Podezřelá

S ázijskými filmami je to u mňa ako na hojdačke. Niekedy sa trafia do môjho vkusu, inokedy je to strela totálne mimo môjho záujmového spektra. A ten druhý príklad je presne tento film. Akokoľvek veľmi chcem prihliadnuť na Pak-ove dovednosti a schopnosti zručného režiséra, ktorý nám v minulosti priniesol kinematografické skvosty, tak nemôžem, pretože pri filme s takýto očakávaniami sa nemôžem neustále pozerať na hodinky, že kedy to už skončí. Celý čas som čakal na nejakú scénu, ktorá by začala udávať tempo filmu, pretože atmosféra je totálne sterilná, puto a chémia medzi postavami priam patologická. Príbeh mi miestami absolútne nedáva zmysel, a to som sa naozaj snažil byť voči námetu benevolentný. Dve hviezdičky dávam za výber lokácií a veľmi zaujímavý typ retrospektívy, ktorému pomohol vizuál a zručná kamera. 40%. (18.05.2023)

Esteticky samolibě natočená divnost, která nezná slovo klišé. Mix všude všeho s překrásným finále zaměřujícím se na jednu opodstatněnou větu. U Paka je známo, že jeho snímky jsou přijaty ztěžka, leč jsou cíleně zaměřené na specificky náročnější publikum. V průběhu první projekce jsem byl velice ztížen pocitem bezmoci, protože moje dutka vůbec nechápala, co se vlastně scénárista divákovi snaží říct. Proto jsem si i přes svůj ne-chtíč snímek zopakoval, abych se mohl detailně zaměřit na každý dialog. Přičemž jsem si dopředu v hlavě přehrával již viděné scény z první projekce. A musím uznat, že tohle je téměř masterpiecová záležitost, které chybí akorát lepší herecké obsazení a na dané téma kratší stopáž. Občasně zesílený soundtrack vyloženě křičí věty "Teď dávej pozor. Tohle je sakra důležitý, aby ses neztratil". Jednoduše řečeno se jedná o další kontroverznost z Pakovi dílny hlavolamů. Násilí zde nečekejte. Čisté čtyři hvězdy. (13.09.2022)

Nespavost dokáže své... A co teprve setkání s někým, kdo tento problém dokáže vyřešit, navíc má i jiná pozitiva, minimálně zdánlivá. Pocit, že právě ona je tou pravou, potom může přijít velmi rychle, jenže... Chan-wook Park rozehrává příběh, jehož středem je detektiv a jeho Femme fatale. Příběh, v němž se prolíná thriller s "romantikou", aby byl nejednou trefně odlehčen povedeným vtipem. Což sice není u Parka nic nového, ale v tomto příběhu humor překvapí. Díky prolínání žánrů a opravdu nelehkému pochopení postav (to v tom nejlepším smyslu slova), má film příjemně tajemnou atmosféru. K ní samozřejmě řekne své i opět výborná kamera, i když se oproti minulým filmům může zdát nenápadná (na čemž má zřejmě podíl nový kameraman), například v interiérech si opět bere hlavní slovo. Ale nejen v nich, výborné je i pronásledování na střechách, výstup na skálu, nebo závěr, který tak jak je je velmi fajn. Přesto měl přijít dřív, protože to co je po odhalení, je už jen takový bonus, který příběhu příliš nepřidá, spíš mu dalším zamotáním děje ubere na zajímavosti. 75% (19.08.2022)

