Někdo na druhé straně

U těchto filmů jsou 3 možnosti A) buď je to taková ptákovina , že to nestojí za  zmínku a nikdy to nemělo vzniknout jelikož nám to nic nedá B) je to průměr C) je to parádní horor co přináší něco nového do žánru   Tohle je ze skupiny A) rodina s děckem kupuje barák kde dříve zmizelo jiné děcko (což jim nikdo neřekne nečekaně) mezitím to jejich děcko mluví s imaginárním kamarádem co ho chce odnést nevím kam. Problém je ve filmu 40 minut se zde nic neděje jen uvidíme zhruba 1 minutu záběr toho ducha čekáte , že se to pak zlepší tak máte smůlu takovým tempem to jde až do konce. Démon nebo co to je byl povedený k čemu to je, když je tam tak 10 minut a konec je úplná sračka , kterou snad musel točit Disney posuďte sami démon ho unese a uspí přijde tam jeho matka začne mu říkat , že jejího syna nedostane démon si řekne aha tak já ho teda nechám žít promiň za všechny příkoří a zmizí. P.s. tohle , že je podle skutečné události jasně to více uvěřím tomu, že až půjdu ven uvidím živého medvídka Pú. 20 procent (04.07.2021)

Jedna z nejšablonovitějších duchařin, jaká se dá vůbec sesmolit, ale i když je to přehlídka xkrát recyklovaného, dá se na to celkem v pohodě dívat. Dítěti i jeho budoucí adoptivní mámě se dá v klidu fandit, jelikož se nejedná o ukňouraného haranta a ječící slepici, atmosféra sem tam dobrá a bubák není vůbec špatný, ačkoliv ho mohlo být trochu víc. Výrazněji mi občas lezl na nervy jen tmavý vizuál a nijak zvlášť se nepovedlo ani finále. Celkově neurážející jednohubka. 60% (01.07.2021)

Strašení v ikeáckém katalogu a tím nemyslím narážku na zemi vzniku, nýbrž na hloubku postav a stavbu scény. Samotné strašení není trapné, ale všechno jste již viděli a jedinou motivaci, kterou vidím za tím, že se Danielsson s Mellanderem do takto ošoupaného tématu pustili, je, aby ukázali, že na to technicky mají a šáhnul po nich Netflix nebo někdo podobný a oni se mohli podívat do světa. Pokud ovšem hodně hladovíte po post-Insidious hororech a užíváte si náhlé uječené lekačky, tak byste měli vyhledat odbornou pomoc. (02.02.2022)

Zcela standardní a nevybočující duchařina o tom, jak se rodina dostane do problémů poté, co se děcko (typicky nějak retardované nebo traumatizované) spřátelí s imaginární postavičkou, která není tak docela imaginární. Podobných filmů jsme tu v desetiletce po Wanově Insidious měli snad desítky, takže už je to opravdu trochu nuda. Nicméně objektivně viděno je tenhle švédský pokus solidně natočený, i zahraný a příšerka v závěru vypadá fajnově. Víc se k tomu asi říct nedá, tenhle film zkrátka znáte, aniž byste ho museli vidět. (16.03.2021)

Po technické stránce jeden z nejméně povedených filmů vůbec. U hororu je obzvláště důležitá zvuková výstavba, tak aby působila ve správných momentech dostatečně mrazivě a hrůzostrašně. Režisérská dvojice Danielsson - Mellander si zjevně řekla, že tím nejlepším momentem pro ten nejděsivější zvuk je zobrazení data na plátně. Ano, čtete správně, data, jako dne, měsíce a roku, nejspíše tím chtěli poukázat na fakt, že se tento příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, stal relativně nedávno, v roce 2014, jinak si to vysvětlit neumím. Nedaří se ani správně trefovat stroboskopické prvky do záběrů, a střídání silně přesvětlených scén s těmi temnějšími, v nichž je patrný sluneční svit v pozadí, v hororovém snímku též příliš nefunguje. Překvapivě se mezi 45. - 75. minutou filmu daří výše zmíněné technické přešlapy eliminovat a Někdo na druhé straně si mě získá dvěmi povedenými lekačkami, tedy do momentu než přijde na řadu jeden z nejklišoidnějších závěrů ever, to ani jinak napsat nejde. Pocitově v negativním smyslu obdobné jako netflixovský Co jsme viděli, co jsme slyšeli. Nejhorší švédský film, který jsem měl kdy možnost vidět. Jedna hvězda. 👎 (10.11.2021) (11.11.2021)