Kanzo sensei
Dr. Akagi
Dr. Akagi
Dr. Akagi
Obsahy(1)
Společnost v době války trpí nemocí, proti které pomůže jen prostý rozum. Japonské nadsazené drama mistrovského režiséra Šóheie Imamury. Šóhei Imamura, jeden z mála režisérů na celém světě, kteří byli dvakrát oceněni prestižní Zlatou palmou z Cannes, patří mezi klíčové osobnosti japonské kinematografie druhé poloviny dvacátého století a bývá řazen mezi přední režiséry tzv. nové vlny šedesátých a sedmdesátých let. Již v raných snímcích jako Prasata a bitevní lodě (1961), Záznam o japonském hmyzu (1963), Rudá vražedná touha (1964) či Pornografové: Úvod do antropologie (1966) se jasně ukázal Imamurův až antropologický zájem o lidské pokolení skrze fascinaci lidovou kulturou a přízemně tělesnou podstatou lidské existence. Prostřednictvím postav z nejnižších vrstev a stylového připodobňování jejich údělu vůči zvířatům obývajícím stejný prostor jako samotní hrdinové Imamura ohledával pudovost a živočišnost lidské společnosti. Od konce šedesátých let režisér přesedlal na dokumentární tvorbu, kde se zabýval dějinami z pohledu obyčejných lidí v kontrastu k velké historii dějepisců a současně poodhaloval tabuizované aspekty válečné mašinérie během druhé světové války i soudobé japonské společnosti. Totožný přístup posléze uplatnil také ve svých nadcházejících hraných filmech jako Pasák (1987), Černý déšť (1989) i Doktor játro (1998). Titulní hrdina posledního jmenovaného filmu, starý doktor zoufale se snažící uchovat zdraví komunity v přímořské vísce během posledních měsíců druhé světové války, je typickým imamurovským hrdinou. Coby přízemní osobnost zapomenutá velkými dějinami svým absurdním a umanutým lopocením dává lepší vhled do podstaty lidí i jejich údělu v době války než nějaký učebnicový geroj. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Nepoužívejte v textu více interpunkčních znamének za sebou, nezačínejte odstavec spojkou, tak zní poučky pro začínající literáty. Šmahem jsou však poučky smeteny ze stolu, aby byl text něčím ozvláštněn a zvýrazněn, porušujte tato dvě pravidla. Imamura se chová úplně stejně. Pouští své postavy až k hraně karikatury sebe sama, nechává je dojít k propasti křeče a přepjatosti. S mistrovským citem umně prošpikovává drama jemnými vtípky, aby zvýšil důraz na některé hodnoty, které se snaží divákovi předložit. Ve výsledku se pro mě nejzajímavějším stává rozpolcení hlavního hrdiny, který sám se sebou svádí boj mezi zodpovědností ke svým pacientům a zodpovědností vůči celé společnosti. ()
Rok 1945, tesne pred kapituláciou Japonska. Japonsko prehráva vojnu, sociálne štruktúry krajiny sa rúcajú. Hepatitída nie je hlavný problém spoločnosti ale korupcia, prostitúcia a sexuálne praktiky zatiaľ čo ľudia umierajú od hladu, na rôzne nemoci a ani taký doktor, ako Agaki aj keď beží obrovskou rýchlosťou od pacienta k pacientovi, nie je schopný urobiť nič. Na ostrove Seto vnútrozemného mora Japonska pracuje výstredný vidiecky lekár doktor Agaki, , ktorý je posadnutý liečbou epidémie hepatitídy a preto má prezývku doktor pečeň. A keďže sa mu nepodarilo získať pomoc od úradov, tí sú fanatický zameraní na prebiehajúcu vojnu, tak si zostaví vzorku stratených existencii. Alkoholika budhistického mnícha, chirurga závislého na morfiu, utečenca z vojnového zajatia a mladú prostitútku. ()
