Čekání na Patrika

Zase taková hrůza to není! Je to krapánek ztřeštěný, pravda, ale jinak zdařile popisující konec osmdesátých let. Kdo má husí kůži ze současného Pomeje jako já, nemusí se děsit. Taková hrůza to není. A hraje tam dost jinech, lepších herců. Trošku se až divím, že to prošlo schválením. Sice rok 1988, ale narážek víc jak dost. Jo, a soundtrack k filmu je výborný i na dnešní dobu... (31.12.2009)

Film, ve kterym Pomeje jezdí ve dvanácettrosce a háže tam hlášky typu "mam v tom karburátor Weber a jede mi to kilopade" nebo "vydělávám 4,5 měsíčně, v létě 6 a až se dostanu do místní mafie, tak budu mít 10" si zaslouží minimálně ty 3 hvězdičky :-) Jinak příběh o ničem, herecký výkony strašný, ale je to prdel. (11.10.2010)

Ano, je tu spousta uživatelů, kteří si přečetli bulvární zprávy o Jiřím Pomeje a tak zatratí všechno, v čem kdy hrál, co produkoval nebo vedle čeho alespoň procházel nebo na co z dáli pohlédl nebo na co někdy pomyslel nebo na co ani nestihl pomyslet. Je to přinejmenším zajímavé jako to řadě lidí pomate rozum a myšlení vybarví temnými barvami zloby a nenávisti. No ale což!!! Varnsdorf – město textilního průmyslu a město děvčat. Nadržené holky, které hledají ve svých hormonálních lavinách zábavu. Chlapce alespoň zčásti doplní ČSLA (Kouba je však daleko!). Rok 1988, kdy nikdo neměl o sametu ještě ani ponětí, i když se ho většina vyráběla právě ve Varnsdorfu. Krásný příběh o ničem, jenom o žití, se všemi bezstarostnými zákoutími, které nabízí. Ano, v tomto filmu nikdo nikomu neřeže hlavu, nikdo nemá depresivní stavy, které musí léčit pomocí antidepresivních medikamentů, které nepomohou, ale pomalu z vás vytvoří netvora (nejen filmového). Hlavní představitel nemá problémy s určením svého pohlaví, politické nebo rasové příslušnosti, neřeší ženské kvóty (protože ty tu hrají prim). Bla bla bla! Víte co? Představte si, že jste holky v roce 1988 na intru ve Varnsdorfu a chcete mít lepšího kluka než vaše spolužačka. K tomu hezká hudba (pro někoho ne úplně moderní), ale pořád písničky z masa a kostí interpretované od normálních lidí a ne od potetovaných kreatur hlídající počet svých zhlédnutí na sociálních sítích. A mobilní telefony? Budoucnost. Hoďte ho do kouta a koukněte se na to! Mých 5 hvězd je trochu srdeční záležitost (chytřejší poznají odkud jsem), ale odpad? To určitě ne. (05.02.2021)

Samozřejmě je to hrozná blbovina, ale kdo zažil, pochopí. Pro mě jako pamětníka je to hrozně zajímavej studijní materiál. Mladé herečky (často polonahé), samostatná kapitola Kvasničková, reálie těsně předpřevratové doby, hojně zařazené písničky nerežimních kapel a koneckonců i štíhlý řidič dvanáctsettrojky Pomeje, který vydělá čtyři a v létě i šest a půl. (30.12.2009)

Tajfun Monika Kvasničková, bomba písničky i skvělá filmová hudba, supr taneční čísla, tempo, vtip, hlášky, správně natvrdlej Matásek, frajer Pomeje, krásná Helenka a ta nejlepší móda a účesy zlatých osmdesátých! Nejlepší propojení písní, hudby a filmu. Řekl bych, životní role Jirky Pomeje. Škoda, že dál nehrál tyhle sympatické frajery a vrhnul se na producenta pochybných filmů. Nemusí to každému sednout. Je to jiný než ostaní filmy. Už ten ulítlej začátek. (02.03.2015)