Andělé v Americe

6/6 Andělé v Americe jsou seriálová adaptace slavné divadelní hry z roku 1993. Hra Tonyho Kushnera získala Pulitzera (což je cena udělovaná za nová umělecká díla signifikantní pro americkou kulturu, dnes přesahující literární žánry, s tradicí od roku 1917). Což vysvětluje mnohé. Hlavní herecké trio Al Pacino, Meryl Streep a Emma Thompson je skvělé a přesahující jejich typický casting. A i mladí prokázali, že byli dobře zvoleni. Jejich další práce našla plody například na Showtime. Téma je skutečně hutné, propojuje se tu AIDS bijící na poplach napříč celou gay komunitou s otázkou náboženské identity mormonů mimo jejich domovský stát Utah. Skutečně se vyplatí mít přehled v novodobých dějinách USA, protože jinak absolutně nebudete vědět, o čem to celé je. Na druhou stranu je to takový úlet, že si člověk nemůže být jistý vůbec ničím. Ale jedna zásadní vada tu je, prakticky nic neodkazuje na to, že se to celé odehrává v polovině 80. let a teprve závěrečný epilog konkretizuje dobu na pět let poté na rok 1990, což je zkrátka nedůsledné. Diskurz kolem AIDS byl odlišný v každé dekádě a je potřeba vnímat ten posun v čase. (06.03.2020)

Tak toto nemá v televizní tvorbě obdoby. Kdyby mi někdo předem řekl o čem to bude, pravděpodobně bych přišel o asi nejzajímavější televizní serii, co jsem kdy viděl. Nevím, jestli by mě někdo dostal k serialu, kde všechny postavy jsou gayové, mormoni, andělé, mají halucinace, AIDS nebo případně více zmíněných věcí dohromady. Musím říct, že dlouho jsem nebyl tak plný dojmů. Zpočátku mi přišlo 6hodin moc, později zoufale málo. Vůbec se nedivím, že andělé posbírali všechny globy ve všech hereckých kategoriích. Tolik skvělých hereckých výkonů jsem totiž pohromadě snad ještě nikdy neviděl. Nemám, co bych vytkl. Na tento serial jsem koukal s doslova otevřenou pusou. // Nejoblíbenější postava: Roy Cohn // 95% (05.02.2009)

Pokud bych měl jmenovat filmové dílo, u kterého ani po dlouhém přemýšlení prostě nevím, co si myslet, dost možná bych na prvním místě uvedl: Andělé v Americe. Zhruba polovinu stopáže tvoří skvěle napsané i zahrané psychologické sondy v duchu anotace (,,Bůh opustil nebesa, v Bílém domě vládne Reagan a smrt swinguje v rytmu AIDS"). Tyto scény mi přišly skvělé a sugestivní - třeba linie s Al Pacinem, kde není potřeba nic jiného, než... Al Pacino!, užívající si roli nemorálního parchanta umírajícího na AIDS. Jenomže občas jako by se náhle režisér i scénárista zbláznili - sochy andílků ožívají, Meryl Streep si nalepí umělý plnovous a bůhvíproč hraje starého Žida, nahá Emma Thompson lítá vzduchem a chrlí oheň z vagíny, k Priorovi mluví dva komičtí pomatení poslové, kteří působí jako z Císařova pekaře... Seriál se začne obalovat jakýmisi podivnými výjevy, jako kdyby nestačilo prostě jen dobře odvyprávět silný příběh - do komplikovaného děje se navíc zaplétají Židi, křesťani, mormoni, feťáci, nemocní, běloši, černoši, nakonec Prior nese nějakou knihu Proroků na nebesa či co.. zkrátka stává se z toho slušný guláš, který působí jako kdyby předlohu napsal stoupenec Vesmírných lidí... Takže fakt nejsem schopný se rozhodnout, jestli se mi tenhle úlet spíš líbil nebo spíš ne. Ale nakonec hodnotím nadprůměrně, protože každopádně jde o dílo pozoruhodné, které jednoho donutí přemýšlet... A taky protože je to bezpochyby jediný film, ve kterém si Meryl Streep dává francouzáka s Emmou Thompson. (28.11.2014)

Něco takového jsem už dlouho potřeboval vidět. V té záplavě praštěných sitcomů, superhrdinských seriálů nebo srágor o upírech či vrazích zoufale chybělo něco s intelektuálními ambicemi. Když pominu skvělé herecké výkony, postavy toho namluví hodně a všechno se to dá pozorně poslouchat, aniž by člověk ztrácel koncentraci. To je nebývalé. Andělé jsou především drama aidsem stižených homosexuálů a jejich přátel, lehce lynchovsky říznuté mysteriózním prolínáním reality s halucinačními stavy, jež klidně mohou být „opravdové“. Oni homosexuálové, neurotičtí, vesměs (až na výjimky) liberální a užvanění, mají zřejmě představovat jakousi esenci moderní, k levici směřující západní městské civilizace (a posledních pět minut z těch šesti hodin to dává najevo zcela nepokrytě — to je mimochodem jediných pět minut, které bych nejraději zabarvil na DVD fixem a tvářil se, že neexistují). Pikantní je to hlavně ve spojení s Louisem — ufňukaným, slabošským, sebemrskačským levičáckým homosexuálem, jenž se neustále v něčem babrá a o něčem žvaní, ale který se dá slušně dohromady po mystickém setkání s vírou předků, avšak zejména po pořádné nakládačce, té pomyslené „poslední facce, která mu chyběla do slušného vychování“. To jsme celí my.            Jinak nejlepší na tom všem asi byl Al Pacino, nejen že předvedl herecký koncert, ale i jeho postava byla kouzelná. Druhá polovina seriálu se mi zdála o něco slabší, za což může asi ten posun v mystických pasážích směrem ke komedii, ale i tak se jedná o vysoký nadprůměr. Nevím sice, jestli nás Bůh opustil v roce 1906, ale dokud budou v televizních seriálech postavy jako Belize, máme alespoň nějakou útěchu jistou. (26.09.2010)

Poprvé jsem seriál viděla ve třinácti letech. V té době mě nezajímal nikdo jiný než Meryl Streep a užívala jsem si její herecký koncert na plátně natolik, že jsem ignorovala všechny ostatní. Tehdy bych seriálu dala zaujatých 5*, nyní jakožto dospělejší a troufám si říct moudřejší jsem se na seriál podívala znovu. Herecký koncert jsem si užívala ve všech ohledem ať už od Meryl, Ala, Emmy nebo Patricka, prostě od všech. Herecky je to dokonalé, příběhově zajímavé. Věřím, že na tu dobu to bylo něco nevídaného, šokujícího. Musím ale říct, že místy mi to přišlo až moc utahané, takže mě to netáhlo a nebavilo natolik, abych dala plný počet. Občas je to hodně politické, ukecané = nudné. Ale i tak to beru jako jednu z nejlepších divadelních her, která kdy byla úspěšně natočená jako seriál. Mike Nichols prostě uměl. (02.12.2020)