Jak ukrást Venuši

Šarmantní a elegantní Peter O´Toole a křehká a okouzlující Audrey Hepburn, co víc si může člověk přát a ještě nesmím zapomenout na postavu geniálního padělatele, jehož dcerou je právě zmiňovaná Audrey Hepburn. Velmi příjemná konverzačka okořeněná kriminální zápletkou To byla třešínka na dortu. Vymyšleno to bylo perfektně. Scéna v kumbálku je nezapomenutelná. Mám tenhle film moc ráda. (19.10.2020)

Audrey Hepburn je fakt uzasna, jeste jsem s ni snad nevidel film, ve kterem by nebyla totalne k sezrani, neni to jen tim jak je roztomila, ale je fakt zabavne sledovat jak hraje (ten vtip s Hitchcockem byl dokonaly). Producenti maji ve zvyku k ni davat do tandemu nejsympatictejsi hollywoodska esa dane doby typu Gregory Peck, nebo Cary Grant a je nutne podotknout, ze Peter O'Toole na ne nema, nebo lepe receno - na romantickou roli sympatickeho elegana se nehodi. Jinak ale super, prostredi umeleckych del, zabavne tema vloupani do muzea a vsudypritomna Audrey, to vlastne nemohlo dopadnout spatne. 7/10 (16.05.2011)

Velmi příjemný film s vtipnými dialogy a okouzlující Audrey Hepburn. Jaká škoda, že si Wyler liboval v naprosto příšerných sekvencích, ve kterých trapně zesměšňoval stráž francouzského muzea. Místy jsem měl pocit, že koukám na grotesku alá Laurel a Hardy:-/ Ale jinak moc povedený film s originální zápletkou. Slušné 4 hvězdy. (02.08.2011)

S přibývajícím počtem shlédnutých filmů tohoto velmistra se mi postupně odhaluje jeho charakteristický rukopis a šarm, jaký dokázal svým filmům vtisknout. Nejinak je tomu i v případě How to Steal a Million. Vlažnější rozjezd bohatě žehlí kouzelná Audrey s intelektuálním elegánem Peter O'Toolem. Několik chytrých fórů skvěle doplňuje mix romantiky a loupeže. Zkrátka poctivá filmařina, která díky geniální režii zahřeje na srdci i moderního diváka, neboť i po tolika letech si stále zachovává svůj půvab a styl. (22.02.2021)

Kdo by to byl řekl, že spojení dvou zcela nevinných slov, jakými jsou odborná expertíza, vyvolá u dvou počestných padělatelů, pardon občanů, takový šok, že :-) Lupičská oddechovka made in W. Wyler se snovým hereckým obsazením, tj, křehkou kráskou (byť už to zdaleka není ta „naivní holčička“ z Roman Holiday, ale životem otřískaná dáma-její herectví dostává další rozměr) s roztomile předstíraným nevinným výrazem, která rozsvítí každý snímek- A. Hepburn coby počestnou dcerou Nicole a sympatickým (příležitostným) zlodějem P. O’Toolem resp. S. Dermottem. Třetím do party je zde H. Griffith coby otec Nicol, vášnivý to umělec a sběratel, ochotný (bez nároku na honorář) zapůjčit širší veřejnosti i největší klenot své sbírky. Nebo je to všechno trošku jinak? Vše vypadá tak jednoduše a nenuceně, že jeden dostane hroznou chuť rozdělat si taky sadu barev resp. vzít do rukou kladivo a majzlík a podělit se světem o nového (dosud neobjeveného) van Gogha resp. Michelangela. Ostatně kvalitního umění není nikdy dost a že z toho i „něco málo kápne“ je příjemný to bonus a koneckonců i spravedlivé uznání (vašich) kvalit, nemyslíte? Navíc ta pověstná chemie mezi ústřední dvojicí tu funguje spolehlivě a k tomu návdavkem bonus v podobě chytrého (v rámci žánru) scénáře resp. nenucených dialogů, které netahají za uši, nedělají z diváka vola a ještě (po)baví (jemně) inteligentním humorem. [malá ochutnávka – „Fascinating. What’s your growth factor?“] Zdá se to jako celkem prachobyčejná věta, že? Souhlas, jenomže ústy „ohromené“ (E. Wallachem) A. Hepburn, to dostává další rozměr, mající za následek upřímné cukání v obou koutcích vašich úst. Nevím jak vám, ale mně tohle (občas) ke spokojenosti stačí. Už pouze kvůli faktu, že zcizení Venuše (narozdíl od „kradení Dagmary“) si milerád kdykoliv zopáknu. Tam i pouhopouhá prvotní projekce je o jednu více, než by bylo zdrávo, že Jaroslave?! 80% (03.06.2013)