Střílejte na pianistu

Nemám nic proti nové vlně. Nemám vůbec nic proti tomu, že se mladí lidé rozhodli točit "jinak" než bylo do té doby obvyklé. Ale co je moc, to je příliš. A Střílejte na pianistu už je vážně moc. Co to bylo? Gangsterka, psychologické drama, thriller, groteska, romantické melodrama...? Nebo všechno dohromady? Nevím, každopádně to místy dost nudilo. Proč se na něco takového koukám? Co se mi film snaží sdělit? Má cenu dívat se na něj někdy v budoucnu znovu? (06.04.2007)

Tak ještě jedno moje setkání s Truffautem (a nejspíš asi poslední)... 451° Fahrenheita mě moc nebavilo, u Ženy od vedle jsem se vyloženě nudil, ovšem při sledování tohoto nesmyslu jsem vyloženě trpěl. Dávám jednu hvězdičku za sympatickou hlavní dvojici Charles Aznavour a Marie Dubois. Jinak jsem v celym filmu nenašel vůbec nic, co by stálo za zmínku. Ta slavná francouzská nová vlna mě vůbec nebere. Sorry jako. (24.04.2017)

Snažím sa pozitívne naladiť na rešpektovanú francúzsku novú vlnu u režisérov ovplyvnených slávnymi hollywoodskymi režisérmi ako je tu Francois Truffaut,od ktorého som niečo to už videl,myslel som,že pianista ma bude baviť na plné 5.hviezdičkové hodnotenie,ale aj tak som rád pre štyri. Charles Aznavour,ktorý hrá dvoj/rolu Charlie Kohler/Edouard Saroyan mi často pripomínal výrazovo LINA VENTURU. Inak ručná kamera,improvizácia,bez rešpektu,exteriéry,mládež týmto sa vyznačuje nová vlna,ktorú si musím vo väčšom napozerať,aby som pochopil hlavné zložky a vycibrenosť režisérov,ktorí dokážu efektne pracovať a zintenzívniť pocity pri pozeraní,ale inak film nie je protivný,vidieť zapálenosť po novom filmovom rozprávaní... (05.10.2014)

Truffaut mixuje žánry a tím snímek lehce ztrácí tempo, avšak po technické stránce opět bezchybný včetně několika vychytávek. Fajn je také pozorovat Aznavourova nesmělého Charlieho, který poté co mu jedna žena změnila život a silně jej narušila dopadá stejně i s novou známostí. Opět je efekt úplně stejný a pouze ukliďňující piáno zůstane Charlieho jistotou. (19.04.2010)

Film preniká do hlavy človeka, aké ma myšlienky, aké starosti i radosti. Ironicky vie byť, vie si urobiť srandu z hocičoho a to mu vychádza. Len príbeh je nevýrazný, pomalí si plynie, bez sebe menších vypätých momentov, aj keď snaha tu bola. Ked sa už zdalo, že ide silno dramatická scéna, vzápätí tam prišla scéna, ktorá to napätie rozmetala a zostala po nej len taká ľahká satira. Ale kamera i hudba boli veľmi slušné a herci tiež vedeli hrať. Zručne je to natočené a nieje pochýb, že režisér to vie , ale aj tak ma to nechytilo. (19.05.2015)