Režie:
Jiří WeissKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Šejbalová, Miroslav Doležal, Jana Brejchová, Jaroslav Průcha, Libuše Freslová, Lola Skrbková, Anežka Soukupová, Alena Kreuzmannová, Josef Kozák (více)Obsahy(1)
Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat.
Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (123)
Perfektní herecký výkon Jiřiny Šejbalové bohužel nestačí, abych mohl plně ocenit kvality tohoto filmu. Ano, Šejbalová je opravdu skvělá, Brejchová zatím ještě průměrná, zaujala mě ještě stará Skrbková, ovšem samotná látka zas tak silná nebyla, dalo se z ní určitě vytěžit mnohem více. Kdyby v hlavní roli nevystupovala právě Šejbalová, film by jistě zapadl tak jako většina filmů padesátých let... ()
Právě ona černobílá dělá z filmu syrovější materiál než je kniha. A samozřejmně také herecké výkony, obzvláště tetička Klára Jiřiny Šejbalové, ta nemá "chybu" . Tedy to ztvárnění ne ta postava, neboť její psychopatické (či první senilní nebo dementní) výstřelky ničící všechny kolem jistě chybné jsou. Závěrečná katarze, byť trochu nepřesvědčivá, dává celkem lidský smysl. ()
Trapnost - to není v žádném případě hodnocení tohoto filmu, ale atmosféra, která z něj tak děsivě čpí. Depresi vyvolává už samo prostředí, Klářino komandování ostatních a nemálo také smrtkovitá postava hraná Lolou Skrbkovou. Ale největší úzkost a znechucení ve mně vyvolává motiv zaslepenosti a posedlosti, které ubíjejí všechny ušlechtilé lidské city. Snímek se v podstatě obešel bez nějakého důmyslného příběhu, je to skutečně spíš pořádná "jáma". ()
Ďalší z rady filmov, nemilosrdne tepajúcich malomeštiactvo, pokrytectvo a dávajúci nádej nastupujúcej generácii, opustiť svet morálneho úpadku. Svet domácnosti starostu a jeho dominujúcej a predsa tak slabej, o láske sa uisťujúcej a predsa v duši lásku muža nepociťujúcej, a preto ukričanej ženy a hororovo vyzerajúcich zatrpknutých slúžiek a príbuzných je vykreslený až karikovane odpudivo. Takéto filmy ukazujú väčšinovej spoločnosti - aha, akí ste Vy dokonalí, pozrite, aké morálne ohavy žijú navôkol Vás. Hoci v skutočnosti žijú predovšetkým vo fantázii tvorcov. Všetko sa to sústredí na atmosféru zmaru, dej je dosť slabučký, ale celkove vďaka skvelým hereckým výkonom ide o jemne nadpriemernú záležitosť. Z filmu sa nedozvieme, čo bolo za manželstvom tetičky a otčíma, ale dobre ukazuje, že partnerov by mali do značnej miery spájať spoločné zdieľanie sveta a podobné koníčky, pretože založenie manželstva len na základe sexuálnej zhody, či majetkového prospechu zväčša končia podobným odcudzením. ()
Další z černobílých kouzel naší kinematografie padesátých let se obírá důkladnou studií "čisté" morálky na případu stárnoucí a hrubnoucí ženy v odkvětu, která se odmítá smířit s nenávratným během času. Féministická próza tehdy režimisticky prominentní Jarmily Glazarové nalezla víc než dokonalé filmové přetlumočení vynikajícího českého režiséra Jiřího Weisse. Kontrast bezelstného dívčího mládí a zloby odcházejícího života, který nechtěl vždy být peklem pro sebe i své okolí, je zcela na výši dobových trendů vývoje hraného filmu. Vynikající - v mnoha ohledech životní - výkon přední české herečky národní umělkyně Jiřiny Šejbalové snese světová měřítka. Za zmínku stojí i nesmělý projev nadané, tehdy objevené nadějné krasavice českého filmu Jany Brejchové, dědičky tragicky uzavřeného osudu mladičké slibné Jany Rybářové. Démanty často nacházíme tam, kde bychom se jich naděli nejméně. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (16)
- Na roli Roberta (Miroslav Doležal) režisér pomýšlel na Ladislava Chudíka, ale ten kvůli pracovnímu vytížení „doma“ musel tuto práci odmítnout. [Zdroj: Ľubica Krénová – kniha Ladislav Chudík] (JSYSMHJF)
- Ve filmu zazní písně „Úzká ulička“ od skladatele Jiřího Srnky a slavné „Castaldo“ od Rudolfa Nováčka – pedagoga, hudebního skladatele, hudebníka a kapelníka (1860–1929). (sator)
- Film se natáčel především ve městě Sobotka. (alonsanfan)
Reklama