Když do bezútěšné španělské vesnice těsně po občanské válce přijíždí velký nákladní vůz, šestiletá Anna a o pár let starší sestra Isabel spolu s dalšími dětmi netrpělivě křičí: “Kino, kino!” Ani netuší, jak moc jim monstrum z filmu Frankenstein vstoupí do mysli. Výjimečný film Duch úlu, prvotina režiséra Victora Erice, je podle mnohých jeden z nejkrásnějších filmů vůbec. Poetická kamera Luisa Cuadrado zachycuje dětský svět, formování paměti a následky občanské války jako kritiku tehdejšího Frankova režimu.(Ostrava Kamera Oko)
kagemush
No ještě že jsem to neviděl jako malej kluk (kdy třeba Valerie a její týden divů mě dokázali docela vyděsit).Protože po něčem takovém bych asi zabil bratra,zapálil otcovu uniformu a následně strčil hlavu do úlu,abych viděl co na to naši.--Teda fakt je, že už takovýhle imaginativní kousky (jako nedávno Pro urodov i lyudej) sleduju raději zásadně stočen v prenatální poloze.--No a takovej Saša Gedeonů když tohle někde popatřil pak natočil v podstatě totéž,jen místo střetu s realitou tam prsknul střet s premestruální tenzí a zoval to Indiánským létem (aneb Úl po deseti letech).(22.8.2011)
Karin.Kiss
Krehký a citlivý príbeh o dievčati s fantáziou, ktoré si svoju Frankesteinovu príšeru vymyslí úplne samé. Alebo dokonca vztiahne ohrozujúce prvky reálneho sveta na toto filmové monštrum, aby sa uchránilo pred skutočnosťou. Pomalé rozprávačské tempo ešte viac predlžuje množstvo prelínačiek medzi zábermi. Rovnaké veľkosti záberov mi občas podráždili oko. Zdanlivo dlhá expozícia, z ktorej máte pocit, že sa nič nedeje, skrýva veľa zmien, ktorými dievčina prechádza, ktoré napokon vyústia v ohromujúci záver. Nepodceňujte detaily v tejto jemnej snímke.(29.12.2020)
JASON_X
Na takovéhle krásně pomalé melancholické filmy jsem kdysi dávno k smrti rád chodíval meditovat do pražského Ponrepa. Tenhle je navíc zajímavý tím, že v něm hraje svou první roli moje nejmilejší dětská herečka filmové historie Ana Torrent. Nevím nakolik ještě dneska může podobný příběh někoho vážně zaujmout, dušezpytné vzpomínky na holčičí venkovské dětství, poznamenané letmými doteky doznívající španělské občanské války (ukrývající se republikán), jsou myslím dneska pro většinu lidí zoufale neatraktivní. Mě ale i po letech tenhle zádumčivý a smutně poetický film vždycky znovu potěší.(21.1.2015)
kobejn
Klasickej "ponrepáckej" film - uměleckej, krásnej, ale děsně pomalu plynoucí (což nemusí být ovšem na škodu, záleží případ od případu, film od filmu, člověk od člověka, nálada od nálady a milion dalších věcí), nicméně co tady zmínilo více lidí, má to naprosto mimořádnou kameru, která tu dominuje nad vším ostatním...co záběr, to malé umělecké dílo, jedno jestli detail tváře any torrent, černé kočky, nebo velký celek opuštěné krajiny, domu, železnice, vlaku, čehokoli...obrazově prostě vynikající a působivé...o to absurdnější je fakt, že z těch pár ocenění, co film získal nebylo ani jedno za kameru.(23.6.2013)
Aidan
Přiznám se, že příliš nedokážu (a ani nechci) v Duchu úlu vidět alegorii frankistického Španělska. Film je mnohem spíš náhledem do dětského světa - dává na chvíli spoluprožít úžas i hrůzu sedmileté hloubavé Any, pro niž se dosud skutečnost prolíná s fantazií a která se především poprvé setkává a vyrovnává se smrtí. Dítě je tu ukázáno jako víc než jen nedospělý člověk, spíše jako bytost vnímající realitu, již všedností otupělý dospělý již vidět přestal. Tenhle pomalý, jinotajný snímek mě sice místy nebavil, ale přece si mě získal kouzelným melancholičnem, atmosférou hlubokého, ale ne zoufalého, smutku, který se jím prolíná a je sdělován holou krajinou, polorozpadlými domy i tvářemi postav.(16.6.2011)