Jules a Jim

Reziser Francois Truffaut /La Nuit Americain/ natocil sympaticky film s krasnymi hereckymi vykonmi, kde takmer vsetku pozornost na seba strhava skvela Jeanne Moreau /Touchez pas Au Grisbi, Proces/. Dvaja kamarati a do toho im vstupi zenska, no a zacina klasicka otazka : mozu sa dvaja chlapi kamaratit a mylovat jednu zenu? Plusom je melancholicka atmosfera a vyborna Truffautova rezia : 70 % (25.07.2015)

Výborné tempo v úvodu, které i na Novou vlnu frčí poněkud zběsile, se postupně rozmělní. Ve filmu je v zásadě pouze jeden dramatický zvrat, který se několikrát opakuje. Stejně tak fakt, že je film románovou adaptací způsobuje, že se po něm toulá spousta neuzavřených a nikam nevedoucích motivů (kreslení knírku, vylévání vitriolu, světová válka ;o) ). Truffaut je nepochybně frajer, ale zrovna Jules a Jim se mi líbili víc, když jsem je znal jenom z vyprávění a referenčních odkazů v jiných filmech. (10.03.2010)

"Artfilmy" se vyznačují tím, že na jedno zhlédnutí si člověk zpravidla nevytvoří jednoznačný závěr a nosný pocit. Ale i tam, kde k tomu dojde, to velmi často neznamená mnoho. Každé skutečné umělecké dílo obsahuje více hodnotových i ideových potencialit. A divákův věk a vzrůstající životní zkušenost mění i to, co se zejména v mládí zdá být jednou provždy dané. Trojúhelník, jemuž vévodí Jeanne Moreau svou krásou i zběsilou aktivitou svého pojetí svěřené role, je drama. Drama atypického trojúhelníku, které postupně obnažuje velkorysost mládí a jeho přirozeně dané rozevírání směrem k zralosti a dospělosti. Krajinné záběry, detaily kamery do tváří protagonistů, postupné stoupání napětí, to všechno naznačuje a posléze rozevírá pravdu, která se zdá být nečekanou: To ne oba muži, ale žena je tou silou, která určuje podobu vztahu, to ne muži, ale žena, na první pohled vzdělaná, veselá a sebevědomá vybírá pro sebe a tím i pro ostatní, co je a co není ve vztahu určující. A ženina veselost a ráznost se postupně proměňuje v diktát, který je současně jejím útěkem před nezadržitelně nastupujícím středním věkem a povinnostmi mateřství. Závěr filmu je v tomto ohledu symbolický: muž, který se vzepře své někdejší zamilovanosti a je s to říci ne, vyvolává v ženě řetězovou reakci gradujícího zoufalství, které řeší dosavadní paní vztahu pudově a zkratově: sebevraždou a vraždou spíše mužské povahy, která se pro ni stává únikem ze stále těsnější klece konvencí, povinností, ale také skutečné zodpovědnosti. Toto svědectví o odvrácené tváři na venek idylizující morálky doby Truffautových rodičů a prarodičů je odrazovým můstkem k morálnímu posunu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, nejvýraznějí vyjadřovanému odkazem osmašedesátého - tentokrát západoevropského a obecně globálního roku. Vřazenost do ještě hlubšího přediva moderního evropanství, obsažená v některých komentářích k tomuto filmu, jen zesiluje to, co jsem se pokusil popsat a zobecnit. Tím vším je dána cena i bohatost tohoto spíše ranějšího Truffautova "artfilmu". A také je tím ovlivněna kvalita oslovení, určená pozornému, naslouchajícímu divákovi. (20.10.2007)

Úžasný film, plný radosti z vypravování, filmařské invence a spousty zajímavých myšlenek a citátů o životě a mužích a ženách. Při jeho sledování jsem se neubránil obdivu k Truffautovi, jak mistrně je to natočeno - neobyčejně mě na tom filmu bavilo, jak střídá tempo vyprávění i celkovou atmosféru a jak je prostoupen decentním humorem a místy až absurdním dějem. Krásná a oduševnělá podívaná, kterou sledovat je vyloženě povznášejícím zážitkem a která mi částečně přišla jako předobraz Bertolucciho Snílků. (10.01.2017)

Peklo v raji priateľstva a lásky troch ľudí, ktorí sa majú navzájom radi, no k spokojnosti v citovej oblasti majú veľmi ďaleko. Nerozluční kamaráti z titulu a osudová žena Catherine medzi nimi v svižne plynúcom príbehu s ťažko odhadnuteľným vývinom. Vždy je niekto nazvyš. Situácia sa mení podľa vrtochov nevyspytateľnej ženy, schopnej nekompromisne konať podľa hesla "ako ty mne, tak ja tebe". Komentár živo popisuje dianie, dobové zábery a hravo uvoľnené scény raz v štýle secesie, inokedy impresionizmu, neumožnia trúchliť napriek smutnému vyzneniu. Poeticko -filozofické rozprávanie, spestrené vizuálnymi nápadmi a odkazmi na rôzne literárne, filmové alebo výtvarné diela. (22.10.2005)