Lékořicová Pizza

Ještě ani nebyl na světě a jeho otec už s Paulem Thomasem Andersonem natočil čtyři velmi dobré filmy. Že mu sedmdesátky jdou, dokázal režisérský chameleon Anderson už v Hříšných nocích, kde rovněž dbal na dobový detail, nabízel dlouhé záběry, budoval atmosféru a jeho svět dýchal a hýřil životem. Platí to i tady, jenže překvapivě nejvíc drhne hlavní dějová linka. On se snaží ještě něco vytěžit z několika někdejších druhořadých dětských rolí, ale zároveň chce rozjet vlastní byznys, protože se opravdu nechová jako typický teenager, ona mu s jeho četnými nápady začne pomáhat. A tak nějak sama v případě svého života nepočítá s lepšími zítřky. On tvrdí, že ona bude jednou jeho ženou, ona to vidí jinak. Navíc je mezi nimi zhruba desetiletý věkový rozdíl. Atmosféra, herci (debutující hudebnice Alana Haim nakonec ta prsa ukáže jen rovněž debutujícímu Cooperovi Hoffmanovi), detaily, chytlavý soundtrack, aranžmá scén – všechno je znovu vypiplané, všechno je opět v takové konstelaci, že z toho musí být divácký zážitek. Jenže není. Divák se totiž někde za půlkou definitivně ujistí, že ho kupodivu jejich příběh občas poháněný podivnými momenty moc nezajímá. Jsou to vlastně méně či více příjemné epizody z jejich dlouhodobého a měnícího se vztahu, jeho dramatická struktura se ale nečekaně brzy rozpadá. Anderson příliš nezískává ani ze svých (tradičních) temperamentních vedlejších postaviček. Chvíli jsem cítil Crowea, chvíli Linklatera, možná i Altmana. Za mě hrozně málo vtipné a beztvaré. Výsledek navíc subjektivně trvá ještě o půl hodinu víc. (12.03.2022)

Paul Thomas Anderson pro mě bude asi navždy tříhvězdičkovým režisérem. Jeho styl neodpovídá mým preferencím a tomu, co mám rád. Na druhou stranu v tomto konkrétním případě kromě označení snímku za zvláštní bych vyzdvihl velmi přesné vystižení dobové atmosféry umocněné hudební složkou, pěknou kameru a bizarní humor. Ústřední duo mi nesedlo, i když chápu směřování autora, že nechtěl film obsadit plakátovou herečkou a hercem. Tak snad mě někdy posadí nějaký počin pana Andersona na zadek... (28.03.2022)

Vítejte v časech lékořicových pizz, tedy v éře gramofonových desek. Unikátní (silně autenticky působící) filmový výlet do 70. let v USA pohledem PTA = nejdivnější romantická komedie, co si jen lze představit...tady nejde úplně tak o děj a strhující dějovou linku, ale o pocit z té doby - a ten se PTA skutečně podařilo zachytit...asi podobně jako už v jeho předešlých Hříšných nocích... Mimochodem tyhle filmové výlety do Hollywoodu začínají být poslední dobou celkem v kurzu - Tarantino i PTA na to jdou ale každý po své vyzkoušené cestě... Tenkrát v San Fernandu... PS: Paul Thomas Anderson a jeho casting i práce s herci je fascinující - svého předčasně zemřelého dvorního herce Philipa Seymoura Hoffmana kreativně nahradil jeho synem Cooperem Hoffmanem - a byla to trefa do černého! - stejně jako přesdtavitelka hlavní role Alana Haim nebyla vybrána náhodou - zpěvačka skupiny HAIM sice v celovečerním filmu jako takovém debutuje, ovšem PTA děvčatům z HAIM pravidelně už nějaký čas natáčí videoklipy... (24.06.2022)

Trošku som sa cítil ako pri filme Roberta Altmana, lebo postavy si len tak plynuli davom. Pridanou hodnotou, okrem podružných vecí ako skvelý soundtrack, boli však Alana Haim a Cooper Hoffman. Pretože hrali tak dobre, až mi pripadali všetky jej pehy a jeho pubertálne akné sympatické. Ale celkovo sa PTA držal pri zemi. No potom prišla scéna hádky Bennyho Safdie a Josepha Crossa, ktorej sa hlavná hrdinka z perspektívy diváka zúčastnila prostredníctvom pohľadov v zrkadle. Neviem, hovorí sa, že zrkadlové scény z The Little Foxes alebo Taxi Driver sú kultové. Ja by som pridal ešte dva filmy a rozdelil to tak, že Líštičky a Šofér slečny Daisy majú dobre zvládnutú zrkadlovú scénu režijne, Taxikár spolu s 25. hodinou zase scenáristicky a herecky. Ale práve kombináciou všetkých uvedených prvkov sa mi páčila najviac tá pizzová. (25.09.2022)

Kámo, to ti bol scenár! Generačné letné uvolnenie jak od Linklatera, ale pevne v Andersonovskom voľnom svete. Ako to nazvať? Obyčajní ľudia na pozadí doby? Vedľajšie postavy?    Najlepšie na tom je, že stále sa dá natočiť feel good film, aj bez úbohého, iritujúceho vybrnkávania a pozitivistických new age bullshitov. (24.02.2022)