Pampeliška

Na tento dnes již zapadlý nezávislý kousek neznámého režiséra Milgarda jsem narazil úplnou náhodou, o to větší překvapení ve mně vzbudil svojí intenzitou. ~ V nekonečných lánech amerického zapadákova odehrávající se příběh, v jehož centru stojí postava dospívajícího Masona, který vyrůstá v dysfunkční rodině. Filmu se daří obnažit lidské slabosti a negativní vlastnosti jednotlivých postav, odhaluje jejich citovou vyprahlost a zároveň křehkost lidské duše (kterou mohou symbolizovat i odlétávající ochmýřené nažky pampelišky na filmovém plakátě). Dandelion nám primárně sděluje, že lidé nežijí spolu, nýbrž vedle sebe. Pojednává o odvaze vyjádřit své city a myšlenky, o odvaze přestat být srabem, o odvaze vymanit se z ubíjejícího stereotypu. Je o síle a jedinečnosti KAŽDÉHO člověka, o síle lásky, o naleznutí svého místa na světě a o (ne)uskutečnění svých snů. O otázce svědomí. ~ Vřele doporučuji, Dandelion je navzdory výše napsanému příjemným, romantickým filmem udržujícím si punc nezávislosti, s povedenými písničkami a skvělými herci (jen mně úplně nesedla teatrálnost projevu Masonova otce v první polovině). Film, z něhož jsem cítil lásku a pokoru. ~ ~ Někdy něco ztratíš a potom to dostaneš zpátky. (23.12.2011)

Dokážu plnohodnotne fungovať deti rodičov, ktorí už to sami vzdali, alebo minimálne prestali zvládať? A dokážu si medzi sebou dokonca vybudovať seriózny vzťah? V tomto filme to rozhodne jednoduché nebude. Príbeh vám med okolo huby mazať nezačne, to už skôr krv. Veď aj na tú sa dokáže nalepiť páperie z púpav mladosti, ktoré rozfúkal čas. (27.09.2015)

Málo známý film, ale stojí za to ho vidět. Čekal jsem další nezávislárnu, která mě ničím nezvedne ze židle a nikterak nezapojí do hry mé citové vnímání. A v domnění, že Pampelišku načnu a dorazím na dvakrát, jak už to tak bývá u těchto filmů, jsem se do ní pustil. Jenže já byl v půlce už tak zabraný do příběhu, že by byla strašná škoda rozkouskovat ani ne tak děj, ale mé psychické rozpoložení. Každý snímek, který ode mne chce vyšší hodnocení než průměr, musí mít něco navíc. Pampeliška má díky své délce docela přímočarý vývoj, při nepřečtení obsahu i dramatické zvraty, ale hlavně vyvolá emoce a to je to nejdůležitější. (04.09.2012)

Na tomto filmu je zajímavé to, že se tváří hodně upřímně. Také ale podloudnými melodiemi v pozadí utváří určitou dost depresivní náladu, která čerpá sílu snad z každé postavy, ale i z každé scény ve scénáři. Rozhodně si myslím, že to je jeden z nejnáročnějších filmů v rámci amerických dramat, které jsem viděl. Život a svět kolem něj občas umí být krutý. (01.12.2015)

Smutný a emotivní příběh. Tak co je špatně? Tempo. Přes hloubku děje mě to absolutně nevtáhlo a neskutečně mě to nudilo. Přitom to není žádný hloupý patos, jen je to (dle mého) uchopeno špatně. Hlavní zápletka tam v podstatě není a jako celek to do sebe příliš nezapadá. Po půl hodině, kdy se konečně něco začalo dít jsem se těšila, že odteď to bude jenom lepší, ale zvrat skončil v momentě, kdy začal a pak se jelo dál... Přesto ta posmutnělá atmosféra (odrazující se hlavně v očích maminky) a beznaděj, která z toho čiší je mi moc sympatická. Mrzí mě nevyužitý potenciál. Ale třeba se na to někdy podívám znovu a uvidím to jinak.. (17.02.2013)