Dny čekání

Lili Darvasová představuje umírající ženu, která žije sama se svojí opatrovatelkou. Již neopouští svoji postel a své myšlenky před smrtí upíná na svého syna. Žije v mylné představě, že je její syn ve Spojených státech amerických. Umírající žena je pravidelně navštěvovaná svou snachou Mari Töröcsikovou, která ví, že její manžel se bohužel nachází ve vězení. Nosí své tchýni květiny, falešné dopisy od syna a vede s ní dlouhé konverzace. Manžel a syn se z vězení vrátí, ale jeho matka se ho už nedočká. Snímek je velmi emocionálně zabarven. (17.02.2012)

Dny čekání jsou zajímavým snímkem, ve kterém je styl některých scén přizpůsoben tomu, jak funguje naše mysl a paměť. //SPOILERY// Jeho jádro ale tvoří silný příběh o trojúhelníku umírající matka-její syn (politický vězeň)-její snacha. Tyto reálie jsou nám ale odhalovány postupně, což má silný emotivní účinek. Nejprve se totiž domníváme, že syn je v Americe a že matku chodí navštěvovat nějaký profesor, kterého má velice ráda. Obojí se ale později ukáže být milosrdnou lží vytvářenou právě snachou. //KONEC SPOILERŮ// Scény, ve kterých pozorujeme jakoby rozpomínání a přemýšlení staré ženy, jsou fascinující. Její paměť je tvořená střípky (krátkými záběry) jejichž zdroj je ve vzpomínkách, ale také ve věcech, které jsou rozmístěné po pokoji ženy. S jejím rozpomínáním se pak frekvence střihu zpomaluje a záběry se prodlužují. Vztah jednotlivých záběrů je často odvozen od způsobu asociativního způsobu fungování naší mysli. Nenechte se ale mýlit; film opravdu není pouhým stylistickým experimentem. Má silný příběh, který kromě emotivních scén, leccos vypovídá o tvrdé realitě v socialistickém Maďarsku. (20.02.2012)

Silný snímek, který těží z minimalistického pojetí, při kterém vidíme většinu filmu pouze umírající matku, která čeká na dopisy od svého syna, který je prý v Americe. Herecké výkony, hlavně matky "muže, který si žije svůj americký sen" , jsou skvělé a jen podtrhují dobře zvládnutý film. Jako film o stáří, důvěře, statečnosti a lásce je to výborné dílo, které je lehce pokaženo opravdu pomalým tempem. (29.07.2007)

Film nejen o čekání (ostatně maďarský originál Szerelem nemá s čekáním nic společného), ale především o empatii, tj. schopnosti se vcítit do životních pocitů a tužeb a lásek, jedním slovem szerelem, někoho jiného, i když přitom běh vlastního života rozhodně není jednodušší. Je to film o toleranci - i s jejími mezemi. Ale je to také příběh o tom, do jak tenkých kapilár zatéká svévole politické moci... Pokud jsem napsal, že je to film o empatii, potom se to týká i diváků. Rozhodně ho nedoporučuji autistům. (23.02.2015)

Film zpracovaný dle námětu autobiografických povídek Tibora Déryho pod režijní taktovkou známého maďarského režiséra Károly Makka, jehož hlavním tématem se zdá být nezdolná víra a láska. Příběh o umírající matce, která čeká na svého syna a vede dialogy se svojí snachou, která staré ženě nemůže říct pravdu a vymýšlí si historku o tom, že její syn natáčí filmy, je velmi silný a minimalisticky pojatý (dlouhé konverzační scény, pomalé tempo). Zajímavá je práce se stylem, kdy jsou divákovy předkládány střípky z minulosti z mysli staré paní. Pomalu plynoucí, ale velmi emotivní film. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (15.01.2017)