poster

Žiletky

Drama

Česko / Francie, 1993, 108 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • petrskoc
    *****

    Zdejší nízké hodnocení moc nechápu - hodnotící mají během koukání na tento skvost asi klapky na očích. Film ucelený, sebevědomý, pln symbolů a metafor, částí faktických a výpravných, které střídají pasáže surrealistické až snové. Snímek, který toho říká velmi mnoho - o lásce, společnosti, mezilidských vztazích. Hudba Psích vojáků je něco, co mě začalo v poslední době hodně bavit. Stejně tak Filip Topol hraje (na víceméně neherce) skvěle, ale i tak Iva Janžurová nebo Markéta Hrubešová. Potěší menší cameo Tomáše Hanáka. Někde v komentářích jsem tu četl, že se jedná o jeden z mála českých čistě autorských filmů a musím jedině souhlasit. První třetina, která je v podstatě založena pouze na symbolice, je v naší kotlině takový menší úkaz - tedy z pohledu porevoluční tvorby. Následující faktická druhá třetina je skvěle dramaturgicky zvládnutá a ukáže divákovi zase odlišný úhel pohledu na příběh. Vše korunuje závěrečná část, kdy posledních cca 15-20 minut, tedy úplný závěr, má světovou kvalitu a dovolím si tvrdit (subjektivně), že jsem neviděl lepší konec filmu v novodobé české kinematografii. Škoda, že Zdeněk Tyc víc netočí, přece jen těch filmů moc nemá a už vůbec ne těch, které jsou známy širší veřejnosti, např. právě jako Žiletky. Já vidím tento snímek kvalitou minimálně na úrovni evropských filmů a zážitek z kina/projekce by byl určitě ještě silnější. Pro mě obrovské překvapení.(11.1.2015)

  • mohamedsfinger
    *****

    Pro mě hodně zásadní film. Radikální nejen po stránce formální (experimenty s obrazem, barevnou symbolikou a hudebním kontextem), ale také tím, že téměř rezignuje na příběh, ze kterého ponechává jen surrealistický skelet, který připomíná filmovou báseň. Právě práce s barvami velmi připomíná tvorbu Wima Wenderse, k němuž (a hlavně jeho Nebi nad Berlínem) odkazují i četné pohledy na panorama Prahy, krajinu města a také meditativnost celého filmu. Film je silně propojen s hudbou Psích vojáků a mnohé scény získávají smysl až při znalosti textů skladeb, které je doprovázejí, a hudba zde tak neplní jen funkci doprovodnou, ale i narativní.(4.6.2014)

  • Lanark
    ***

    Pusté řezy žiletkou. Z každého řezu teče krev, ale dohromady jsou to jen povrchová zranění. Topol (ne)hraje a Hrubešová má krásný vlasy a prsa..a taky občas mluví sprostě. Mladej Hanák, kterej má rád život a mladá Pergerová, která má ráda... Žiletky jsou snem, ze kterého se stokrát za noc probudíte. Žiletky jsou vypitým rumem na ex, kdy jednotlivé doušky chutnají každý jinak, ale sladce, jenže když položíte prázdnou flašku na stůl, jen to s váma šlehne. Pez pocitu, bez výčitek. Žiletky sami sebe usvědčují, že se bojí výšek a jen ve chvíli, kdy nemají co ztratit, vyšvihnou se do takové výše, kam žádný jiný český film nemá koule na to se dostat. Žiletky jsou klip bez písně. Žiletky kloužou po těle a bohužel jen jedinej pohled z výše komína do hvězd je dokáže zatnout dostatečně hluboko do srdce. Žiletky jsou nedokončená pirueta baletky, která ví jak, ale ještě to neumí. Přijde vám tenhle koment nesrozumitelnej, roztříštěnej a zmatenej? To mě bohužel Žiletky taky... Přesto je to jeden z nejosobitějších počinů porevoluční éry a za to si zaslouží když ne chválu, tak aspoň pozornost.(10.9.2013)

  • honajz
    **

    Pamatuji si, když to mělo premiéru tuším v kině U hradeb, dnes již neexistujícím, že francouzský producent Joel Fargé, vedle něhož jsem seděl, se nudou ošíval a nevěděl, co dělat. Tohle je film určený pro ukřivděnou pražskou smetánku, pro niž byla ta 80. léta děsným utrpením, neb furt ta StB jim něco zakazovala, a oni museli dokonce na vojnu, někteří nedejbože pracovat, a oni chtěli jen existenciálně pokuřovat, popíjet a filozofovat, ubíjet se ve svých pocitech marnosti a žiletek. To, že kolem Prahy většina mladých žila nějak jinak, a dokonce taky museli na dva roky na vojnu a pak každý den do rachoty, to je těmhle lidem tak nějak jedno - oni řeší hlavně sami sebe. O tom je i tento film - bezvýchodné pocity, marnost nad marnost, utápění se v sebelítosti, jak nás ten svět nemá rád. Obrazově je vynikající, Marek Jícha odvedl skvělou práci, a ti, co hledali lokace, rovněž. Obrazovou stránku bych občas přirovnal k filmům Pavla Juráčka, což je pochvala. A ano, všichni se rovněž při tomto filmu těší na zrzavý klín a velká ňadra Hrubešové, která to dělala pro herectví, ne pro zviditelnění. Prý. Jistě, film je legendou pro jistou skupinu lidí, neb je o legendě, neb Filip Topol již není mezi námi, neb účastí na koncertu Psích vojáků se tak krásně rebelovalo proti režimu... Ok, nikdo to těmhle lidem nebere. Ale přes 90 % národa asi nebude tyhle pocity sdílet, protože prostě žili jinak, a někteří dokonce kašlali na nějaké pocity, nějaký režim - a prostě žili. Sluníčko totiž vycházelo každý den, navzdory režimu.(22.9.2015)

  • Drom
    ***

    Depresivní pohled na ubíjenou duši prostřednictvím krvavých cárů příběhu, který se snaží udržet anonymní odstup a nekonkrétní zpodobnění? Uměleckým ztvárněním je představena vizualizace utrpení, s na očividně nízký rozpočet některými skutečně vybornými efekty. Priznávám nicméně, že druhá polovina mě zaujala po té první plitké a trochu zmatené více. A nebylo to jen prakticky neustálým modrým filtrem. Naproti tomu závěr je hodně obrazový a zážitkový, což kazila sice výborná ale na proměnlivost chudá hudba Psích Vojáků (a navíc mám stejně nejraději Krasobruslaře). Nedokázal jsem se, i přes vnímání vykreslované atmosféry, nikdy plně vcítit do depky bratří Topolových a ani do tohoto snímku se nedokážu plně ponořit. Asi mám málo výkonnej mozek nebo co...(16.1.2014)

  • - Kniha, kterou si čte hlavní hrdina v druhé polovině filmu, je Zapomenuté světlo Jakuba Demla. (NinadeL)