Můj učitel Ibrahim

Je to iniciační film o chlapci, který se stává mužem a to za poměrně drsných okolností, kdy vztah k staršímu muži (nesexuální) mu dá ten správný vzor. Tuhle variaci na předání životní moudrosti jsem viděla už mnohokrát, zde není nijak mimořádná. Snímek má ošuntělý a odtažitý „artový“ nádech, takže lehká inspirace dokumentárním snímáním. I to je dost otravné, ale mnohem horší byla ta moudra Omara Sharifa, který si hlubokomyslnost tahal až z paty a občas to okořenil nějakou jakože orientání tajemností. Nic proti Omarovi Sharifovi, tady byl spíš na vině scénář, který zjevně vypotil dílko líbivé pro umělecké diváky a umělecké festivaly. SHRNUTÍ: Ani ulička plná šlapek tě na život nepřipraví tak, jako rozmluvy se stárnoucím prodavačem z večerky. …. (06.09.2023)

Líbila se mi atmosféra Paříže 60. let, oba hlavní herci to zahráli celkem dobře, ale příběhů o tom, jak nějakej moudrej stařec si vezme pod svoje křídla nějakýho bezprizorního kluka z úplně jiný kultury a něco ho "naučí", už se natočily mraky. S tim nikdo žádnou velkou díru do světa neudělá. V tomto případě asi mělo na diváky udělat dojem, že je to zrovna muslim se židem. To mi připadá teda spíš k míchu, ale holt se to musí brát s nadhledem. Film tak pozvolna ubíhá, nic moc se tam neděje. Momo se poflakuje po ulicích, občas si zaplatí nějakou kurvu, občas zajde do krámu, kde mu Ibrahim řekne nějaký "moudro", zažívá nějakou první lásku, občas něco řeší s fotrem... Nechci říct, že je to vyloženě nuda, ale trochu se to vleče. Posledních cca 30 minut, kdy se vydaj na cestu do Turecka, se vleče ještě víc. Za část, která se odehrává v Paříži, bych dal 3 hvězdičky, za ten zbytek 2 a z toho 1 jenom za tu Simcu Aronde. Celkově hodně slabý 3 hvězdy... (05.12.2010)

Můj učitel Ibrahim je absolutně oddechová věc. Když nad tím tak uvažuju, asi jsem ještě neviděl na ČT2 oddechovější a na mysl tak nenáročný film. První část se nese ve felliniovském stylu malých příběhů složených do jedné skládanky, která nám navodí krásnou atmosféru 60. let (tohle na mě zabírá prostě vždycky, trochu správné muziky, nostalgické kamery a je to tam). Druhá část, která už se vyloženě soustředí na popis vztahu Momo-Ibrahim už je dějovější, přesto nijak nevybočuje z nastolené pohody. Někdo by možná mohl říct, že snímek je až idealisticky naivní, mně to však do nálady sedlo výborně. Nějaká palčivější témata (náboženství, rodinné trauma) jsou tu záměrně jen lehce nakousnuta, aby nepokazila vyznění snímku, který ví, že má být hlavně pohlazením. (16.12.2008)

Mile natočený, úsměvný a poučný snímek o přátelství mezi (ne)zkušeným chlapcem a moudrým staříkem, který se zaobírá jak náboženstvím, tak mezilidskými vztahy a problematikou dospívání. Omar Sharif je opravdu charismatický herec a celý film svým hereckým výkonem ostatní zastiňuje. Příběh jen tak pomalu a nenásilně ubíhá a spěje až k uspokojivému konci. Zkrátka velice příjemné zpestření odpoledne v podobě tohoto na první pohled nenápadného francouzského snímku. (23.12.2014)

Prislo mi to jako takove snazeni o priblizeni kultur v dnesnim svete... Pokud se ale na to divame strizlivyma ocima, vidime velice naivni a prosty filmecek. Jako klady bych urcite jmenoval postavu ztvarnenou Omarem Sharifem, ktera dodala pohodu a klid i pres obrazovku. Slusny byl i vyber pisni a prvni polovina filmu. Od odchodu otce, uz mame moznost videt spoustu rozpacitych scen ( at uz navsteva matky, koupe auta, identifikace otce... ). Vrcholem je pak cesta do Turecka, kde vidime svycarske popelnice, albanske mraky, recke mraky, recke sloupy a Istanbul. Zaver s Ibrahimem v hlavni roli je taky takovy " zvlastni ". Jednou a dost. (16.12.2008)