem jedná o výraznou ránu, která se hojit bude velmi těžko. A i kdyby ano, jizva pořád přeci jen zůstane.... (26.12.2022) (méně) (více)

Očekávání byla nízká, ale PANEBÓŽE! Zpočátku jsem zamýšlela vypsat dialogy, co nedávají smysl, ale pak jsem si řekla, že nemá cenu kopírovat celé titulky. Jen vzácně zazní něco ne zcela debilního. The Witcher: Blood Origin je amalgámem špatně užitých témat, jež jsem stejně už tisíckrát viděla.  Elfové  Zapomeňte na krásné, elegantní humaniody se srovnatelně neskutečnou kulturou. Tihle elfové jsou špinaví, sprostí a obdobně ubozí jako lidé. Jediným rozdílem jsou špičaté uši. Jejich architektura je masivní a hranatá, jejich čepele, pověstné elfí čepele, často vypadají jakoby je stloukl totální amatér z kovoodpadu.  Elfové jsou taky morálně zkažení. Jsou to hnusní kolonialisti, ale o tom se moc nedozvíme, tedy krom toho, že jsou stejně špatní, jako lidé v budoucnu. S ohledem na souvislosti se zdá, jakoby si o to sami říkali... to jen pro případ, že jste začínali soucítit s jejich rasou v "současnosti".  ZASTOUPENÍ!!!  Nedávno jsem četla post o tom, jak nízká je reprezentace ve "zdrojovém" materiálu. Šokující, že? Slovanská fantasy, výrazně inspirovaná středověkým Polskem neobsahuje "barevné"* (Jaký je politicky korektní překlad POC?). [* čtěte: Černoši a východoasiati, protože jsem zatím nikdy neviděla stížnosti na nedostatek původních Američanů... v PseudoEvropě.] Tvůrci seriálů se to pochopitelně rozhodli napravit odškrtáváním patřičných kolonek.  já, odpočítávajíc: "Máme hluchoněmou!"  sarkastický bratr: "Tak ještě toho kripla na vozejčku..."  Máme tu černé elfy, východoasijské elfy, zjemnělého gaye, buclatou hluchoněmou... no, tentokrát aspoň odlišné barvy pocházely z odlišných národů. Jen kdyby se taky vyhnuli těm stereotypům. Moudrá, východoasijská mentorka z vyvražděného kmene, učící boj a spolupráci, protože si to přejí její předkové. Namakaný běloch z klanu souvisejícího s psovitými šelmami, disponující sekyrou a tatínkovskými komplexy, bojuje pomocí hrubé síly. Rychlá, hudebně založená černoška, mstící se za sestru... Témata a vzorce  Lehce zženštilý gay, důvěřivá postižená, moudrá postarší východoasijská mentorka, vybledlá hippie léčitelka, zneužitý génius, zakázaná láska mezi ochráncem a ochraňovanou, voják který skončil se zabíjením do chvíle, než mu vyvraždili domov, vykoupení = oběť = sebevražda, dvě postavy se hádají, která z nich se obětuje jen proto, aby ta, co "prohrála" potají obešla tu vítěznou...  ... sem tam utruste známé termíny a jména: chaotická síla, Xin'trea, Eredin, Avallac’h, Ithlinne… ááááá hotovo! Úplně nový příběh z obecně milovaného vesmíru je na světě!  Možná by nebylo od věci soustředit se na kvalitní příběh a nepsat, co by mohlo lidem připadat cool. Možná by nebylo od věci ukázat divákovi, co se děje a nehláskovat mu to ještě pokaždé v doprovodném dialogu.  BARD Dalším pojítkem k původní sérii měl být všeobecně oblíbený trubadúr, k ději přimontovaný tlustou vrstvou izolepy a svazkem gumicuků. Bojovník za svobodu tak prominentní, že ho ze zajetí zlých, zlých lidí osvobozují Scoia'tael, jinak žijící heslem "Zatlačme ten lidský šmejd zpátky do moře!". V knižní předloze špion Redanie, tady nejspíš pokrevní bratr Iorwethův, což rozhodně do budoucna nevytváří rozpor ohledně Jaskierova působení mezi lidmi. Jedna věc je pašovat utečence, druhá skládat oslavné ódy špičatouchým spojencům Nilfgaardu. Divák disponuje tou výhodou, že alespoň Jaskierovo nadšení z vyprávěného příběhu lze omluvit těžkým otřesem mozku a hrůzou z bytosti, jež ho za daným účelem unesla.  Rah, rah-ah-ah-ah! Čtyři díly neposkytují příliš prostoru k rozvinutí postav. Sedm klaďáků, nejméně čtyři protivníci... povahy, interakce, nezbytná romance... je zajímavé, kolik dokáží herci vyjádřit s minimem příležitostí.  Zacaré a Brother Death jsou uvěřitelní.  Meldofin a Gwenin příběh je tragický, ale svým způsobem hořkosladký. (Ačkoli si myslím, že si mohli odpustit to znásilnění.) Bizarní, že nejlepší lovestory připadá bezvousé trpaslici a jejímu kladivu.  