Punťa a čtyřlístek

Kýč jak bič. Zkreslené padesátky jako prase. Že by tatínek co léta nechce psa by naráz v tomhle věku změnil názor a nejen že by psa do rodiny přijal, ale dokonce koupil? To zrovna. A že by příslušníci SNB měli tak zlaté srdéčko a do toho tak láskyplný učitel který vůbec neřešil to, že si mladý pán nedošel do školy bez omluvení? A ještě mě štvalo že se ten kluk po celý film nedokázal vymáčknout. Alespoň si byl vědom toho že není vzorný žák. To je ptákovina. No, v každém případě jelikož je to film pro děti, tak přimhouřím oko a ty tři hvězdičky dám. Za barevný obraz což v té době nebylo samozřejmostí, za to že to nebyl úplně nudný film a pak ještě za Natašu Gollovou. Vlastně kvůli ní jsem se rozhodla že se na ten film podívám. (21.09.2020)

Cíle filmu jsou jasné: předat dětem poselství o nutnosti pravdomluvnosti, čestnosti a férového jednání. Vše je podáno tak šablonovitě, až je to k pláči. Dospělí herci nemají šanci, aby něco předvedli, mají málo prostoru a scenárista netoužil po jakémkoliv vývoji jejich postav. Mezi dětmi je zajímavý Václav Postránecký, Pucholt je naopak součástí trapně přehrávající skupinky podivuhodně se chovajících robátek. Pro kolegu DoneyGala doplním, že tento druh filmů by se dnes neuplatnil, pravda a čest byly dávno nahrazeny tvrdými a špičatými lokty, férovost je pro ty slabší, čili poražené. (23.06.2012)

Po několika sovětských filmech pro děti, které byly v poslední době promítány v našich kinech a které byly dětmi a mládeží dobře přijaty, protože filmů pro mládež a zejména dobrých filmů tohoto druhu je stále nedostatek, je uváděn československý film pro děti o dětech, Weissův „Punťa a čtyřlístek". Námět je dílem absolventa filmové fakulty Akademie musických umění Oty Hofmana, který na sebe upozornil svou první filmovou prací — adaptací Čechovy povídky „Jestřáb kontra Hrdlička". Ostatní autoři filmu, od režiséra Jiřího Weisse, který v tomto filmu pracoval po prvé s dětskými herci, přes kameramana Jaroslava Tuzara, až po hudebního skladatele Jiřího Srnku, jsou všichni již skušenými mistry ve svém oboru. Proto tím více na sebe upozorňují nedostatky filmu, které sice pramení především ze špatné motivace jednání dětských i dospělých hrdinů ve scénáři, ale které byly ještě jen rozmnoženy při filmovém zpracovávání látky. — A přece, i když se nedá říci, že by během desetiletého období československé státní kinematografie byly filmy pro děti a mládež preferovaným odvětvím filmové výroby, byl již Gajerovou „Křížovou trojkou", Machovou „Zelenou knížkou", Blumenfeldovým „Malým partyzánem", Kubáskovým „Milujeme", Slavíčkovým „Koncem strašidel", Pleskotovým filmem „Na stříbrném zrcadl" a Sequensovým „Olověným chlebem" dán předpoklad vytvořit po využití zkušenosti získaných v tomto oboru a po vystříháni se všech chyb, které byly jak kritikou, tak dětskými diváky již mnohokrát diskutovány, výraznější film o životě a problémech dětí současnosti. Filmový přehled 14/1955 (12.08.2009)

Moc pěkný dětský snímek z padesátých let s výchovným apelem. Na hrdinech ukazuje dětem morální váhu hodnot jako čest, pravdomluvnost, hezký vztah ke zvířatům, ale také důležitost zodpovědného přístupu k plnění školních povinností. Škoda, že podobné filmy se sociálně výchovným zaměřením, a přitom pro dětského diváka přitažlivým příběhem (tj. o dětech pro děti), se v současné době téměř nevysílají... (10.03.2012)

Jiří Weiss a jeho odlehčený kousek podle scénáře Oty Hofmana pro děti a mládež. V určitou chvíli se rýsovalo i slušné drama svědomí o klukovi zapleteného do sítě vlastných lží před kamarády, rodiči i učitelem. Ač mi je pár let přes 20, neměl jsem problém se vžít do psychologicky napjatého příběhu malého Tondy a jeho kamarádů a byl po celý čas v očekávání, jak to dopadne. Tematicky mírně podobnému filmu Svědomí od Jiřího Krejčíka se tenhle roztomile naivní snímek ani zdaleka nevyrovná, ale zaujala mne zde na pozadí příběhu například i jakási vnitřní konfrontace Tondova svědomí se svým konáním v momentu, když postupně zaslýchá aktuální případ tatínka-soudce o neplnoletém pachateli krádeže a jeho souzeném otci. A nakonec jsem se po optimistickém závěru, ke kterému vzhledem k době vzniku musel příběh pomalu (ale jistě) sledovat, i nahlas zasmál. Nečekané zjevení některých z postav na určitém místě v závěru je stejně povedeným rámcovaním filmu, jakým v úvodu byly originální kreslené titulky, a tedy myslím, že se můj oblíbený tvůrce za tenhle film (narozdíl od svých dvou agitek z roku 1950) stydět nemusel. ,,Máte nějaké připomínky, slavný senáte?!" :-) 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.07.2019)