Putovala jsem se Zombií

(1001) A cenu o nejvíce zavádějící filmový plakát získává... Takový druh zážitku jsem rozhodně nečekala. Kytarista a jeho píseň. Muž tančící s meči. Všudypřítomná hra stínů, světla a představivosti probuzené atmosférou. Jsou tam dobově poplatné pasáže, jako kupříkladu jakákoliv rozmluva mezi hlavní hrdinkou a manželem a obecně přístup mužů k ženám a jich všech k partnerství a sexualitě a vůbec lidství. A potom samozřejmě celý ten problém exoticismu a kolonialismu. Nicméně bych řekla, že se tvůrcům podařilo udržet to civilní a komorní a nedělají ze svých POC karikatury ani záporáky. Vyznavači voodoo působí hlavně jako katalyzátor pro drámo v rodině plantážníka, a jaké chladně odtažité drámo to je. Konec by byl úplně fantastický, kdyby si odpustili ten finální voice-over a skončilo odchodem do moře. (19. 8. 2009 v kombinaci s 8. 9. 2022) (19.08.2009)

Melancholická (ne)žánrovka s tou vůbec nejznepokojivější zombie v nezaměnitelném podání Darby Jonese, který je potvrzením otřepaného "v jednoduchosti je síla". Specifická atmosféra na exotickém parném ostrově sázející na nejistotu, okultní pozadí i pohrávání si s divákovým "co kdyby přeci jen..." (a umocněná skleničkou Zacapy) je k nezaplacení. Zvlášť pak se žánrovou scenáristickou jistotou Siodmakem za psacím strojem a malířem černobílého plátna Tourneurem za kamerou. (29.01.2013)

Samotnou atmosféru, byť většinou spíše dramatickou, než vyloženě horrorovou, určitě hodnotím jako klad a v rámci žánru je určitě taky příjemnou změnou vidět horror z doby, kdy dnes tolik oblíbený výraz zombie nemusel být ve filmu automaticky spojený jen s nebezpečnými netvory ženoucí se lačnými útoky na živé lidi, ale mohlo jít také o „obyčejnou“ oživlou mrtvolu člověka, zahalenou notným tajemstvím a nacházející se v jakémsi podivně polomtrvém stavu, přesto chodící a vnímající něco ze světa kolem. Ten příběh Jessicy mě v tomto směru od počátku zaujal, celkem dost napínal a těšil jsem se na mysteriózní odhalování záhady, ale způsob, jakým se nakonec vyvíjel v druhé polovině děj, mi moc nesedl a výsledný dojem jsem měl občas spíše průměrný. Může za to asi i přítomnost voodoo magie, což je jeden z těch horrorových motivů, kterému jsem zatím pořád nedokázal přijít na chuť a výjimkou není ani tento film, na kterém mě ty dodnes ceněné scény voodoo rituálů nechaly chladným a neoslovily. Na druhé straně mě tu potěšila v autenticky živém podání slavná americká písnička o rodinném skandálu, která byla později hitem i na Slovensku v podání Jozefa Krištofa (Nervózna família). Celkově pro mě asi více jen pěkná raritka, než plnohodnotný filmový zážitek. [60%] (11.06.2022)

Nejedná se prvoplánově o horor, ale o temné drama, kde každá z postav má svůj cíl, kterého by ráda dosáhla i za cenu manipulace druhými. Křesťanství a voodoo rituály, kolonialismus a šamanismus, otrokářství, láska a nenávist. Film plný protikladů je romantickým příběhem s prvky gotického hororu. A jako romantický film v pravém slova smyslu neskončí tedy dobře, byť se ukáže, jaké ve skutečnosti byly postavy, které si bere smrt. Zombií je zde Jessica, i když divák nemusí být nakonec zcela přesvědčen, že byla živou mrtvolou. Záleží na tom, jakým argumentům jednotlivých postav přiřkne větší váhu. Působivá šerosvitná kamera v dlouhých nájezdech napomáhá k vytvoření tajemné atmosféry. Hra světel a stínů je využívána nejen v interiérech, ale především v krajině. Putování za šamanem připomíná stezku odvahy. Znepokojivé. (01.12.2018)

Jedna z vlajkových lodí Val Lewtonovskej školy, ktorá tým pochopiteľne nesie viaceré charakteristické črty svojho "štýlu". Chladná gotickosť interiérov a pokrivená fyziognómia ústredných monštier o jednu dekádu starších hororov bola vystriedaná znepokojivým dusnom, neistotou, tajomnou okultnosťou a iracionálnym pôvodom zla v mlžnom opare čiernobieleho obrazu. Aj napriek jednoduchosti príbehu na atmosféru bohatá snímka s etiketou historickej dôležitosti pre pojem "zombie" :-) (07.12.2005)