Éile a Fjall, nezáživní a nudní. Jeden ze zcela nepřekvapivých, neuspokojivých dějových zvratů. Jediný důvod pro soulož je vytvoření mimina, které je uměle propojí s Ciri, jakožto hlavní postavou mateřského seriálu. Nejen, že "pár" disponuje nulovou chemií, ale naruší se tím i kánon. Starší krev najednou není výsledkem kontrolované genetické manipulace, ale jediného šukání s jednorázovým pseudozaklínačem.  Geraskier Člověku pohybujícímu se po AO3 poslední zmíněný pár způsobí také bonusovou migrénu z hlediska originality. Dle dané databáze je nejpopulárnější romantickou i přátelskou dvojicí tohoto světa Geralt a Jaskier. Zaklínač ze školy vlka  a slavný bard, který zahodil rodinné dědictví pro život na cestě. Čtenářsky oblíbené motivy zahrnují zpěv jako uklidňující prostředek, konfrontace s šílenou ex a přezdívka Slavík (Lark). Zajisté jde o náhodu a ne sprosté plagiátorství !?fandomu?!. Nutno poznamenat, že mnoho přiznaných fanfikcí se kvalitativně pohybuje podstatně výše, než tenhle seriál.  The WITCHER: Blood Origin  "Počkej, chceš mi říct, že první zaklínač byl elf? No tak to Geralta mimořádně nasere." (Proč by tomu tak mělo být se do konce nedozvíme. Zrovna Geraltovi, že by vadil elfí zaklínač...) Člověk by doufal, že po všem tom povyku se dočkáme něčeho nového, ale ne. První "zaklínač" je jen další namakaný chlap, jen se špičatýma ušima. Jak víme, že proměňovací lektvar je fuj? Je černý a olejovitý! Jak víme, že je to vážně Zaklínač 1.0? Žluté oči! Jak poznáme, že není tak úplně sám sebou? Černé oči a žíly na obličeji! Jsem si jistá, že nějaký improvizovaný rituál poskytne zcela stejné výsledky jako pečlivě vybroušená procedura po desetiletí vylepšovaná nespočtem kouzelníků. Do prdele s Převratem, osvoboďte Lid! Příběh začíná převratem, vyvražděním tří panovníků a jejich ozbrojených sil. Zkažené, elitářské vedení je pryč, noví vládci- armáda, mágové a přehlížená princezna- plánují invazi nových světů kvůli zdrojům, které jejich svět postrádá. Zní to jako slušný plán? Naši hrdinové by nesouhlasili. Nová císařovna musí být zničena, protože lid trpí.  Ty jsi ale úplně stejná. Nic jsi nezměnila. Jsi jenom další královna, která vyžaduje, aby se jí lid klaněl.  V originále ovšem "Jsi jen další bota, hledající krky (na které může dupnout).", vyčítá skvělá Éile nové císařovně. Kdyže mělo k dané změně dojít? Během týdne? Taková věc vyžaduje čas a zdroje, Merwyn se nedostalo ani jednoho. Mám jásat, protože teď "panuje" bezejmenný lid? Disponuje nezbytnými znalostmi? Schopnostmi? Čímkoliv? Nebo snad čekají, že to nějak zvládnou? Vláda není o dosazení nových lidí a naději, že to nějak vyjde. Proslovy o svobodě nikoho nenakrmí, nezorganizují obchod, zemědělství, zbytek ekonomiky... Nejhorší je, že my vidíme Císařství sotva držet pohromadě. Divák ví, že jídlo prostě není, i velení má sotva pro sebe a nemůžete dost dobře organizovat, když sami hladovíte. Scéna otevírání prázdných sýpek rozohněným lidem mluví za vše. Éile "Sice nemám pravdu, ale co! Lidi se dají nasrat i tím!" nic z toho ale doopravdy nezajímá. Merwyniným neodpustitelným hříchem je, že se narodila vládnoucí třídě.  ~ Nemáš tušení, co obyčejní elfové chtějí. Jsi jenom rozmazlená princezna. - Jsem císařovna! ~ Jsi holčička, která do rukou ~dostala~ otěže válečného oře. Rozhodně nemluvíš za všechny elfy.  ... pokoušejí se nás scénáristé oblbnout. Představí nám chytrou, idealistickou, zvídavou princeznu, která chce pomoct svému lidu. Tváří v tvář skutečnosti, pokusí se prohloubit své vědomosti o situaci. Z figurky rodu se stává pletichářka, vytváří spojenectví a navrhuje další postupy, osvobodí se z role loutky a ostatním připomíná, že cílem je nakrmit jejich lid. TO je postava, kterou bych ráda sledovala. Ne pitomá zpěvačka, co vzburcuje dav, zničí vládu, pomůže způsobit celosvětovou katastrofu a odtáhne si drnkat na venkov.  Píseň o Sedmi Čeho vlastně ta slávu-zasluhující Sedmička dosáhla? Zbavili svět hladomoru? Ukončili válku? Nabídly lepší způsob organizace? Ne, ne a ne.  Zato (neúmyslně) způsobili Konjunkci a přitáhli příšery a lidi do oslabené, vyhladovělé, neuspořádané společnosti. Po právu zapomenutá Sedmička fakticky zmrzačila vlastní rasu a zničila jakoukoli šanci na obranu, jakou ještě mohli mít. Nevím, o kom je Jaskierova písnička, ale rozhodně ne o těchhle Sedmi. (05.01.2023) (méně) (více)