Pevnost

PRvná dva obrazy mě skutečně nadchly, ostatně veškerá kamera Jiřího Macáka. Navozené kontrasty a dynamiku se sice nedařilo udržet až do konce (zvláště od poloviny ke konci), přesto však považuji tento experimentální film Drahomíry Vihanové - mezi těmi všemi pelíšky a pupendy - za dobrý a úspěšný. Jen drobná "filipika proti" častému porovnání s dílem Kafkovým, které není vůbec na místě: Chybí tu polarita mužského a ženského principu, rozpracování syndromu nemoci (viz Proces), když smrt, tak jedině poprava atd. Kafkovská sekundární literatura je neobyčejně rozsáhá a některé poznatky z ní plodné. (22.05.2023)

Na začátku musím napsat, že rozhodně nejsem veliký milovník Nové vlny ze 60tých let. Z té doby mám raději filmy starších režisérů (Kachyňa, Vláčil, Vávra), než tehdy obdivovaných (Němec, Schorm, Juráček, Chytilová). Výjimku tvoří Forman s Menzelem. Prakticky z výše jmenovaných je Vihanová jedním z nejméně zajímavých filmařů-prakticky je zcela bezvýznamná na poli filmové režie. Proto mě mile překvapila touto Pevností. Zatímco většina vyjmenovaných režisérů na začátku 90tých let tápala a nevěděla co si počít s absolutní uměleckou svobodou omezenou o finanční krití státu (Chytilová skusila kombinaci umění/komerce s Dědictvím a uspěla tak na půl// Němec a jeho oba filmy z 90tých let jsou směšným pokusem o navázání svých dávných úspěchů// Forman zůstal radějí v USA atd). Vihanová se nebála a natočila pozoruhodné podobenství (slovo které vůbec nemám rád) s všemi klady i zápory filmařiny 60tých let. Solidní čb kamera a hudební doprovod dává filmu přesnou atmosféru tajemna i napětí. Režie je výborná. Příběh, jak u většiny podobenství, je nulový, nezáživný, nepromyšlený a vše se děje jakoby z hůry (respektivně z scénaristovi vůle, bez psychologického-dramaturgického-logického opodstatnění). A opravdovým klenotem jsou výkony herců. Ty jsou opravdu na vysoké urovni. Film Pevnost je filmem těžkým, pro opravdu malou sortu diváků (ktará jej sabotuje svým nezájmem). Filmem který v tvorbě u nás za posledních 40let působí jak zjevením. A nebude přeháněním, když budu tvrdit, že patří k tomu nejpodařenějšímu co u nás vzniklo za posledních 20let. (11.12.2009)

Naprosto hustá záležitost o níž jsem dlouho neměl potuchy. Tento černobílý snímek o měřiči vody (Cserhalmi), který se seznámí s velitelem vojenské pevnosti (Donutil) měl skvělý spád a bez ohledu na dosti čitelnou kritiku z obsahu v oficiálním textu distributora mne velmi zaujal. Zajímavější to bylo o poznání, že vojáci v pevnosti střeží cosi o čemž nikdo nesmí nic vědět. Kolem ústřední dvojice se navíc točí celá řada zajímavých figur (např. Schmid) . Skvělá deptající totalitní záležitost (díá - li se to tak nazvat). Rozhodně doporučuji vidět. 4 umělé květiny. * * * * (18.12.2013)

Už ne tak vyloženě laciné jako Zabitá neděle, a je tu alespoň v útržcích pokus vyprávět nějaký příběh, a nejen tezovitě kritizovat režim a jeho dopady, ale pořád je to laciné ne-tolik-vyloženě: všechny ty nedořečenosti a tajnosti a mezery a prázdna a volné konce a střihy a šerosvětla a polotmy a šumy nedávají dohromady žádnou precizně strukturovanou síť konkrétních náznaků vedoucích k určitému pochopení celku mozaiky, nemají žádný neodbytný smysl, je to prostě ten nejobyčejnější trik na světě, stále jen naznačovat a pronášet mlhavé citáty a povzdechy a dělat se zajímavější, i když žádná skutečná tajemství a osudy se za významným mlčením a ustřiháváním neskrývají a žádné celistvé mozaiky se nemáme dopátrat. Je to trochu prachsprosté a levné, bezpracné, zvlášť když uvážím, jak málo se Vihanová od Zabité neděle za těch pětadvacet let posunula a že měla dojem, že takhle plytký film s tak slabým a neoriginálním sdělením a oprýskanými nástroji má smysl udělat. Pokud jde o techniku, Vihanová prostě není ani Chytilová ani Menzel ani Jakubisko, ale tetelí se neurčitě a neoriginálně a trochu hystericky mezi všemi vlivy a oproti nim navíc ještě v konci šedesátých let zůstává uvíznutá. Film měl pár hezkých momentů i dobrý základní kafkovský názvuk (Zámek a zeměměřič jako Pevnost a vodoměřič), ale zůstal skicovitý a nevytěžený, snažící se dělat z tajemna přednost, byť se za ní skrývá jen neschopnost vyprávět lépe a silněji. Na rozdíl od Vihanové Pevnosti ale Kafka svůj Zámek plánoval dodělat. (15.12.2017)

Tenhle film je unikátní tím, že je to snad nejzapomenutější film, o kterém mistr Donutil nejčastěji mluví dodnes. Jednak tím, že tam točil s Cserhalmim známý ze Želar (2003), protože vždycky dává historky o tom jaké je to točit s maďarsky mluvícím kolegou, s kterým se nemůže domluvit. A podruhé jednou za čas zmíní, že tenhle film si cení a kritizuje, že na něj lidi nechodili, zatímco des chodí na kdejakou .... . Černobílý film od dokumentaristky Vihanové je jakési umělecké podobenství, které člověku evokuje novou vlnu, ale ikdyž oceňuji odvahu tvůrců s tímto žánrem, ve výsledku to opravdu není nic pro davy a ani nějak moc pro mně. (09.12.2023)