Předtucha

Ze začátku mě film i přes jistou dávku naivity dost bavil, zvláště tajemný až démonický Toufar mě hodně zajímal, ale fajn byl i rola mladého Vinkláře nebo Tanské. Jenže brzo se z filmu vyklubala morální (což by ještě tolik nevadilo) a později, a o to hůře, socialistická agitka. Nešlo by tak ani o tu jak jinak než kolektivisticky pojatou brigádu jako spíš „skutečné“ vykreslení postavy Toufara (Brazílie, imperialistické desky, podlé útočení zezadu atd.). Moc nepřispěly ani ženské silně vyvinuté šesté smysly či velmi dobře italsky rozumějící mladí kluci. Celkově slabší 3*, navíc škoda docela nevyužitého Smolíka. (09.12.2012)

Film, který šel zcela mimo mě. Pokud účelem tvůrců bylo mě znudit, tak se jim to povedlo dokonale. Čekat takovou dobu na scénu, kdy má hlavní ženská postava vizi katastrofy vykolejení vlaku (předtím se naprosto nic v celém filmu neuděje), je opravdu síla. Zvláště když se o katastrofě jen mluví. Díky za 86 minut o ničem. V červených číslech za co? Za přeblafnutí hlavní mužské postavy v tunelu pornohvězdou.To v knížce ani ve filmu nebylo. To jsem tam přidal já a Larry Flynt, ale Vávrovi se to nelíbilo, a tak to skončilo na podlaze střižny. V té nudě by se to stejně ztratilo 0% (06.01.2012)

Solidní příspěvek k lyrickým tendencím čs. filmu a záslužné dokončení projektu, který byl roztočen ještě během války u National Filmu Miroslavem Cikánem. Takto se Vávra dostal znovu k předloze Marie Pujmanové a navázal tak svou verzí Předtuchy na Pacientku dr. Hegla. Je to skvělý film o mladých lidech a jejich citovém zrání, výborní jsou všichni v čele s Tanskou, Marešem i Vinklářem.. Zajímavé jsou scény česání chmele a psychologie staršího lamače srdcí v podání Hrušínského. Román vyšel poprvé v roce 1942. (20.12.2012)

Konečně se mi podařilo shlédnout jediný Vávrův snímek, který pro mě byl dlouhou dobu prakticky nedostupný. Po konci války tento režisér natočil sérii kvalitních a různorodých filmů a Předtucha určitě není v této řadě žádnou cézurou. Po filmařské stránce zručné dílko s několika zajímavými subjektivními scénami, zajímavá dusivá atmosféra a závěrečná gradace a uvolnění na svoji dobu působí svěže. Kamera občas vytváří lyrické efekty, ve vypjatém závěru zase zvolna přechází v lehce noir nádech a tím výborně podporuje děj. Co se týče citových zmatků protagonistky, je škoda, že film nešel více do hloubky, setrvává spíše na povrchu a ve zkratce, snové scény jsou velmi jemně náznakové - buď by se hodil větší důraz na detail a jemnější odstíny, větší důraz na subjektivní pochody, nebo tvárnější herečku. Nataša Tánská je poměrně dost afektovaná a dospívající zmatenou dívku spíše hrubě tesá, než jemně vykresluje. Naštěstí v průběhu děje dokáže trochu z této manýry vybočit a poté, co se její předtucha naplní získává její výkon hned jiný a sympatičtější odstín a i její závěrečná proměna je uspokojivá. Tento film však pro mě stojí na jiných hercích: démonický Rudolf Hrušínský dokáže svou aurou a znepokojivostí ukrást celou scénu pro sebe, Terezie Brzková přechází mezi jednotlivými náladami její zajímavé postavy doslova jako baletka a rovněž výkony protagonistů obou Jarmiliných bratrů působí velmi přirozeně, především Josef Vinklář už před osmnáctkou dokázal, že v něm dřímá velký talent. Vávra natočil lyrizující psychologickou romanci, které sice chybí jemné odstíny a drobnokresba, ale i tak má osvěžující náboj a i přes ostřejší kontury navozuje autentický dojem a rozhodně je vzdálená chladnému akademismu, s kterým je Vávrovo jméno spojováno. Určitě jeden z těch ne zrovna zaslouženě zapomenutých českých filmů. (08.03.2012)

Stallich byl velmi zručný kameraman, svoji práci z Extase sice nepřekonal (dokonalé není třeba měnit), ale i zde hýřil nápady. Obdobně Vávra, jeho nápad s pavučinou je skvostný. Je skvělé, když filmař ovládá své řemeslo a místo dlouhých keců dokáže několik minut vyjádřit dvěma krátkými záběry. Herecky filmu vévodí Hrušínský, jeho mírně tajemný slizák je nedůvěryhodný i opovrženíhodný po celou dobu. (22.01.2022)