Lepší zítřek

Před nějakými těmi pětadvaceti lety, co jsem to viděl poprvé, jsem si z těchto všech woo-ovek a chon yun-fatovek stříkal do textilu a považoval jsem to za naprostý vrchol akčního umění. Ovšem dnes jsem na to čučel jak vyvoraná myš, a to přestože si plně uvědomuji, že od vzniku filmu uplynulo už mnohem více než třicet let a nejen akce je dnes už prostě úplně jinde, ale já to fakt nedával. Veškeré postavy se tam tvářily a především chovaly jako amatérský retardi, i když to by se ještě možná dalo omluvit prostě odlišným stylem asijské kultury a jejich přirozeným, pro nás přehnaným, stylem chování, ovšem i jak zápletka, tak akce mi připadali tak strašně naivní a hloupý, že jsem si po celou dobu říkal, jestli náhodou nečučím na jiný biják, než tehdy. To jak po sobě všichni ti chlápci pořád jak smyslů zbavený pálili, jaký u toho dělali epileptický pohyby, a jak padali, když dostali zásah, to všechno bylo šíleně nesoudný a triviální, to samé ty emočně vypjaté situace, to jsem nevěděl, jestli nejde spíš o parodii, zápletka pak jak z nejosudovějšího Shakespeara, až mi bylo těch postav, respektive herců líto, co tam museli šaškovat, a závěr pak nemohl dopadnout snad ani jinak, až mi slzička ukápla, ovšem to bylo spíš tím, že jsem se doprotrápil ke konci. Takže po této opakovačce mám teď až strach si zopáknout další klenoty z této sféry, jako Killer, Kulka v hlavě, Hard Boiled, či Full Contact, které si stejně jako Lepší zítřek pamatuji jako nepřekonatelné akční opusy, ale nyní bych z nich byl možná též stejně rozčarován, jako nyní právě teď z této kdysi mnou obdivované podívané. Nechám je tedy nejspíš jen ve vzpomínkách i nadále jako mistrovská díla a Lepší zítřek to odnese za ně průměrným tříhvězdičkovým hodnocením, a to ještě jen díky nostalgii. (08.01.2020)

První významný film Johna Woo a hned naprostá pecka. Film má poměrně jednoduchý, ale velice silný příběh a Johnu Woo se podařilo vše natočit nesmírně emocionálně, což ještě podporuje fantastická hudba. Lung Ti, Leslie Cheung a Chow Yun-Fat podali výborné procítěné výkony. Akce je přiměřené množství a již zde je natočena perfektně. Závěr filmu je naprosto skvělý. Scénář je velice kvalitní, ale některé dialogy (tedy ty z úvodní části tohoto filmu) jsou krapet slabší, postupně naštěstí kvalita vzrůsta a brzy jsou již bezchybné. Tempo filmu ideální, stopáž také. Být tedy scénář již od začátku tak dobrý jako v druhé polovině, bylo by to jasně za 5*. Takhle jen za silné 4*. (24.04.2010)

A Better Tomorrow je ódou na přátelství a bratrství. Bohužel místo uvěřitelně chlapácky bratrských a bratrsky chlapákých vztahů mezi hlavními charaktery nabízí jen nepochopitelně přepálený homolust. Možná je to přehnanými očekáváními a možná je to tím, že jsem nedlouho před Lepším zítřkem viděl Lamův dokonalý City on Fire. Každopádně Better Tomorrow je nepříjemné zklamání. Když konečně dojde na akci, tak se dojem samozřejmě okamžitě obrací. Nicméně ani dokonalé akční scény film nezachrání, neboť je jich jednak zoufalý nedostatek a co je mnohem horší, děj mezi nimi je značně utahaný. Scénář začne být záživný až v samém závěru a než dostane prostor pro pořádné rozvinutí, tak film skončí. Příšerný soundtrack také filmu moc nepomůže. Smutné je, že ono bratrství/přátelství právě Lamův City on Fire zvládl na dějově mnohem kratším prostoru o tolik, TOLIK, lépe až to není hezké. A vzhledem k počtu hodnocení, ať už tady nebo imdb, tak mnohem mnohem mnohem mnohem mnohem mnohem kvalitnější City on Fire viděl paradoxně jen zlomek diváků (ani zdaleka ne) Lepšího zítřku. (02.08.2015)

Nevím, jak zítřek, ale dnešek by byl určitě mnohem lepší, kdybych se dívala na něco s menším množstvím výkalů, třeba do čističky odpadních vod. Tohle je jedno hnusné velké klišé, extrémně špatně zahrané a s neskutečnou dávkou patosu. Celý film jsem se opájela myšlenkou, jak moc se museli bavit herci při dabingu hromadných bojových scén, to hekání, funění a vzdychání musela být velká sranda. Tohle je jediný světlý bod filmu, za který však původní snímek nemúže. A závěrečná dojemná scéna bratrů v objetí byla už opravdu jen a jen k smíchu. John Woo nalezl způsob, jak dát stupiditě filmovou podobu, gratuluji. (28.02.2020)

Mistrovský kousek Johna Woo z prostředí hongkongské mafie, kde na opačných stranách zákona stojí dva bratři, jejichž sourozenecké pouto dostává pořádně zabrat. Mezi bratry stojí nejen tiskárna falešných peněz a obchod s drogami, ale i krutá životní rána a nelítostný šéf podsvětí. Režisér v tomto snímku teprve rozjíždí své pověstné kousky, ale i tak valí do diváka dramatické scény podbarvené trefnou hudbou, monstrózní přestřelky s efektními výbuchy i jistou dávku decentního humoru typického pro hongkongskou akční produkci. Vše toto snímá nádhernou kamerou a opravdu se nebojí vymalovat interiéry na rudo v nezapomenutelné vendetě Yun-Fat Chowa v místním pajzlíku za pomocí nezapomenutelné finty s květináči. Právě gangster Yun-Fat Chow doplňuje ústřední trojici snímku a jeho postava je stejně nezapomenutelná, jako výše zmíněné květináče. Lung Ti zde představuje bratra na „špatné“ straně zákona, a když kráčí ve sněhově bílém obleku s očima zakrytýma slunečními brýlemi, divák nemá žádných pochyb proč si John Woo do role vybral. Trojici uzavírá postava výbušného mladšího bratra, kterou ztvárnil Leslie Cheung. Woo dává svým postavám dostatek prostoru, aby se divákovi představily. Nechává si je sáhnout doslova na dno svých možností, aby vzápětí heroicky povstaly a předvedly mistrův pověstný krvavý balet. Na tomto snímku neshledávám prakticky nic, co by se dalo zkritizovat. Za pochvalu by ovšem stála ještě pěkná řádka věcí…nezbývá než si tento pětihvězdičkový epos pustit znovu. (21.10.2011)