Andělé v Americe

Většina knih, filmů a televizních pořadů je tvořena se záměrem pobavit a neklade si jakékoli vyšší cíle. Tu a tam se ale objeví dílo, které má zjevně vyšší ambice a chce zachytit atmosféru a zásadní pohyby v určité zemi, epoše nebo společenské vrstvě. Andělé v Americe takové ambice nejen mají, ale úspěšně se jim je dokonce daří naplňovat. Prostřednictvím svých hrdinů se vrací do Spojených států poloviny 80. let, kdy vrcholila konzervativní reaganovská revoluce a zároveň propukla naplno epidemie AIDS, která si v první fázi vybírala daň především mezi příslušníky homosexuální menšiny. Ta se soustřeďovala tradičně do velkých liberálně orientovaných měst na východním prostředí. Seriál mapuje osudy několika gayů, kteří se vyrovnávají buď se svou nemocí nebo s nemocí svých přátel a intimních partnerů, zažívají frustrace z radikalizované společenské atmosféry a obavy z budoucího vývoje. Dobře napsané, zrežírované i zahrané, Andělé oprávněně získali několik významných profesních ocenění. Seriál obsahuje i mysteriozní linii, která je ale vedlejší a rozhodně neznamená, že by se tenhle kousek dal zařadit do stejné škatulky jako např. lynchoviny nebo zábavné fantasy série. Andělé jsou ojedinělí i v tom, že zaplať pánbů neměli ostatně logicky takový komerční ohlas, který by tvůrčí tým nutil ze sebe stůj co stůj ždímat další pokračování. Andělé nejsou pro každého, ale kdo má rád kvalitu a provokativnost, ten si tenhle příběh o příchodu andělů na náš svět, který neustále osciluje mezi jemnou ironií a tragikou postupného chátrání a umírání, opravdu vychutná. Celkový dojem: 95 %. (09.01.2013)

Je to pár dní, co jsem absolvovala tenhle skvost a stále mi nejde z hlavy. I když nejsem přívržencem (a ani nemám ty ambice) dlouhých rozborů filmu od nasvícení až po catering, mám chuť se rozepsat a pořádně vás potrápit, protože jsem toho zkrátka plná. Věděla jsem přibližně, s čím budu mít dočinění (Nichols je se svou Silkwoodovou, Absolventem, Virginií a dalšími skvělými filmy objekt hodný sledování), ale že to bude taková bomba, to jsem ani ve snu nečekala. Jsou nám tu představeni homosexuálové, židé, mormoni, právníci, zdravotníci, andělé, oběti ... politické situace i názory na ně, někdy v nepochopitelných dialozích, ale to se jen může chvilku tak zdát. Za hlavní postavu považuji prohnilého právníka Al Pacina, nejen proto, že jeho výkon je něco tak strhujícího, že vás to v některých místech odvede od čtení titulků a vnímání slov, ale i že se od jeho postavy umírající na "rakovinu jater" všechno odvíjí. Mladý kolega, který k němu vzhlíží, chce udělat všechno správně a tak se osvobozuje ze zajetí heterosexuality, svou manželku nechává napospas osamělosti, valiu a halucinacím a odchází k příteli, který při první zdravotní komplikaci svého AIDS nemocného druha vzdává letitý vztah. Nepodobá se to filmům na téma AIDS, které jsem dosud viděla (takovéto "umírám, léky jsou drahé, plačte sborem a vemte si ze mě odstrašující příklad, ale nediskriminujte mě"). Tady je to jinak: nemocní si nemoc prožívají po svém a sami, protože na nemoc je nakonec každý úplně sám, a "zdraví" si zas srovnávají hodnoty a především vztah k těm prvním. A aby toho nebylo málo, v tom zápase jim pomáhají halucinogenní průvodci a andělé, protože "ON se na nás vykašlal, ON to vzdal a nechal nás v tom samotné". Nakonec, a to řikám, aniž bych chtěla prozrazovat finále, je to o naději. "Chci žít, stejně jako lidi, jejichž těla pokrývá víc ran než kůže, žiju tak rád, třeba s nemocí, chci přesto žít". A takhle bych mohla psát hodně dlouho, ale vážně, nechci vás trápit, a přesto, že to opravdu není film pro každého a netvrdím, že právě já jsem toho pochopení hodna (a jestli mě Nichols svými výrazovými prostředky tahá za nohu, ať klidně tahá, já mu to žeru), je to ohromující záležitost plná otázek, bláznovství, lidství i té naděje, a já vám ji velmi doporučuji. (06.01.2006)

