Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Niktorius
    ****

    Cesta z města dýchá přírodní poetikou zachycené především v nádherné obrazové složce (kam se hrabe Máj - Tomáš Vorel má obdivuhodný cit pro mizanscénu) a příjemně naivní hudbě Michala Vícha (první tóny písně Nejsi sám mě na chvíli vynesly do oblak) natolik zhluboka, že jí trochu odpouštím i ten kostrbatý scénář, na kterém vlastně ani tak nezáleží, protože pilířem zábavy jsou tu zase hlavně dialogy a nezaměnitelný projev herců ze sklepácké školy.(14.5.2008)

  • Had6
    ***

    Tady to je maličko úlet. Prostě mi nějak tento film k partě Hanák, Vorel a spol. nesedí. Nějak jsem se do toho nemohl "vkoukat". Sklepácké počiny mám velice rád, ale tentokrát to u mě nějak nefungovalo. Je to ten typ filmu, na který se podíváte a za týden už ani nevíte, že jste ho viděli. Prostě nezanechá hlubší stopu. A na to já od výše zmíněné bandy nejsem zvyklý.(19.1.2006)

  • Adam Bernau
    ****

    Zdali ještě někdy uvidím Vorlův film kvalitou srovnatelný s Kouřem? Z následujících jeho děl obě viděné (toto a Kamenný most) naznačují, že se autor začal bát svého talentu, jenž, ač stále patrný, je drasticky potlačen. Věčná škoda. Přitom Cestě z města by možná stačilo nepřeslazovat (přeslazuje se ale strašně) a sevřít tvar (ovšem rapidně). Jinak pěkná barevná písnička prokládaná sklepáckou (místy až sebecitační) podvratností (i sebepodvratností – Markéta učí Hanáka kosí nářečí?), kterážto kombinace má nakročeno k čemusi velkolepému, jak naznačuje impozantní homobělouš v hospodě. Zajisté zde nevidíme „obraz venkova“, nýbrž více méně podařenou křupanskou typologii, v níž se mísí realističnost s krutou nadsázkou, sympatie s odporem – křupanovy tlachy (Polívka) je třeba vzít vážně, ale musíte je odpárat od jejich nositele – pak se vám zjeví jejich pravda; to vše zasazeno v kontrastu s tímž světem podle staré bylinkářky a její vnučky. Namnoze se spoléhá na obrazové estetično, přičemž je silně zdůrazňován ten druh estetična, který zosobňuje právě Markéta a její dědictví. Za úžasnou scénu v kostele, která ospravedlňuje vše, co Vorel v tomto filmu předkládá, přidávám hvězdičku. Zde také vrcholí písňová složka, pak už to jde s kopce. Tématicky tento film navazuje na filmy civilizačních krizí muže středního věku z 80. let (tematicky nejblíže mu je Olmerův Co je vám doktore, ale připomínám i dosti odlišný Kleinův Vážení přátelé ano); rozdíl je v tom, že zde je krize uvědoměna teprve v přímé konfrontaci s tím, co má přinést obrodu, resp. se ztraceným rájem; naopak shoda se všemi rozličnými předchůdci je ve výskytu krásné mladice, s níž jsou spojovány hrdinovy naděje (v tom se vymyká jen právě Kleinovo opus) a v tom, že obroda tkví v obratu k jisté protisystémové pravosti či přirozenosti, přičemž u obou jmenovaných filmů jde stejně jako zde o návrat k zanikající životní formě. Podobně jako u obou Olmerových filmů (narozdíl od obou Kachyňových a samozřejmě Kleinova) je obrat přímo těsně spjat s onou mladicí, kterýžto motiv Cesta z města završuje, vždyť Markéta (jako nositelka jisté pravosti a přirozenosti a jako dědička starých forem) tento obrat (vůbec uvědomění jeho potřeby) teprve přináší. (V Markétě se také spojuje andělskost Krajčovičové v Co je vám doktore s magickou suverénností a jistou sebestylizací téže v Jako jed). Podstatným rozdílem oproti všem předchůdcům je také to, že tento film se nepřetržitě takřka celý odehrává v onom nečekaném azylu, což je ovšem kompenzováno vymoženostmi v 80. letech ještě neexistujícími, jako je mobilní telefon, mobilní osobní počítač a nemožnost nebýt on-line. Všimni si, jak Hanák není schopen v objeveném venkovském prostředí ("to je krása!") existovat, aniž by si vše nenahrával na turistickou kamerku. Zajímavé je, že vězeňské pracovní vazby jsou v kapitalistické soukromé firmě pojímány coby samozřejmá morální povinnost docela jako v socialistickém státním podniku. Příklon k čemusi původnímu, moderní civilizací likvidovanému, je však podstatným prvkem a látkou také v Kamenném mostě, přičemž v obou případech ukazuje Vorel to „prapůvodní“ v jisté jeho velkolepé kulturní formě a magické zakotvenosti, nikoli jen jako nějakou nespoutanou přirozenost nebo všední pěknost. Obsazení některých rolí budí rozpaky: Především mít ve filmu Suchařípu a nevyužít ani zlomek jeho osobitého potenciálu je napováženou. To se ovšem dá přejít. Co se však nedá přejít (ani strávit) je beze zbytku využitý "osobitý potenciál" Luby Skořepové, který sráží celý film o úroveň níž. Což naštěstí vyvažuje Markéta - čarokrásná a typově dokonalá (hlavně její dikce je velmi výstižná – nikoli neuvědomělý „archetyp“ jako v obou Olmerových svěrákovkách, nýbrž slečna ten svůj archetyp uvědoměle volící a oblékající). Obzvláště přesvědčivě jsou provedeny postavy marginální, jednak bývalá manželka a mladistvý gambler, jednak bezejmení představitelé lidových vrstev. Značná škoda je do zbytečné roličky odklizeného Vávry. Pokud jde o zvěř, nejdříve kolize srny s autem, pak moucha rozmázlá na monitoru; pes, který na začátku stojí na stole u klávesnice, dopadne jak dopadne, takže nakonec vše řeší kotě – jeho nástupce. Skřítek přítomen i zde. Má ve Vorlových filmech nějaké zvláštní poslání? Snaží se Vorla, pardon Hanáka, vracet na cestu pravou, otevřít oči? Dává znamení? Střeží? Nebo naopak škodí, saje, poutá? Skrývá se, potvora. A Hanák furt hraje v těch reklamách. /// (Dodatek v září 2013: Když jsem loni psal tu větu o finální scéně (bruslení), byl jsem ještě mladej a blbej. Až s odstupem jsem pochopil, že to tak má být a tečka.)(22.3.2012)

