Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Zajímavosti (25)
- Tradovaná legenda o tom, že režisér byl donucen využít nákladné kostýmy a dekorace z jeho předchozího filmu Marketa Lazarová (1967), není pravdivá. Františku Vláčilovi nikdo nic takového nepřikazoval a s nápadem využít je znovu přišel sám. (Gray)
- Jan Kačer (Armin) se při natáčení zranil. Konkrétně šlo o nepříjemné zanícení palce u nohy následkem zaraženého trnu. Lékař, který u filmu působil, trval na tom, aby byl Kačer převezen do nemocnice, neboť ošetření na místě by bylo velmi bolestivé, nicméně František Vláčil bez rozmýšlení odvětil: „Žádná nemocnice, je to rytíř, fikněte mu to tady.“ Kačer ve vzpomínkách dodává, že šílenou bolest před Vláčilem na place snesl, nicméně při pozdějších převazech po natáčení si již dovolil od bolesti ulevovat mírným křikem. (mchnk)
- Vladimír Körner se inspiroval k sepsání scénáře pobyty na území bývalého Východního Pruska v letech 1965-1967, kdy sbíral materiály pro román „Písečná kosa“. V jednom okamžiku měl pocit, že se mu zjevila postava osamoceného křižáckého jezdce sjíždějícího po písečné duně. (alonsanfan)
- Natáčelo se v polském Fromborku, Gniewu, Jestřabí hoře či Malborku. V Čechách pak v lokalitách v okolí Prachatic, konkrétně v Kandlově mlýnu, Chlumu u Volar a Kuklova u Brlohu. (alonsanfan)
- Na scénu v ledové vodě se Petr Čepek (Ondřej) musel opít - měla asi 8 °C. (hippyman)
- Ve skupině tří hudebníků je k zahlédnutí i Jiří Stivín. (DaViD´82)
- Miroslav Macháček se ve filmu objeví v malé roli zakukleného kočovného mnicha. Avšak není uveden ani v titulcích. (DaViD´82)
- Takřka veškeré důležitější role ve filmu byly obsazeny členy divadelního souboru Činoherního klubu. (DaViD´82)
- Všechny rekvizity ve filmu jsou dochované originály či alespoň historicky věrné kopie. To platí od včelínů, přes zbraně až po veškeré nářadí v kovárně. (DaViD´82)
- Tvrz Vlkov vznikla z nedostavěného kláštera Kuklov na Prachaticku. Klášter byl filmaři dostaven pomocí sádry a novoduru. Pouze klenba a střecha byly dělány původními postupy. Vše se poté obtáhlo igelitem. Stalo se tak na přání kameramana, aby se dosáhlo efektu zvláštně rozptýleného denního světla. (DaViD´82)
- Jak film časem dozrával a docházel uznání, byly na něj nabalovány zkazky o tom, že jde o alegorii na okupaci Československa. To je samozřejmě nesmysl, jelikož film byl dotočen o rok dříve. Hlavním argumentem pro tyto teorie byly tvrze siluetou podobné věžím Kremlu a fanaticky se k nim modlící postava rytíře Armina (Jan Kačer). (DaViD´82)
- V době příprav vedli Vladimír Körner s Františkem Vláčilem vleklé a tvrdé spory o celkovou koncepci. Původně měli oba jiný záměr a to i dějový. (DaViD´82)
- Existuje i upravená televizní verze snímku z roku 1977, ve které nejsou uvedena jména autorů, nemá žádné titulky a neobsahuje dokonce ani konec. Ten byl kvůli vyznění vystřihnut pro jistotu celý. (DaViD´82)
- Knižní verze od autora scénáře Vladimíra Körnera vznikla až řadu let po filmu. (DaViD´82)
- Film u diváků i kritiky propadl. František Vláčil byl spolu s Vladimírem Körnerem ostře kritizován i v Literárních novinách. Zdrceného Vláčila mohly těšit jen vřelé ohlasy ze zahraničních festivalů v Argentině a Španělsku. (DaViD´82)
- Scénář i film byly hotovy neobyčejně rychle. V lednu 1967 byl dopsán scénář, v březnu se jely zkontrolovat lokace do Polska, v červnu se začalo točit a v září bylo dotočeno. Paradoxně tak byl pro kina připraven dříve než starší Marketa Lazarová. Premiéra se tedy pozdržela až do května roku 1968, aby film nešel do kin těsně po Marketě Lazarové. (DaViD´82)
- Reakce Františka Vláčila na Petra Čepka prý byla: „Vždyť ten vypadá jak maďarskej Hun, ten přece nemůže hrát českého kluka!“ – existuje i mírnější verze zasazená do první kontrolní projekce s prohlášením „že tam chtěl mít Slovana a ne Avara.“ Obsadil ho tedy do malé role, kterou nakonec hrál Josef Somr (Rotgier). Vláčil se přeobsazení Čepka dlouho bránil a svolil až těsně před začátkem natáčení, když stále neměl vhodného představitele pro Ondřeje. Antonín Máša s Vladimírem Körnerem ho tak přeci jen přesvědčili. Čepek tedy nakonec dostal roli českého naivního kluka Ondřeje z Vlkova, avšak Vláčil s touto volbou nebyl spokojen ještě ani při začátku natáčení. Čepkovi na chuť ale přišel, což dokazuje mimo jiné i jejich další tvůrčí spolupráce. (DaViD´82)
- Zbylé dekorace, rekvizity a kostýmy po Marketě Lazarové byly hlavním impulzem k hledání projektu, který by je ještě využil. Avšak kvůli rozkradení dekorací šumavskými chataři a chalupáři odpadlo využití tvrzí a budov. Zůstalo tak pouze u "recyklace" kostýmů. (DaViD´82)