RECENZE: Komorní, avšak nesmírně fascinující. Korejská kinematografie se stále drží na výsluní potravního řetězce současné filmové a televizní popkultury (Parazit, Squid Game). Park Chan-wook patří do vzácné skupiny současných režisérů, jejichž jméno rezonuje napříč filmovými fanoušky po celém světě. Snímek Podezřelá (natočen po celosvětově úspěšné Komorné) nenápadně hlásí odklon od režisérova snad až příliš expresivního stylu, příznačného pro jeho předchozí tvorbu, na níž si ostatně vybudoval své umělecké postavení, a značí naopak příklon k mnohem tradičnějšímu modelu narace i práci s žánrovými postupy. Podezřelá působí navenek jako klasický detektivní příběh s jasným hrdinou i jasnou 'podezřelou,' s nutně napasovanou romantickou podzápletkou, a cinefilové v ní navíc najdou drobné odkazy ke klasikám žánru od Hitchcockova Vertiga až po Základní instinkt. To vše s jediným rozdílem, že celek je zaobalen do moderního kabátku plného náruživých hraček; detektivové už nepoužívají tužku a bloček, ale nejnovější Iphone, a namísto hamburgeru si v krátké pauze mezi výslechy mohou dopřát i luxusní set plný suši. Režisér zbytečně netlačí na pilu, postupně graduje jednotlivé střípky promyšlené skládanky, aniž by cíleně vybočoval z přesně vypočítaného rytmu a stylu. Pravda, v druhé polovině už tempo vyprávění začíná škobrtat, avšak katarzní závěr v doprovodu Mahlerovy páté symfonie opět stvrdí, že dvě uplynulé hodiny strávené v kině nebyly jen vyhozeným časem. 75%. (25.09.2022)

Chan-wook Park si u mě drží pozici nejlepšího jihokorejského režiséra už řadu let, ačkoliv nemůžu tvrdit, že znám mnoho dalších. Nicméně, jeho filmy jsou vždy zvláštně podmanivé, vrstvením a prohlubováním dané zápletky. Poslední roky se jeho tvorbě už sice nedaří dosáhnout výšin Old Boye, nicméně jde pořád o vypulírované a poutavé záležitosti (Komorná), které si rád pustím a skrze ně připomenu jeho autorské unikum. Po cca půl dekádě se tak Park vrací s příběhem o detektivovi a vdově, uprostřed vyšetřování vraždy se hlavní hrdina ocitne v milostném vzplanutí s hlavní podezřelou... jak je zvykem, jihokorejský žánrový blend vás nenechá sedět a nudit se a tak se noříte do vyšetřování, stejně jako do vzájemné posedlosti. Moc celovečerních snímků už si poslední dobou nepouštím a tak už to obvykle nechávám jen na jisté karty, TV přebírá štafetu, jak prorokoval Cronenberg, myslím, delší investice do postav, která je dost obtížná u filmů s maximálně třetinovým rozpětím. Filmy začínají být víc na efekt, ploché, jednovrstvé... i přesto se pořád nacházejí filmaři hodní investice. 'Decision To Leave' je vizuálně, jak jinak, ladné, scény tak nějak jedou jedna za druhou, ale nedočkáte se něčeho, co by nějak extrémně utkvělo v paměti (tady právě možná ona stopáž, kdyby tohle bylo možno roztáhnout a hlouběji poznat postavy, ale právě zde Park kouzlí se svými detaily, které skoro vybízejí k opakovaným projekcím). I přesto, motivace ženy, která spáchá vraždy neideálních partnerů. jen proto, aby si ji ten "ideální vůbec všiml", je romantický motiv, spadající, a jako vystřižený, zpět skoro až jak z Parkovy klasické vengeance trilogie (2002-2005), stejně jako to drásající rozhodnutí mezi morálkou (vyšetřování) a láskou (vztah s hlavní podezřelou), které se mísí do jeho klasicky emocionálně rozštěpeného závěru, který vás nechává tápat, na rozcestí, ale ne mezi volbou, nebo tím, jak příběh končí, protože to je vždy dáno, ale spíš, mezi realitou toho, co se stane po posledním záběru (skoro jako převrácená parafráze na "a žili šťastně až do smrti"). Užití Mahlerovy páté symfonie, i mé oblíbené skladby, je pak cherry on top. (24.08.2022)