Žiletky

Do sebe zahleděný ufňukaný film. 1) Do sebe zahleděný ufňukaný snímek se mi nelíbí. Nelíbí se mi herecké výkony (že prý dobré!), nepříjemný střih a především asociální hlavní hrdina, který se stýká jen s ženami a to pouze za účelem sexu. 2) 29letý Filip Topol nevypadal zle, ale ve filmu zcela zřejmě nešlo o to, vypadat dobře. 38letý režisér Zdeněk Týc možná dozrával, jak praví oficiální text distributora, ale mně prostě výsledný plod nechutná. 3) Výstižný koment: honajz. (13.10.2015)

Když je moon v Utahu, chytáme se za hlavu, zalitý v olovu, únavou na hubu. Pocity jak žiletky, žiletky mý baletky, a v pustým dni, pustý bradavky. Jedeme ve vlaku a v podstatě furt, s peklem a andělem, než se nadějem. Žiletky na těle, žiletky v těle, žiletky ve vlasech, žiletky a jeden steh. Filip Topol 1988. Nedoceněný film, který i mně, který psal o mistrovi Topolovi bakalářskou práci, zůstane vážně nedoceněn. Má svou poetiku, má svou intelektualitu, čerpá z prvků Tarkovského, ale mohl dát mnohem hlubší strukturu a závěry, než ve finále podal. Má pár krásných scén, ale mohl jich dát mnohem více. A to si Topol zasloužil, protože byl géniem písma, géniem existenciality, géniem empatie. Ale co dělat.... Chce se mi spát. Když přijdu ráno domů, sednu si a zapnu televizi. Venku choděj krásný holky, začíná novej den. Ale co s tím, záchod je ucpanej, a žiletky jsou tupýýýýýýýý.  I am lucky, vždyť ty taky... Budem spolu, pouštět draky... Ahoj, Filipe, tam nahoru. I já se brzy rozloučím s Kiliánem, neboj se. (10.12.2021)

Česká intelektuální kavárna počátku devadesátých let. Film má svoje poselství, to ne že ne, ale to poselství je tak zašmodrchané, že ho možná v průběhu natáčení ztratil i sám autor:-) Jedna* im memoriam za Filipa Topola a za stejnojmenou písničku, která narozdíl od filmu, ve mně rezonuje už 20 let:-). (20.09.2015)

Pro mě hodně zásadní film. Radikální nejen po stránce formální (experimenty s obrazem, barevnou symbolikou a hudebním kontextem), ale také tím, že téměř rezignuje na příběh, ze kterého ponechává jen surrealistický skelet, který připomíná filmovou báseň. Právě práce s barvami velmi připomíná tvorbu Wima Wenderse, k němuž (a hlavně jeho Nebi nad Berlínem) odkazují i četné pohledy na panorama Prahy, krajinu města a také meditativnost celého filmu. Film je silně propojen s hudbou Psích vojáků a mnohé scény získávají smysl až při znalosti textů skladeb, které je doprovázejí, a hudba zde tak neplní jen funkci doprovodnou, ale i narativní. (04.06.2014)

Psí vojáci jsou moje srdcovka, proto tento film obdivuji už jen za to, že jsem mohl vidět Filipa Topola ve zcela netušených výjevech - třeba když brečí na otcově pohřbu, leze na komín nebo se sprchuje - a to ani nemluvím o ikonické scéně, kdy do sebe obrátí na ex flašku rumu, načež sebou flákne o zem. To je dokonalé! Nicméně i přes všechno toto dobré musím říct, že se zdaleka nekonala tak velká katarze, jakou jsem čekal. Tento film je totiž příliš podivný. Vždyť už jen to obsazení - Filip tu hraje vedle Ivy Janžurové, Tomáše Hanáka, Terezy Pergnerové a Petra Lébla? Velmi nesourodá partička... Mám rád bizarní věci, ale tohle na mě bylo asi zu viel (viz třeba asi dvacetiminutová scéna, jak Filip leze na komín.. a pak zas dolů). Písně Psích vojáků i osoba Filipa Topola jsou velmi silným a sugestivním materiálem a myslím si, že se jich dalo při tvorbě celovečerního filmu využít líp. (19.10.2013)