Krakatit

Tak pro samotný závěr filmu by bylo 5* málo. Něco tak emotivního jsem dlouho nezažil. Bohužel ta střední část filmu je příliš roztahaná a stále o tom samém. Nevím, jak je na tom kniha, protože ta mé pozornosti zatím úspěšně unikala. Snová atmosféra filmu je naprosto úžasná a dokonale temná. Karel Höger i ostatní naprosto excelují. Myšlenkovitě je dílo úžasné, ale za to jistě může předloha génia své doby. Otakar Vávra může být na své dílo jistě hrdý. Já však nemohu dát více než 3*, i když konec byl opravdu síla. (20.01.2013)

Dost podivný filmový patvar, něco mezi dramatem o odpovědnosti a vině, a sebeparodií, celé to působí tak křečovitě a amatérsky, přitom to mělo být smrtelně vážné, a určitě nešlo o nějakou záměrnou grotesku. Herecké výkony i stylizace je přehnaná, na to je naroubovaná trocha tý dobový ideologie, a výsledek působí dost nejapně. Solidní je snad jen vizuální podoba filmu a zajímavý je motiv svedení charakterově nepevného inženýra Prokopa vypočítavou Princeznou, ve které probudí cit, snad. Nevěrohodně vyznívaj i snově laděné scény a portréty "válečných štváčů", ve výsledku je to až příliš naivistické ne li docela pitomé. (19.05.2011)

Svržením atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki na konci druhé světové války překročil svět práh atomového věku. Došlo k naplnění vize spisovatele Karla Čapka, který již o dvě desetiletí dříve předpověděl ve svém románu Krakatit okamžik mravního rozcestí mezi mírovým a vojenským využitím jaderné energie. Stejnojmenná filmová adaptace režiséra Otakara Vávry vznikala v době začínající polarizace světa na dva proti sobě stojící tábory. Přes jisté zaktualizování zachoval filmový přepis to nejzávažnější: pohled humanisty na nebezpečí sebezničení lidstva bez návaznosti na jakoukoli ideologii. Vlastní příběh je vyprávěn formou prolínání dvou dějových rovin, skutečnosti a fantastického snu, který prožívá inženýr Prokop po objevu třaskaviny nevídané účinnosti. Do hlavní role byl obsazen brněnský rodák Karel Höger, který postavy rozkolísaných intelektuálů zvládal s velkou tvůrčí profesionalitou. Höger byl všestranným umělcem. Začínal jako divadelní herec v Brně, od počátku války působil dlouhá léta na prknech pražského Národního divadla. Vytvořil řadu postav, od mladistvých milovníků po role charakterní. Přes jejich různorodost měly jedno společné: složitou niternou osnovu, kterou v nich Höger objevoval. Byl dokonalý mistr psychologické kresby, což výrazně vyniklo zejména ve filmu, který v tomto směru poskytoval více příležitostí k detailnímu charakterizování takové postavy. Do pozadí by ovšem neměly být odsunuty ani vynikající výkony Smolíkův, Plachého, Linkerse a mladinké Nataši Tanské, podobně jako vizuálně dokonalá femme fatale Florence Marly. V širších souvislostech pak neztrácí ani kniha, ani film - bohužel - své časové poselství ani dnes. Problém zneužívání vědy trvá a díla jako KRAKATIT zůstávají i v současnosti varovným mementem. (05.10.2008)

Velmi kvalitní film, který se zabívá zneužitím vědy pro vojenské účely, který ukazuje lidi, kteří lační po moci. Vše se odehrává ve snu inženýra Prokopa (dobrý Karel Höger), který v nemosnici bojuje o život. Film je obžalobou systému, který dotlačí lidi tam, kam potřebuje. Protože každý systém, který je založen na výhrůžkách a trestu jednou musí zákonitě skončit a jedinou cestou (ale kdo ví jestli někdy proveditelnou) je vzdělání a osvěta, jak říká doktor Tomeš (František Smolík). Prokop je ve svém snu hnán za svým snem, záhadnou dívkou (Vlasta Fabiánová), ale do cesty se mu nejdříve staví doktorova mladá dcerka Ančí (mladicky půvabná Nataša Tanská) a později vznešená princezna Wilhelmina Hagen (Florence Marly), která je ochotna se mu oddat pro získání moci, kterou může stvořit. Každá z nich ho přitahuje. Ale nejdříve musí překonat sám sebe a svoje démony Carsona (skvělý Eduard Linkers) a D'Hemona (Jiří Plachý), kteří ho šikovně postrkují tam kam mají, k nadvládě nad světem. Ale ta touha je v Prokopovi samotném, až na konci dochází ke zjištění, že věda nemusí sloužit jen k výbuchům a destrukcím, ale že má sloužit k lepšímu životu lidí. Zajímavé je porovnání aristokratických představitelů k mrtvým překonaným mumiím, které k životu přivádí jen síla moci, krásné je vyobrazení hamounství a mocechtivosti skupinky těch vyvolených a přirovnání řečníka (František Vnouček) k nacistům. Je to velmi pozoruhodný film se zajímavou myšlenkou potřeby změny vnímání světa a lidí, kteří jsou stále zneužíváni úzkou skupinou mocných ve svůj prospěch. (10.03.2010)

Vávra je prostě Vávra. Krakatit je podle mě jeden z nejlepších českých filmů a rovněž je jednou z nejlepších adaptací. Höger hrál jako o život, Florence byla tak přitažlivá a odpudivá zároveň, že snad žádného diváka nemůže nechat v klidu. A to nejlepší - ta atmosféra! Cloumalo to se mnou naprosto stejně jako když jsem Krakatit četla. Škoda, že se ho Čapek nedožil... (07.06.2011)