Hebká kůže

Francois Truffaut mě naším prvním filmovým setkáním dostal. Myslel jsem si, že se bude jednat o sice skvěle natočený, ale nudný doják. Ani náhodou. Doják to žádný není a nudný už vůbec ne. Od samého začátku je zajímavý, všechny scény přesně vyvážené, žádné zbytečně dlouhé záběry ani dialogy. A o doják také nejde. Žádné szlzopudné výlevy a co víc, režisér neumožní ani žádné ztotožnění s hlavními postavami. Ani s přirozeným Jeanem Desaillym, ani s křehkou kráskou Francois Dorléac a žensky chladnou Nelly Benedetti. Závěr filmu je oproti poklidnému plynutí děje jako facka mokrým hadrem přes tvář. Merci, monsieur Truffaut. Těším se na další shledání. P.S.: Možná neoprávněně podezřívám Sama Mendese, že se tímto filmem nechal volně inspirovat, když psal scénář pro svůj opus magnum. Téma muže v krizi středního věku a jeho milostné vzplanutí k mladé dívce mi dosti připomnělo "Americkou krásu". (10.08.2007)

Hebká kůže nepatí k mým nejoblíbenějším Truffautovým filmům, přesto jde o snímek nepopiratelných kvalit jak po režijní, tak po herecké stránce, a proto ho hodnotím velmi vysoko a rád se k němu vracím, protože stojí za to sledovat Truffautovu práci s kompozicí jednotlivých scén, ať už je kamera statická nebo v pohybu. (07.01.2012)

Pánové přiznejte si, že jak jde o ženský nebo nedejbože o city, tak jste neuvěřitelní slaboši. Truffaut, ač k této sortě populace sám náležel, tak se tohoto doznání nezdráhal. Hebká kůže je klasický manželský trojúhelník. Krásná manželka, ještě krásnější milenka, manžel rádoby chlapák, ale je jenom ubohý srab a dle mého názoru nádavkem slizoun. Co ale vybočuje od klasiky je nepřehlédnutelný fakt, že jejich milostný příběh je založen na tématu náhody s klíčovou otázkou co by (ne)bylo, kdyby...Je to Truffautův snímek s největší hloubkou kontextu, bez ironie, přímočarý, srozumitelný a s jemným citem pro filmové vyjádření. (15.09.2011)

Popravde som si uvedomil, že ma film baví až v samotnom rozuzlení. To keď sa premiešajú karty a najavo vyjdu nielen prekvapenia pre zúčastnených, ale aj ich charaktery a spôsoby zmýšľania. Pierre môže pôsobiť ako sympaťák, ale v skutočnosti je to sebec. Okrem iného o tom svedčí aj nezáujem o zachovanie manželstva z dôvodu výchovy dieťaťa, ktoré sa objaví myslím v jedinej scéne filmu a je ponechané citovému nezáujmu. I keď otrepaná téma, nás baví sledovať, ako k nej pristúpia slávni režiséri a kto si poradí lepšie. Či Louis Malle, Adrian Lyne, alebo Truffaut. (19.10.2014)

Jeden z prvních filmů tehdy velmi mladého režiséra se obírá důkladnou studií manželského trojúhelníku. Banální průběh milostného románu známého literárního teoretika a publicisty s letuškou, má obvyklý průběh i vyústění. Víc než o vztah tu jde o flirt zejména z mužovy strany. Nevýhodou dvojího života je jeho neobyčejně obtížně tajiltelná dvoukolejnost. Po vyjasnění skutečného stavu věcí, zejména manželova lhaní, se zoufalá choť rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Paradoxně ve zhruba stejném momentě, kdy nespokojená letuška odchází z flirtu, znechucena dvojakým postojem svého milence. Tragédie, která následuje, je současně charakteristikou celého filmu. Posedlost mezilidskými vztahy zůstala Truffautovým dominantním tématem. Tématem, kterému propůjčil nadčasovost. (20.10.2007)