Nepřeberné množství informací, které se na vás valí 340 minut plné stopáže, kdy vám přijde i 2 hodiny naprostá hromada času a vy uvažujete na všelijakými blbostmi, ale hlavně ne nad příběhem.. Líbilo se mi herectví těchto herců: Al Pacino, Meryl Streep, Emma Thompson a Patrick Wilson. Mám ráda filmy s queer tématikou a tak jsem brala jako velkou povinnost pustit si tento seriální film, který vyhlížel nanejvýš jímavě...Od doby, kdy se dozví Justin Kirk o svém onemocnění, tak vidí divné věci(přízraky v podobě svých předků či anděla) - začala jsem si říkat jaké drogy asi tak bere, protože to musí být opravdu síla a toho herce bych raději kopla za ty jeho udivené výrazy. Masky byly skvělé, protože jsem některé herce ve vedlejších rolích co zároveň hráli třeba tři postavy nepoznala. Dokonce jsem se někdy i pobavila, ale občas to bylo dost přes čáru(líbačka Meryl a Emmy? REALLY?). Nejvíce kromě těch trochu vtipných částí filmo-seriálu se mi zalíbil sen, který měli Mary-Louise Parker a Justin Kirk společný a byly tam super živé sochy. Korunkou na tom všem bylo ektoplasma orgasma(pochopí jen ten, co to uvidí).Co jsem si odnesla za ponaučení? - Kdo tě potřebuje, kdo po tobě něco chce, tě ohrožuje. (17.02.2013)

Tento seriál predstavuje niečo úplne nové v celkovom ponímaní,seriálov. Jeho najväčšou výhodou je že sa tvári aj vyzerá ako film. Film ktorý je natiahnutý na 360 minút. Nichols si nevybral zrovna najlepšiu látku, pretože je nesmierne ťažké previesť divadelnú hru na plátno a nie vždy sa to podarí a Nichols nie je režisér ktorý by natáčal samé úžasné filmy ale musím podotknúť že anjelov zvládol na výbornú. Je to krásne, tiché, čarovné, skutočné, iné. Asi žiaden film mi nedal možnosť nazrieť do sveta homosexuálov týmto spôsobom. Síce mi trocha vadí že na lesbičky za zabúda ale celkovo mi tam tá homosexualita nevadila. Nič proti skrotenej hore anga leeho ale musíte uznať že teplý cowboyi sú preca len iné kafe. Herci sú to výsostne skvelý a najväčšia chvála putuje Pacinovi ako obvykle, ktoré ho som naozaj nemal rád ale aj mi ho boľo ľúto, Wright ktorý zahral charakterovo najlepšiu rolu vo svojom živote a ja som mu to zožral aj s navijákom, Kirkovi ktorého osud som sledoval s takým súcitom až som sa sám sebe čudoval a pre mňa je to práve Kirk čo spravil svojim herectvom s tohoto seriálu to čo je, no a Parkerová ktorej pomätenosť bola mätúca, vtipná a strašná zároveň a tiež preto lebo vo filme plnom homosexuálov bola ona jediná dievča a vedomá si toho dala do roli všetko. Thompsonová mi prišla neskutočne prehrávajúca ale len ako anjel, môj osobný pocit , možno že to tak malo byť ale na anjela mi to nesedelo. Postava doktorky bola úžasna. Streepová takisto. Jej Hannah typická američanka a to mi liezlo na nervy, ale ako rabín a duch sa zhostila svojej úlohy na výbornú. Newmanova hudba bola priam než dokonalá a krásne splynula s dejom. Od prehrávajúcich a absolútne nesympatických hercov ako Wilson a Shenkman ktorých vzťah bol síce opodstatnený ale pre príbeh nepotrebný a pre to ma ich scény nudili. Celkovo to nie je zlý seriál. tak isto nebo bolo nádherne zobrazené, ale okrem toho prehrávania mi tam vadili neustále rozhovory o politike. Američania možno rozumejú ale ja zásadne politiku neuznávam a jediné prečo v tomto seriáli bola aby pripomenula dobu, lenže voči príbehu je nepodstatná pretože príbeh sleduje osudy ľudí, ktorý majú problémy zo svojou sexualitov, rodinou, manželkou, AIDS, takže politika je tam celkovo rušivá. Koniec je vzhľadom na ameriku neamerický a preto poteší. zvláštne dielko, ktoré mi v pamäti bude dlho rezonovať ale kvôli spomínaným veciam nemôžem dať 5* (21.08.2008)

Ty, hele, spíš jako ne. Andělé v Americe nepochybně mají trošku informativní hodnoty, ale zase tolik jsem jí nevydlabal. Přitom by bylo z čeho tahat. Jenže jakmile jde o postavy, příběh a stylizaci, nezbavil jsem se za celou dobu dojmu, že po mně někdo chce, abych ze sebe vyždímal emoce a abych chápal, jak je to všechno důležité, velké a osudové. Jenže ono to pak je především nabubřelé. Nesžil jsem se s žádnou postavou, zase mě otravovala Streepová a až v posledních dílech jsem cítil lidskost a upřímnou touhu sdělit něco důležitého. Nejkrásnější scéna je závěrečný doslov z očí do očí, protože najednou se říkají věci věcně a ne vzletně. (24.09.2016)