The Guild of Kutna Hora Virgins
The Merry Wives
Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHrají:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Helena Friedlová, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Elena Hálková (více)Obsahy(1)
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)
(více)Recenze (100)
Tento film dělá neodolatelný Štěpánek, kterému zdatně sekuduje plejáda tehdejší české herecké elity. Chybí tu snad jen Oldřich Nový. Ale vážně, Cech panen kutnohorských je snímek, na kterém se zub času přeci jen podepsal. Především poměrně chaotická práce se střihem dělá z filmu trochu nesourodou podívanou, která je postavená především na jednotlivých scénách, poměrně divadelně natočených i vypoitovaných, ale jako celek fuguje až s přivřenýma očima. Poněkud kostrbaté podání však nezadupe kvalitně odvedenou filmařinu při vedení herců, herecké výkony. ()
Tak nejen Paměti humanisty Mikuláše Dačického z Heslova cenné jsou, jak pravila profesorka při hodině literatury zemí českých. Jest to postava zajímavá, ánžto to není žádný nudný patron, anóbrž velký frejíř, který šlechtice jiného v souboji zabil a v šatlavě mnohokráte pobýval! Stačí několik smyšlených historek přidati (obvinění z čarodějnictví, propouštěcí glejt), dobré herce najmouti a hned humorný film tu jest! Pane Bože, neuveď nás v pokušení, ale zbav nás advokátů. ()
Cech panen kutnohorských je kritikou více věcí. Hned zpočátku jsme ujištěni, že je film hlavně kritikou rozpínajících se nacistů, neboť Češi si dovedou poradit bez všech ostatních a sami. To by mohlo platit i dnes a film je tak vlastně velmi nadčasový. A proto sloužil i komunistům, neboť další vlna kritiky se snaží z řad dělníků na hlavy bohatých a mocných. Otakar Vávra jistě natočil výpravnější filmy, ale musíme si uvědomit, že se jedná o třicátá léta a navíc dobu nastupující okupace. I z hlediska ekonomického bylo všechno tak nějak jinak. Přesto si troufám tvrdit, že historických filmů se v té době moc zase tolik nenatočilo a zde se jedná o jednak docela dobrou komedii a navíc se jí zúčastnila celá plejáda tehdejších hereckých es. ()
"A vůbec, kdo je tady pánem domu?" Plesk! "Co blázníš?" "Já myslela, že se chceš prát." Dvojice Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk jsou tím pravým kořením tohoto historického kostýmního filmu, který v závěru dává jasně najevo svoji nespokojenost s Mnichovskou dohodou. Není tedy divu, že po okupaci nacisté film zakázali. ()
"Pařez zůstane pařezem a vůl volem" Dlouho mi Cech panen kutnohorských utíkal a tak jsem rád, že jsem si jej mohl připomenout zrovna při příležitosti narozenin pana Štěpánka. Odraz nelehké doby, kdy se Československo ocitlo v soukolí dějin a jeho nezvratný konec ( dočasný) se nezadržitelně blížil. Boj proti cizákům a zároveň levicové vzpínání proti tvrdému prvorepublikovému kapitalismu v našich zemích. Protože feudál nebo kapitalista, všechno je to jedna sebranka. Odnáším si pak díkybohu nejen tyhle politické kontexty, ale i výborného Štěpánka ve své snad i typické roli uřvance, toho času na správné straně barikády, nádhernou Hanu Vítovou i nahá záda "děvky" Adiny Mandlové. A že jí to v téhle roli lehce poťouchlé ženštiny sakra seklo. Nabízí se pak srovnání s Fričovými Pardubičankami, a to i skrze krásné dámy Šejbalovou a Bušovou v podobných rolích mrch či soudním přím a činu kriminálnímu. A tady pak musím o šňůrku ze živůtku přiznat vítězství panu Fričovi, jehož dámy měly o trošku větší říz, šturm a šmrnc. Hvězdu dolů to ale neznamená, jen se tady trochu viklá. ()
Galerie (6)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (14)
- Premiéra snímku trvala ve dvou pražských kinech bez tří dnů celý měsíc, a když byl znovu promítán v roce 1952, přišlo se podívat dva milióny diváků. (Olík)
- Režisér Otakar Vávra se na natáčení pečlivě připravoval studiem v archívech. Také vše konzultoval s historiky a odborníky na renesanční architekturu. (Olík)
- Když je Mikuláš Dačický z Heslova (Zdeněk Štěpánek) u císaře Rudolfa II. (Karel Dostal), tak je globus, jenž stojí vedle Mikuláše, pootočen na Atlantický oceán. Při dalším záběru je však globus nastaven na Asii. (krib)
Reklama