Čekání na Patrika

V předlistopadovém Československu vzniklo mnohé diskutabilní, i tato poněkud nepovedená sonda do života dospívající mládeže, o jejímž významu se dodnes vedou spory. Někteří tvrdí, že Péťa Tuček chtěl kout železo, dokud bylo žhavé, a navázat tak na svou celkem úspěšnou prvotinu - humornou agitku na brannou povinnost - Copak je to za vojáka. Jal se tedy ztvárnit tuto agresivní duševně chudou nesourodou směsici, na první pohled bez hlubšího významu, vyznačující se především promiskuitou, povrchností, zvláštním jazykem daných let a posouváním mezilidských vztahů na elementární a příliš zjednodušenou úroveň. Snad proto si naše hlavní hrdinka, poučená z příkladů svých vrstevnic, svého ideálního partnera vysní a předstírá, že existuje. Je to tedy skutečně jakési přetransformované čekání na pomyslného Godota, který se nikdy neobjeví. Způsob, jakým se tuto celkem ušlechtilou a hlubokou myšlenku snaží Tuček předat divákům, zdá se mi poněkud nešťastný. To vše podkresleno velmi sensitivní a specifickou hudbou Pražského výběru a podobně kvalitních hudebních těles, při jejichž poslechu má nejeden chuť vrazit si do ucha desítku hřebík. Nemá to hlavu ani patu, kámen drbe cihlu a je to vše tak trochu na levačku. Do toho seladon Pomeje. Na druhou stranu to celkem vylepšuje rebelka Kvasničková, která nejspíš ve své roli skutečně ztvárnila samu sebe. A končí to velice hořkosladce, romanticky, takovou malou ztrátou iluzí, takže když se k tomuto odvážíte, vydržte až do konce. Ten je prý úplně nejlepší! Podruhé už to ale určitě oželím. 15% (24.01.2021)

Jak je možný, že mi tahle perla české filmařiny unikla? Normálně se nepitvám ve filmech, které nedokoukám nebo jsou pro mě ultrazbytečný, tohle je ovšem mimořádná událost. Viděl jsem asi 8 minut, do kterých se vešly scény - biker a rozjezd na brzdu (nechápu), pár chlupatých podpaží, dědek s vozembouchem (mimochodem, to byla světlá chvilka), pan nechuta Pomeje předstírající let na lešení, Karel Roden jako pilot Volhy, to vše za doprovodu muziky, při které i mírumilovný člověk chce vraždit na sto způsobů... při představě, že tahle zrůdnost trvá 10 x tolik, než jsem stihl já, mě obestírá hrůza. Odpad je málo!!! Ve mně je čistá vražda, dostat se mi kdokoliv z humanoidů, kteří se na tomto zločinu podíleli, pod ruku, pak děkuji, že je u nás zrušen trest smrti, neboť bych byl jistojistě masný vrah a neunikl bych dušení polštářem. (18.12.2011)

Zase taková hrůza to není! Je to krapánek ztřeštěný, pravda, ale jinak zdařile popisující konec osmdesátých let. Kdo má husí kůži ze současného Pomeje jako já, nemusí se děsit. Taková hrůza to není. A hraje tam dost jinech, lepších herců. Trošku se až divím, že to prošlo schválením. Sice rok 1988, ale narážek víc jak dost. Jo, a soundtrack k filmu je výborný i na dnešní dobu... (31.12.2009)

Na Patrika se mi čekalo hodně příjemně. Nikoli proto, že by to byl skvělý film a ani má nadrženost z rozverných učnic nijak nepřesáhla obvyklou míru, ale hudební stránka snímku mi naprosto kápla do noty. Snad žádný jiný film mi nenabídl kombinaci Pražského výběru, Laury a jejích tygrů, Turba, Tanga, Citronu či dechovkových svatebních úletů. A také Pomejeho machrování s dvanáctsettrojkou bylo hodně úsměvné a já bych mu snad i přál, aby se dostal k té mafii a bral desítku měsíčně. (29.07.2013)

Podobně bizarní a dějově absurdní film jako například Uf - oni jsou tady!. Výhodou takových filmů je, že nejsou ani za mák předvídatelné (jedna neuvěřitelná scéna střídá druhou), nevýhodou je vše ostatní. Člověk jen vytřeštěně zírá na příšerně hrající herce, od přehrávajících diblíků (Pleštilová, Kvasničková) po nepřesvědčivého Matáska, Rodena a Švehlíka, kterak zkoušejí, aby naprosto hrůzné repliky zněly přirozeně. Pomeje je zde obzvlášť příšerný, a zápletka, kolem které se to celé točí, je absurdní, když si uvědomíte, že tvůrce s tím zaplácl 82 minut. Film je celý dokreslen vynikající osmdesátkovou synťákovou hudbou, mohla by klidně být uvedena v pořadu Paskvil 80' special. Nemohu říct, že to byla úplná ztráta času, zvlášť kvůli geniální, až švankmajerovské scéně, kdy na "vychoušku" na intru zaútočí jeden z diblíků pantoflem, který skončí nešťastnici v ústech. Musíme se holt radovat z maličkostí. (02.11.2014)