Quo vadis, Aida?

Praktická ukázka toho, že OSN už dávno přežila svůj historický význam a měla by se zrušit. Srebrenica byla pod ochranou OSN a Srbové klidně všechny zdejší muže postříleli zmateně přihlížejícím holandským vojákům před nosem. Jasmila Žbanićová to natočila strhujícím způsobem se zaměřením na hlavní hrdinku v přesvědčivém podání Jasny Duričićové. A závěr je vlastně ještě depresivnější, než jsem čekal. (22.09.2022)

Výborná evropská filmařina na velmi vysoké úrovni. I když od prvních minut víte (nebo alespoň tušíte), k jakému závěru to celé nejspíš směřuje, hltáte veškerý ubíhající záběr a s tím spojené snažení hlavní hrdinky každým svým dechem. Quo Vadis, Aida? je poutavý film o marnosti a přesto důležitosti nevzdávání se, i když se často zdá, že celý svět hraje proti vám. [KVIFF 2021] (15.09.2021)

Prečo som mal počas filmu pocit, že sa pozerám na Hotel Rwanda, len v európskom vydaní? Lebo podstata zabíjania je všade rovnaká, len prostriedky sú rôzne. A dôvodom vždy nenávisť, ktorú tak radi niektorí vyvolávajú a živia, lebo im asi prináša nejaké potešenie. A to všetko na našom (civilizovanom?) európskom kontinente v minulosti dávnej, nedávnej a rovnako aj dnes. Film sa do toho oprel poriadne a vyvrcholil predzáverečnou scéniu obhliadok pozostatkov, a našťastie, neskončil úplne depresívne. –––– Odjeli už tři náklaďáky raněných. Ani jeden nedorazil do nemocnice. Mám z toho fakt blbej pocit. (05.04.2024)

Pro Aidu není zas tak podstatné kdo, kde, proč a nebo kdy to všechno začalo. Podstatné je tady a teď a když ne my, tak v návalu pochopitelné sobeckosti moji nejbližší. Obnažování charakterů při krizích lidskosti je téma, které se sice složitěji vyhýbá repetitivnosti, ale svou naléhavostí to s trochou tvůrčího umu dokáže kompenzovat. Jinak to můžeme brát i jako marnou snahu o holandskou omáčku. Másla bylo pod modrými přilbami dost, chyběly ale vejce.. (09.09.2022)

Nevedel som, že táto udalosť je nielen hanbou srbskou, ale aj holandskou... a nakoniec aj každého, kto jej mohol zabrániť zo širšieho uhľa pohľadu, čiže aj všetkých, kto sa na konflikte zúčastňovali a kto ho chcel aj aktívne ukončiť. Tu tej aktivity príliš vidno nie je. Žbanič musela vymyslieť spôsob, ako film o Srebrenici nakrútiť tak, aby bol pozerateľný, t.j. diváci netrpeli neustále pohľadmi na vraždenie a utrpenie civilistov. Naopak sa jej podarilo nakrútiť film, ktorý je po celý čas napínavý a drží pohromade, s hlavnou postavou sa ihneď stotožníte a aj tak tú hrôzu cítite, ale film si užívate ako kvalitnú a informačne dôležitú filmárčinu. (21.10.2021)