Film o doktorovi, ktorého expertízou je pečeň a ktorého úpenlivá snaha prísť na spôsob ako zabrániť neustále sa šíriacej žltačke na prvý pohľad nevyzerá ako typické Imamurove dielo. Ale podobne ako v prípade jeho predchádzajúceho snímku Úhor je aj tu dominantný ľudský príbeh. Postavy, ktoré obklopujú život doktora spoznávame cez jeho interakciu. Jeho túžba niečo zmeniť je v centre celého diania. Jeho robota začne mať vyššie poslanie a toto poslanie začne úplne stierať všetky predsudky a názory aké by u neho mohli nastať. Odrazu skrýva utečenca, potláča svoje túžby k mladej slúžke, ktorá je do neho zamilovaná a snaží sa nebrať zastrašovanie armády na vedomie. Príbeh ktorý končí padnutím atomovej bomby má skvelú výpravu. Zameriava sa na obyčajného človeka, tradície a modernú vedu, ktorá bola v mnohých veciach ešte v plienkach. Koniec je potom príjemným prekvapením. Citlivým, úsmevným a čarovným. Film, kde je hrôza potláčaná, hoci je jej tam množstvo. A Akira Emoto v úlohe Kanzo Senseia znamenitý. Hlavne jeho beh starými uličkami japonského mestečka. ()
Zajímavá sonda do japonské společnosti za druhé světové války. 1) 72letý ceněný režisér Šóhei Imamura angažoval mj. 50letého Akiru Emota (doktor Játro) a klavíristu a spisovatele Yosuke Yamashitu, aby složil trochu japonského jazzu. 2) Zobrazení poměrů v Japonsku v létě roku 1945 mi připadá historicky věrohodné a exoticky přitažlivé. 3) Přes všechna pozitiva cítím, že se ze mě fanda japonské duše ani kinematografie nestane - obojí je mi příliš cizí, vzdálené a nepochopitelné. ()
"Všeobecný lekár musí mať dobré nohy a vedieť rýchlo behať. Ak mu jedna noha zlyhá, musí bežať len po jednej. Keď už nemôže bežať po nohách, musí chodiť po rukách." Šóhei Imamura je zjavne veľký vlastenec; v opačnom prípade by asi natoľko pronárodne orientovaný, motivačný film plný pátosu s vojnovým rámcovaním na konci 90. rokov nenatočil. Tragikomická postavička doktora Akagiho je divákovým sprievodcom po dobovom Japonsku, ale zohráva aj dôležitú rolu v pátraní ľudu po spoločnom nepriateľovi, proti ktorému by bolo možné obrátiť svoju nenávisť. Ak chcem nepriamo citovať film, hlavná myšlienka spočíva vo fráze "Na nebi nás ohrozujú bomby, na zemi zápal pečene." V dobovom kontexte sa Imamura zameriava aj na rozpor medzi armádou a obyčajným ľudom, ktorý charakterizuje najmä postojom voči armádnym lekárom a bežným všeobecným lekárom, medzi ktorých patrí práve Akagi. Nedôvera k armáde, koniec vojny v nedohľadne a šíriace sa choroby demotivujú národ, ale Akagi ho pozdvihuje svojou snahou dopátrať sa príčiny množiacich sa prípadov zápalu pečene, vzrastajúcich akoby vplyvom vojny. Imamura je veľmi otvorený (mimo postavy Akagiho zbytočne neprikrášľuje, práve naopak, jeho postavy hovoria nevyberavým jazykom, jednou z postáv je prostitútka, ktorá so sebou prináša aj závan erotiky), ale zároveň si zachováva nekritický nadhľad a v závere zlieva v obraze atómového hríbu vojnu a chorobu v jedno ako príčinu a dôsledok. Výsledkom je čosi ako protivojnové posolstvo, ktoré ešte chvíľu zostáva víriť v hlave. Akira Emoto v hlavnej roli fantastický. 80% ()
Reklama