Prvek zločinu

(Komentář obsahuje spoilery.) Návrat do Evropy. Tentokrát v hypnóze, o několik měsíců zpět, na místo činu sériového vraha, jehož brutální skutky zůstávají dosud neobjasněny. Ono „místo ve střední Evropě“ si žije docela samo mimo čas a prostor, jelikož je detektivův návrat zároveň letmým vstupem do svědomí minulosti Evropy (narážky na holocaust jsou ovšem tak jemné, až si sám nejsem zcela jist, nešlo-li jen o poryvy větru). Malé městečko připomíná svého druhu Benátky, z všudypřítomné vody vyrůstají jednotlivé budovy, stále prší, dohled je pouhých pár (desítek) metrů a hustou mlhou prosvítá několik světel majících hlavně atmosférotvorný účinek. Trier dokazuje, že je jeden z výtvarně nejschopnějších režisérů a podobně jako v Evropě vytváří s kamerou a filtry neskutečně působivé a kompozičně promyšlené záběry. Výrazné je využití žlutého „nemocného“ filtru, který zesiluje pocit rozpadu podobně jako v morem zasažených čtvrtích ve hře Pathologic. Ústředním tématem Element of Crime je otázka možnosti porozumění zločinu a jeho původci. Pokud sledujeme stopy, které tento po sobě zanechává, můžeme se dobrat vnější povahy zločinu, popisu toho, jak se udál, nepochopíme však s jistotou, co a proč k němu vedlo. Naopak takové pochopení by nám mohlo pomoci zabránit jeho opakování v budoucnosti, což by bylo v případě nebezpečného vraha rozhodně vítané. Detektiv se tak podle velmi sporné a neprověřené metody pokouší co nejvíce ztotožnit s osobou vraha, prožít tytéž události, cítit jako on... Proto se vrací na místa, o nichž ví, že v nich tento dříve pobýval, vykonává stejné činnosti, bere stejné léky a navozuje si tak totožné stavy... a doufá, že se dostane na stopu událostem budoucím. A zdá se, že metoda přináší jakési výsledky. Jenže v kterém momentu je z tohoto experimentu ještě možná cesta zpět? Pokud budu mít stejné pocity jako jiná osoba a jednat jako jiná osoba, budu ještě sám sebou? A pokud nebudu, dokáži si to uvědomit? Naprostého a nesporného porozumění motivů jiného je možné pouze, když se jím sám stanu. Až ve chvíli, kdy se detektiv domnívá, že se svého pokusu vzdal, je ztotožnění dokonalé; neuvědomuje si jej. V jednotlivém okamžiku není možnost volby, následující událost je nutným výsledkem událostí předchozích a film směřuje k nevyhnutelnému konci. Element of Crime je velmi těžký a tíživý film, jenž si nezadá s mistrovými pozdějšími díly. Divák je do něj vtažen a po propuštění mu pravděpodobně nebude příliš dobře na těle ni na duchu. (12.04.2008)

Snový výlet do zločincova mozku plného vody, červeného světla a větru. Velice netradiční podívaná, dokonce bych řekla že i o dost šílenější, než zbytek Trierových děl, co jsem zatím měla možnost zhlédnout. S postupem času ale tahle nevlídná a nepřátelská atmosféra začíná dávat větší a větší smysl. Až nakonec vše dospěje k nevyhnutelnému konci, který jen podtrhuje neuvěřitelně tíživou a depresivní atmosféru. Sama ještě teď cítím tu těžkost, která se mi neodbytně usadila v hlavě. (16.08.2014)

Vyborny, rozhodne jeden z nejlepsich kousku Von Triera. Uz kvuli te skvele unikatni anglictine, ktera to hned vystreluje o uroven nad vsechny jeho "danske" filmy. Sice chvili trva, nez pristoupite na Trierovu hru a nechate se pohltit tim divnym cosi, ale neskutecne hutna a alternativni atmosfera nakonec zvitezi a vtahne vas to. Lars by si v teto nalade opet velmi rozumel s Lynchem. Cely Element zamerne pusobi jako prvek, o ktery se opira - hypnoza. Je to velmi podobne dalsimu kousku rezisera - Evropa, jen o uroven lepsi! "I'm gonna fuck you back to the stone age!" 8/10 (08.01.2010)

Neďaleká budúcnosť, kde sa Európa pomaly prepadá pod vodu a kde neexistujú bohatí a vplivný, ale chudobný a úbohy, spiaci na uliciach, na sklách - skrátka kde im prostredie dovolí. Do tohto sveta sa pomocou hypnózí dostáva detektív Fischer, aby prišiel na príčinu bolestí hlavy, ktoré nedokáže vyliečiť a aby retrospektívne prerozprával jeho vyšetrovanie po Lotto vrahovi, ktorý zabíja malé dievčatká a potom ich rozbitou flašou rozpára a vykuchá. Celý film je hnaný do hutnej atmosféry, upršaného prostredia, kde s každého miesta cítiť bezútešnosť a beznádej a ktoré je ponorené do žltej farby, osvetlené modrými neónovými svetlami. Trier prispôsobuje príbeh atmosfére a vizuálu, ktorý v značnej miere prevyšuje príbeh a spôsob akým je prerozprávaný - aj keď ani v rámci narácie príbehu sa nejedná o fušerstvo. Je to jeden s tých filmov, ktoré dokazujú osobitý prístup a štýl tohto dánskeho režiséra a ktorý dokáže byť aj napriek svojej ťažkosti a komplikovanosti veľmi zaujímavým a pocitovo komplexným filmom. Jedná sa rozhodne o veľmi zaujímavú prvotinu, ktorá ma núti tešiť sa na ďalšie dva kúsky s Európskej trilógie. (11.09.2011)

„Kriminalista si nemůže dovolit žádnou slabost. Musí zůstávat nedotčený, nezaujatý, klinický, objektivní...“ I tento silně umělecký film o analyze vnitřního světa jednoho kriminalisty a jednoho zločince, jakoby se pod vedením jeho tvůrce řídil podobným heslem. Výsledkem je film natočený výrazně odtažitě, bez hlubších emocí, založený ve scenáři na rozsáhlém filosofickém / kriminalistickém uvažování a vizuálně na spoustě dlouhých, temných záběrech v stísněných prostorách a psychedelickém žlutočerveno-černém vizuálu. Dost jsem se bál, nakolik mi podobný náročný a umělecky nekonvenční snímek sedne a nakolik ho ztrávím, ale nakonec mě jeho atmosféra brzy (i díky zmíněnému vizuálu) slušně zhypnotizovala, tajuplné filosofování a vyprávění afrického kriminalisty v doprovodu neustálých bouřích mě spolehlivě pohltilo a zdánlivě nekonečný film začal dobře ubíhat. Dost mě popři tom zde bavila i nelineární výstavba děje připomínající mozaikovou skladačku i uvnitř skrytou detektivku zároveň. Lars von Trier nepatří mezi tvůrce, které bych obzvlášť vyhledával či obliboval a ne zcela všechny prvky mi zde byly po chuti, ale v případě tohoto filmu i slavné Evropy mohu v souvislosti s jeho tvorbou mluvit také o pozitivních dojmech. [70%] (29.06.2021)