  • Radyo
    ****

    Tenhle film mě naprosto uchvátil. Byť už znám tvůrčí schopnosti Tomáše Vorla, stejně jako herecké umění Tomáše Hanáka, Bolka Polívky, Evy Holubové a dalších zde účinkujících, byl jsem velmi, ale opravdu VELMI mile překvapen. Po naprosto šíleném začátku (v něčem mi to připomínalo mou práci) došlo v životě dvou lidí k zásadnímu zvratu - odjeli z velkoměsta strávit víkend na venkov. A po poněkud rozpačitém začátku onoho víkendu tam našli ráj. Tedy obrazně řečeno. Je jasné, že ani život na venkově není dokonalý a obzvláště v dnešní době začíná nebezpečně připomínat městské poměry. Ale v tomto filmu je vykreslen takřka jako pohádková idylka, která (spolu s nezbytným ženským prvkem) dokáže oběma mužským hrdinům zamotat hlavu. Obzvláště v případě otce v podání Tomáše Hanáka je zřejmé, že něco takového snad hledal celý život, respektive čekal na něco takového, protože na hledání mu jaksi nezbýval čas. A nyní je ochoten a schopen kvůli tomu hodit za hlavu i poměrně lukrativní místo, výměnou za práci v lese, bydlení v polorozpadlé dřevěné chalupě s vesnickou dívkou po boku, krmení králíků, sušení bylin a pití čajů, domácích vín a pálenek... Bylo to hrozně milé a na druhé podívání ještě lepší, než napoprvé.(15.12.2002)

  • chelseaman22
    ****

    Působivý náhled do života zapřisáhlého ajťáka, který se při autocampingu rozhodne, že sekne s platem ve výši nižších stovek tisíc korun českých, aby souložil s marnotratnou zrzavou divou trhající byliny za úplňku. A jak je to již zvykem, tak režisér Vorel starší se toho chopil po svém, což je definitivně dobře (už jen ten zákeřný skřet skrývající v kontejneru chyběl). 76%(12.1.2019)

  • - Zatímco Tomáš Hanák předstíral na korbě pick-upu jízdu na koni, jeho žena právě rodila v Hořovicích. [Zdroj: idnes.cz] (hippyman)

  • - V 20. minutě, kdy Honza (Tomáš Hanák) spadne z koně, si lze všimnout, že herci nepřirozeně narostou vousy, stejně jako v 16. minutě, kdy nese syna do sklepa. (vagonx)

  • - Ve scéně 48. minutě, kdy Markéta (Barbora Nimcová-Schlesinger) holčičce tvrdí, že strom, na který se dívka ptá, je buk, jde ve skutečnosti o jilm.