Saturnin

Hodne dobrej film a to hlavne zasluhou hercu. K filmu mam jen jedinou vytku, ze misty pusobi tak jakoby umele a televizne. Jinak vtipu tu je dost, ne naky vylozene kulervouci, ale vetsinu casu je film vtipnej, navic sem tam padne naka slusna hlaska. No a pak herci. Havelka je sice takovej chudacek, ale spatnej neni. Hodne libovej je Petr Vacek. Pak Jana Synková byla tak neskutecne vostra, snad jeste vostrejsi nez v Byl jednou jeden polda. No a pak tu je Oldrich Vizner, kterej podava snad zivotni vykon, ten byl fakt perfektni. Tech 100 minut jsem se dobre bavil a film rychle utek. (05.01.2008)

Nevím, jak je filmový (či ten televizní) Saturnin věrný či nevěrný knižní předloze, ale jako divák se u něj už od dětství koušu nudou. Dnes, ve sváteční den, jsem mu dal asi třetí šanci a opět jsem byl zklamán plytkostí děje i filmařským zpracováním (ty šedo-bílé, takřka snové filtry, jsou utrpení). Hlavní postava je mi navíc nesympatická, čímž však nijak nesnižuji herecké umění pana Víznera, který mě v jiných filmech baví. Vyzdvihl bych Ondřeje Havelku a mistra Lipského, jinak bohužel není moc co chválit. Jeden z nejnudnějších českých snímků napříč časem, se kterým jsem se dnes asi sešel naposledy. (28.09.2021)

Saturnin je přesně ten film, který stojí na výborných hereckých výkonech a nádherné dobové atmosféře vyvolané tehdejší hudbou. No ale ty auta! No nádhera. :-))) Na 5 hvězdiček tenhle film rozhodně neaspiruje, každopádně 4 hvězdičky jsou dle mého názoru zasloužené. Lucka Bártová mě tam okouzlila. :-))) (02.06.2010)

Naprosto příšerné po všech stránkách. Dal jsem tomu po letech šanci, ale opět žádná změna k lepšímu. Film o ničem zůstane filmem o ničem, a nechce se mně věřit, že opěvovaná literární předloha se dočkala tak odpadového zpracování na úrovni dopolední televizní inscenace. Na velké plátno maximálně nevhodné, v televizi se na to stejně nikdo nedívá. Kurva, dávejte v televizi už normální filmy. Kdo se má na to dívat! A platit koncesionářský poplatky za takový vyblitý hnusy nějakých pomatených a rádoby intelektuálních tvůrců. 0% (01.01.2012)

"Snad nebylo moudré, že jsem si já, svobodný a poměrně mladý člověk, vzal sluhu. Zdá se to dokonce výstřední a příliš románové. Jisto je, že by se v Čechách našlo velmi málo mladých mužů, kteří by měli svého sluhu, a mé klidné a konzervativní povaze je vzpomínka na to, že jsem udělal něco tak neobvyklého, nepříjemná." Bylo jen otázkou času, kdy se to uskuteční. Hašek, Hrabal i Poláček nalezli u filmařů zálibu dávno předtím a dalšími kvalitními humoristickými autory naše literatura zrovna neoplývá. Je však zarážející, že po stejnojmenné knize Zdeňka Jirotky nesáhli filmaři již dříve. Ačkoli se dá filmové verzi vytknout její poněkud televizní vzezření, celkový dojem svědčí o mimořádné snaze zachytit dobu třicátých let v jejích jemných a charakteristických odstínech. Divák v podobných filmech potřebuje zakotvit v atmosféře zobrazované doby a tu v Saturninovi rozhodně nachází. Vynikající jazzová stylizace, perfektní kostýmy, líčení, účesy, automobily, zařízení, zkrátka vše, co se filmem mihne, je vrcholně "dobové". Herecké obsazení pak tuto dokonalost jen dozdobuje. Nelze než radostně konstatovat, že Oldřich Vízner v titulní roli je dokonalým ztělesněním zdvořilé distinguovanosti, ďábelské rafinovanosti, vysoké inteligence a svérázného smyslu pro humor. Lze-li vůbec kde beztrestně použít zprofanované klišé herecký koncert, pak rozhodně na tomto místě. Ondřej Havelka ve všech směrech naplňuje představu plachého a nejistého mladého gentlemana a jak sám později přiznal, hrál v podstatě sám sebe. Svou bezesporu životní roli zde odehrála Jana Synková, z jejíž tety Kateřiny přímo sálá negativní energie a neutuchající urputnost, jakými jsou obdarováni pouze obtížný hmyz a zahradní plevel. Svou příležitost beze zbytku využili i ostatní: Lipský, Lasica, půvabná Zedníčková, skvostná Molavcová, jedinečný Vacek. V zásadě pak existovali pouze dvě varianty filmového převedení Jirotkova díla. První možnost byla věrná až otrocká, ta druhá pak volná se stejnými motivy. Domnívám se, že v konečném resumé prospěla filmu i předloze druhá varianta. Filmový SATURNIN je ryze specifickým dílem, z něhož nevyprchávající poetika a pomyslný elixír mládí vytvářejí příjemnou iluzi a malují idylické časy první republiky v jejích líbezných tónech. A o to autorovi v době vzniku díla, v časech druhé světové války, nepochybně šlo. (17.07.2009)