Režie:
Josef MachScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Rudolf MiličHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Lubomír Lipský st., Jan Skopeček, Ladislav Trojan, Stella Zázvorková, Míla Myslíková, Jiřina Steimarová, Marcela Martínková, Čestmír Řanda st. (více)Obsahy(1)
Tři chlapi, dva předsedové a falešná hlášení v české filmové komedii ze života pracujícího lidu. V domečku v Ouplavicích hospodaří tři Potůčkové: děda vdovec, syn, jemuž utekla žena, a dosud svobodný vnuk. Otec působí jako předseda zemědělského družstva, syn vede místní mládežníky a děda penzista ty dva přes troubel své nerozlučné fajfky zásobuje spoustou rozšafných rad. Právě mají spoustu starostí. Jejich vesnice soutěží se sousední Piskoří a protivníci využívají k boji nečestných zbraní... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
V roce 14963 začaly tát ledy a Jaroslav Dietl v této veselohře využil možnosti satirické kritiky nešvarů, které nás v 60. letech obklopovaly. Velice dobře vystihl atmosféru sousedských vztahů na vesnici, takřka jako by žil mezi vesničany on sám. Na to byl skutečný machr. A tak už mohlo dojít i na nesmyslné soutěžení (kdo by si vymyslel takovou pitomost jako soutěžit, kdo má nejvíc kompostů?), na drobné i větší krádeže, které naši společnost zbytečně ochuzovaly, na patolízalství a pokrytectví, na bezbřehé schůzování atd. Jinak to ovšem byla komedie z těch průměrnějších, samotný seriál, nakterý si dobře pamatuji, přinášel mnohem větší zábavu. Trojice Potůčků si získala mezi lidmi všeobecnou oblibu,atak vznikly nakonec dva filmy, ten druhý, barevný, se mi zdál poněkud slabší než tenhle. ()
Průměrná družstevnická komedie. Většina filmové produkce první poloviny šedesátých let, tedy z období těsně před příchodem osobností tzv. nové vlny, jen stěží obstojí v silné konkurenci svých pozdějších souputníků, vyjadřujících se k intimních lidským selháním, zdůrazňujících autenticitu a přirozenost filmové kamery a hereckého projevu. Nic takového ovšem Machova lidová veselohra nepoužila a ostatně nebyl k tomu ani pádný důvod. Laciná zábava za laciný peníz, proč ne. Pro Lubomíra Lipského se role breptavého dědy Potůčka stala tak trochu osudovou, bohužel jen stěží umožňující jinou, než komickou strunu komikova širokého hereckého rejstříku. Film, odpovídající masové popularitě stejnojmenného seriálu, tehdy jednoho z prvních v Československu. ()
Jak může dopadnout, když skončí tři chlapi v chalupě? Zřejmě takhle. Tady máme jednu podobu z roku 1963. Film je silně poznamenán dobou, ve které vznikl. Nejlepší ze všech tří pánů byl dědeček Lubomír Lipský. Ten držel celý příběh po hromadě a když se to tak vezme, tak všechno stálo na jeho výkonu. Ostatní se jenom vezli a sekundovali mu. Takže, podtrženo, sečteno, tři hvězdy jsou právě za Lubomíra Lipského. ()
Jeden z prvních televizních seriálů převedený pro svůj úspěch do filmu. Ve své době populární (Dietl vždy věděl jak na to), dnes už je to záležitost spíš historizující pro zpětné ohlédnutí, které ti, kteří minulý režim nezažili, možná už ani úplně nepochopí. I když leccos je na druhou stranu aktuální i pro dnešní dobu, třeba pokrytecká podlézavost vůči vrchnosti či její odtrženost od reality. Do Pražského jara bylo sice ještě dost daleko, ale ledy už v šedesátých letech začínaly evidentně tát - pro mě na svou dobu až překvapivě kritický výsměch lžimorálce tehdejšího "předvoje" dělnické třídy a rolnictva... ()
Režisér a scénárista by bezesporu zasloužili medaili za statečnost, protože vystavět celý příběh kolem kupy kompostu by se neodvážila ani největší esa holyvůdu. Bohužel se potvrdilo ono staré dobré pořekadlo, že z hnoje bič neupleteš. Děda Potůček občas zazářil, zvláště se povedlo jeho "zemedelci" po vzoru našeho třetího dělnického prezidenta a "vždyť už je to hotový... jenom to potřebuje ještě trochu dodělat!". Také vrcholná scéna v hlavní roli s kohoutkem a "naším předsedou, na kterýho je spoleh" neměla chybu. A v souvislosti s tímto filmem mi pořád vrtá hlavou, o dnešku se říká, že se vše zrychluje, člověk předčasně dospívá a tak... a přitom Lipský měl svého syna Skopečka ve dvou!! letech a ten syn zase v sedmi letech svého syna, Trojana. Mně napadá jediné vysvětlení, že ve dvacátých letech Země kroužila kolem Slunce daleko pomalejc, takže tehdejší rok trval dnešních několik let. ()
Reklama