Režie:
Hajao MijazakiScénář:
Hajao MijazakiKamera:
Acuši OkuiHudba:
Džó HisaišiHrají:
Sóma Santoki, Takuja Kimura, Džun Fubuki, Džun Kunimura, Kaoru Kobajaši, Karen Takizawa, Keiko Takešita, Kó Šibasaki, Masaki Suda, Sawako Agawa, Šinobu Ótake (více)Obsahy(2)
Dospívající chlapec Mahito se s tatínkem přestěhuje na venkovské sídlo daleko od hektického Tokia. V novém domově se seznámí se svéráznou mluvící volavkou, která ho láká k prozkoumání záhadné opuštěné věže. V ní Mahito objeví magický svět, jemuž vládne tajemný stařec. Na cestě za poznáním se potká se statečnou dívkou Himi, armádou papoušků i roztomilými stvořeními Warawara. Mistr animace Hajao Mijazaki (Můj soused Totoro, Cesta do fantazie a Princezna Mononoke) se ve svém posledním filmu opět vydává za hranice fantazie a snů. (Aerofilms)
(více)Videa (6)
Recenze (90)
Povedený a hlavně zajímavý film od japonského mistra animovaných filmů. Režisér Hayao Miyazaki znovu ukazuje, že jeho fantazie nezná hranice a přináším další příběh japonského magického realismu. Osobně mě trochu mrzí, že to není více komornější, jako byla třeba Princezna Mononoke. Chlapec a volavka mi nejvíce připomněl Cestu do fantazie, jen s tím rozdílem, že Cesta do fantazie měla nějaké vnitřní pravidla. Tady jsem žádné vnitřní pravidla nevnímal. Miyazaki si prostě vypráví to, co chce, a buď na to přistoupíte, a budete se bavit, nebo to neuděláte, a budete zklamaný. Miyazaki nám nic neusnadňuje, a je dost možné, že spoustu věcí vám uteče - osobně si myslím, že mi toho uteklo hodně, ale hlavní myšlenku jsem pochopil. Film vypadá krásně, má působivou animaci, nádherné barvy, hudbu a stovky nápadů. Chlapec a volavka je působivý a zajímavý animovaný film, který se vyplatí vidět. ()
Myslím, že jde o důstojné završení Mijazakiho díla. Jde po motivech, které mu připadnou důležité, místy i bez ohledu na logiku nebo završení příběhu. Hodně se mi taky líbila střídmější Hisaišiho hudba. Shodou náhod se mi povedlo jít za sebou do kina na pohádku českou - japonskou - americkou (to omylem) - a anglickou. Hodně zajímavé srovnání. Samozřejmě nepřekvapí, že japonská dá divákovi nejvíc - když dokáže opravdu poslouchat a dívat se. ()
Měj se, Mijazaki! Budeš chybět. ___ Odcházení jde jen stěží zvládnout se ctí. Člověk s časem příliš často hořkne a stále více brblá. Zapouzdří se a okolní svět se proto stává cizím. Říkáme si, že nám se to určitě nestane, ale komu to vyjde..? Myslím, že Chlapec a volavka je především právě o snaze smířit se sám se sebou a s neodvratným během času. Jde o Mijazakiho osobní ohlédnutí – nikoliv však sebestředné (!) – za hořkou i sladkou nevyhnutelností generační obměny, s láskou i kritikou k tomu starému, s úctou k tomu, co přichází. Ať už jde o Mijazakiho osobní život nebo o běh dějin v širším slova smyslu. ___ Stáří má tendenci budovat pomníky. Chce předávat dalším generacím své životní obdivuhodné dílo. Chce mladším určit cestu, učinit z nich pokračovatele svého odcházejícího světa. Ten si ale nastávající generace zkrátka dobrovolně nevybraly, drtíme je tlakem očekávání. A když své tvorbě někdo zasvětí svůj celý život, je na sklonku náročné přijmout, že nová generace o takové dědictví ne vždy stojí a ne vždy v jeho odkazu bude konat. Že bytostně potřebují zkusit najít svou vlastní cestu. A že oni sami se potřebují vyrovnat s odcházením svých blízkých, rodičů a prarodičů, které může působit jako zrada, jako nespravedlnost. ___ Od vydání Můj soused Totoro uplynulo k uvedení Chlapce a volavky 35 let. A přesto, opojná lehkost, hravost a nezkaženost Totora lze v krátkých okamžicích koutkem oka zahlédnout i v posledním snímku mého nejmilejšího režiséra. A to přestože je Chlapec a volavka pomalé meditační dílo prostoupené náročně dešifrovatelnými podobenstvími. Je možná příliš dlouhé, možná otevírající příliš mnoho nedovysvětlených témat. Přestože je tíživé a nenabízí pro spoustu obrazů vysvětlení, přestože v něm převažuje smutek a sporadický smích nabízí jen chvilkovou úlevu, tak i zde odkaz Totora v Mijazakiho nátuře zůstal přítomný, byť prim tentokrát hraje spíše potřebnost smíření. Vážím si toho, že se Mijazaki nezpronevěřil sám sobě a jeho dílo i po tolika letech promlouvá skrze postavy, které nejsou ani zlé ani dobré, že promlouvá skrze děje, které připouští lehkovážnou radost a naději ve světě kam patří i smrt a bolest. Že vždy a všem náleží možnost odpuštění. Že respekt k různosti a snaha nelámat nad ostatními hůl zůstává nezpochybnitelnou premisou po celou jeho tvorbu. ___ Mimochodem, tuším, že pustit si Chlapce a volavku na LSD, by mohl být dost zásadní zážitek. A ta animace je opravdu úchvatná. ()
Nádhera! Mijazakiho vlídně poetická mysl vykouzlila fantasy pohádkovou báji z druhoválečného Japonska, tak trochu ve stylu Faunova labyrintu, kterou snad nelze sledovat jinak než s permanentním úsměvem a občasnou slzou v oku. Animace bere dech a srovnání s upoutávkami Pixaru, Disney a Sony, které filmu předcházely, je opravdu žalostné. Ne že bych neměl rád počítačové animáky, ale Chlapec a volavka prostě bere dech, což se mi při jejich sledování (jen tak) nestane. ()
Chlapec a volavka coby Miyazakiho (tentokrát už určitě?) poslední celovečerní animovaný film v sobě snoubí výtvarnou stylizaci z jeho předchozích snímků a dokazuje, že Mistrova imaginace a zručnost ještě nejsou za zenitem. Úvod filmu je sice pozvolnější, nicméně od první konfrontace s volavkou a zejména po vstupu do věže jde o vizuálně podmanivou a dějově vytříbenou podívanou, která - byť zobrazuje vážná témata - umí být humorně odlehčená - ať už šlo o cigaretchtivou služku, armádou "totorovitých" papoušků či samotnou "volavku". Oceňuji, že téma jisté fatálnosti ve spojení s jinými realitami bylo zpracováno decentním a nijak plačtivým způsobem. V neposlední řadě též chválím Hisaishiho střídmý, ale velmi líbivý hudební doprovod. Kvalitní tečka za padesátiletou kariérou! ()
Galerie (33)
Photo © TOHO Company / Studio Ghibli
Zajímavosti (6)
- Film vstoupil do kin bez jakékoli propagace v podobě trailerů, propagačních materiálů nebo fotografií. V rozhovoru pro japonský časopis Bungei Šundžu to před uvedením filmu uvedl producent snímku Tošio Suzuki. „Nebudou žádné trailery, televizní reklamy ani inzeráty v novinách. Myslím, že ve skrytu si to lidé takhle přejí.“ (raikonen16)
Reklama