Kód 46

Kdybychom dopředu věděli, k čemu povedou naše činy, odvážili bychom se vůbec k něčemu? Michael Winterbottom mne již poněkolikáté utvrdil v názoru, že patří k nejpozoruhodnějším evropským filmařům dneška. Code 46 je mimo jiné sci-fi (stejně jako je Kmotr mimo jiné filmem o rodině) a ve svém genetickém kódu má zašifrovaných tolik otázek, tolik aktuálních témat, že vás může obohatit více než měsíční čtení denního tisku. Záleží jenom na vás. Kostru příběhu tvoří modernizovaná variace 1984. Zdejší způsob fungování společnosti je přitom ještě o pár řádů děsivější než ten nastíněný Orwellem a má také blíže k podobě dnešního polarizovaného světa. Film pod tíhou mnoha nastíněných otázek nijak netěžkne, je vyprávěn s nádhernou lehkostí a přál jsem si, aby v něm bylo více bezdějových záběrů podmalovaných nebeskou hudbou. Nefuturistický, civilní projev Robbinse a Mortonové činí příběh srozumitelnějším a umožňuje nám v druhém plánu sledovat prostou romanci. Ale nebyl by to Winterbottom, kdyby i do ní nepropašoval trochu metafyzična a metaforična. Ano, je to jeden z těch filmů, kde sex znamená víc než jenom sex – uvažte sami, chcete-li jej vidět. Za sebe odpovídám "ano". Ještě minimálně jednou. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Frankie, torn666 (27.10.2011)

Originálně pojaté komorní sci-fi, které sází hlavně na ono precizně ztvárněné prostředí...no a na romantickou slepeninu, která v tomhle filmu bohužel nemůže chybět a to mě dost mrzí. On totiž film jako takový je celkově o romantice a jediné sci-fi na ní je to prostředí. To také odemě dostává tři hvězdičky, protože právě to zavánělo opravdu kvalitní atmosférou, romantiku já v takovýchto vážných filmech nerad vidím. (20.12.2009)

Éterické spojení obrazu a hudby má na diváka téměř až hypnotický účinek, jenže tu progresivnost bych rozhodně neviděl ve formě (Gattaca) ani obsahu (12 opic). Emocionálně je Code 46 chladný jako kus ledu, čemuž si bohužel dopomáhá tím nejdůležitějším elementem, kterým jsou typově naprosto nevhodně obsazení hlavní představitelé. Jejich vzájemná chemie je naprosto dokonalým likvidátorem jakékoliv divácké empatie, jelikož Robbinsův detektiv působí vedle mladičké Mortonové (které jsem díky jejímu chlapeckému „looku“ nechtěl tu ženskost moc věřit ani ve chvíli odhaleného klínu) příliš staře – čímž jejich milostné scény mají stejně (ne)sympatický účinek jako u dvojice Hopkins - Kidman ve snobském artu Lidská skvrna. Nevýjimečná historka, jejíž samotný soundtrack udělá mnohem silnější dojem. (18.12.2006)

Scénář: Frank Cottrell Boyce .. Nejpodivnější sci-fi film za posledních pár let. Srovnání s klenoty, jako jsou Twelve Monkeys nebo Gattaca je však zcela mimo. Vykreslení sci-fi prostředí je velmi minimalistické a až nedostačující. Ani vztah dvou postav není podepřen nějak uvěřitelně a to co si sebou nesou jako důsledky svého činu, porušujícího pravidla Code46, nemá takový dopad, jaký by si vcelku inteligentní ústřední myšlenka filmu zasloužila. Ještě horší je však k uzoufání nudné tempo. Když k tomu přičtu absolutně nesympatickou ženskou postavu (sorry, ale nakrátko střižená Samantha Morton není moje gusto), nedokáže celek vytáhnout do průměru ani ultradokonalý soundtrack (klobouk dolů před duem Steve Hilton & David Holmes), který místy šroubuje atmosféru do nefalšovaných magických výšin. Přinejmenším musíte slyšet - nic víc. I miss you. (03.12.2006)

Pokus o originální sci-fi, který svým způsobem vyšel. Tim Robbins společně se Samanthou Morton se snaží neporušit zákon v blízké budoucnosti. Každý ať si udělá vlastní názor, protože přesně to si tento snímek přeje... Je zvláštní a rozhodně zapůsobí na každého jinak a proto doporučuj shlédnout a nechat se překvapit. (31.07.2007)